Pod pojmem lékové interakce se myslí měřitelné změny v síle a trvání účinku léčiva vlivem jiné látky.

Jinou látkou může být léčivý přípravek vydávaný na předpis i volně prodejný, alkohol a součásti potravy.

Lékové interakce mohou být žádoucí, např. znamenají zesílení účinku léčiva (viz kombinovaná léčba u cytostatik), nebo potlačují účinky léčiva, které zpusobily intoxikaci (viz detoxikancia, antidota).

Nežádoucí interakce mohou mít za následek nežádoucí odpověď nemocného od banální príhody až po život ohrožující komplikace.

Postižení jsou zejména nemocní, kde je nejvyšší frekvence kombinací léčivých přípravků, často podávaných parenterálně. Z konkrétních léčiv jsou nejčastěji interakce pozorovány u warfarinu, léčiva snižujícího krevní srážlivost.

Lékové interakce se dělí podle mechanizmu jakým jsou vyvolány na:

I. farmaceutické, v nichž jde o fyzikálně-chemické střetávání se jednotlivých látek vzájemně buď mimo organizmus (v jedné lékové formě - např. v infuzní láhvi) anebo na úrovni vstupní cesty (např. interakce tetracyklinů s vícemocnými ionty v GITu).

II. farmakokinetické, tj. střetávání se léčivých látek navzájem v těle při cestě k cílovým místům jejich účinku, orgánům eliminace nebo při vlastní eliminaci z těla.

III. farmakodynamické tj. interakce jednotlivých léčivých látek na úrovni receptorů.