Diskusní fórum diskusní příspěvek č. 8 Obsah Předchozí Další
ODPOVĚĎ
Tímto příspěvkem reaguji na kritickou poznámku doc. Kuby k závěru mého článku VkAM. Její obsah považuji za přínos do diskuse už proto, že mi dává možnost uvést určitou nejednoznačnost mého vyjádření na pravou míru. Výtku pana docenta přijímám jen v tom smyslu, že přes snahu o stručnost nemohu opomíjet přesnost svého vyjadřování. Doc. Kuba kritizovaný výrok nepochopil správně a já se domnívám, že za to nesu svůj díl odpovědnosti. Měl jsem alespoň místo mnou parafrázovaného výroku " ... a já přestanu proti ní vystupovat" napsat "... a já přestanu proti ní VEŘEJNĚ (bez znalostí a bez předchozí diskuse) vystupovat". Nyní se tedy danou "nesrovnalost" pokusím napravit.
Stejně jako doc. Kuba i já jsem hluboce přesvědčen o tom, že chce-li někdo prosadit svůj názor, který zatím obecně přijatý není, je na něm, aby ukázal jeho oprávněnost. Tak chce-li např. některá z nových metod léčby (ať už "vědecká" či "alternativní") být širokou lékařskou obcí uznána, musí představitelé této metody dostatečně prokázat její účinnost a být přitom připraveni na rozsáhlou a případně i vzrušenou diskusi. Tohoto případu se však můj příspěvek naprosto netýkal. Já jsem chtěl kritizovat pouze jednání lidí (jako např. zmíněného dr. Svobody), kteří veřejně a s naprostou jistotou odsuzují něco, o čem nemají dostatek (a to ani základních) znalostí, na což dosud není ani zdaleka jednotný názor a o čem by zatím měla probíhat rozsáhlá odborná diskuse. Mnoho, ne-li naprostá většina takovýchto lidí se potom snaží předmět odsudku podle svých mocenských možností potlačit. Jinými slovy, tito lidé VEŘEJNĚ PROSAZUJÍ svůj osobní názor a postoj, který se navíc neopírá ani o jejich hlubší znalosti kritizovaného předmětu. Já tvrdím, že tedy právě oni jsou v tomto případě povinni (alespoň dle mého chápání vědecké i obecné etiky) prokázat oprávněnost svých - často arogantních až militantních - veřejných odsudků. Tuto povinnost by však neměli, kdyby diskutovali na vědecké úrovni a řádně daný předmět sporu oponovali. Tehdy by tíha průkazu opravdu ležela na zastáncích "nového" či "nezvyklého". Doufám, že jsem teď již konečně jednoznačně a zřetelně vyjádřil svůj postoj a že jsem tak ukázal (jistě neúmyslnou) nepravdivost tvrzení doc. Kuby o mne, že : "I on totiž chápe filosofii zkoumání něčeho nového zcela obráceně oproti tradičním zvyklostem v jakémkoliv vědním oboru kdekoliv na světě". V případě mnou kritizovaných "skeptických" veřejných výpadů totiž nejenže naprosto nejde o diskusi (a dokonce ani o pokus o diskusi) při "zkoumání něčeho nového" ale neobjevuje se zde ani minimální odborná a faktická zasvěcenost do problému. Tvrdím, že za současného stavu poznání a bez oněch mnou požadovaných podložených zdůvodnění tak jde o pouhé pomluvy nebo případně o snahy něco potlačit či zakázat pouze a jen z titulu svého postavení a moci - tedy způsobem obvyklým za totality a nepřípustným ve skutečné vědě.
Ještě si však dovolím připojit jednu poznámku. O tom, že dr. Svoboda nemá dostatek znalostí o AM svědčí mj. i to, že zahrnul všechny metody AM do jednoho pytle a zcela je odsoudil jaksi šmahem. Úrovní poznání, rozpracovaností metodiky, terapeutickou či diagnostickou účinností, statistickou prokázaností atd. atd. se však jednotlivé metody v současnosti podstatně liší a při jejich posuzování a diskusi o nich je nezbytné postupovat přísně jednotlivě. I zde se tedy, dle mého, zachoval dr. Svoboda značně nevědecky a neobjektivně, jako typický nesmiřitelný nepřítel absolutně všeho, co nevyhovuje jeho zaběhnutým představám a co automaticky hází do pytle označeného nejspíše "škodlivé šarlatánství".
© Václav Kňourek 10-IX-1999