Příspěvek do diskuse

Diskusní fórum diskusní příspěvek č. 13 Obsah Předchozí Další

Dopisy

Po uveřejnění mých čtyř základních příspěvků na této stránce jsem doufal, že moje úloha diskutéra o alternativní medicíně v podstatě skončila. Domníval jsem se, že jsem dostatečně razantně vyzval nepřátele "alternativy" v medicíně k zahájení skutečné diskuse a že se na stránce pana Kňourka nebo i jinde na neutrální půdě rozhoří boj - teď již zasvěcených - argumentů pro a proti. Nyní, po více než roce od uveřejnění oněch příspěvků musím nerad přiznat, že bezpochyby dobrý počin pana Kňourka a moje upřímná snaha se asi minuly účinkem a zápas mezi odpůrci a vyznavači alternativní (komplementární, regulační, ...) medicíny se stále odehrává především formou monologů na "domácí půdě" (viz např. zpravodaj Sisyfa) nebo snad také zákulisně (viz tamtéž). Nicméně přece jenom se objevily první vlaštovky: filosoficky laděný příspěvek o možné podstatě homeopatie (a nejen o tom), střízlivá skeptická poznámka praktického patologa a konkrétní kritická připomínka k mým příspěvkům. Teprve o hodně později jsem na této stránce narazil na článek doc. Mornsteina. Na tento příspěvek (a též na jiné podobné články uveřejněné na osobní stránce doc. Mornsteina) jsem reagoval jen ostrým osobním dopisem, ze kterého zde uvádím pouze malou část týkající se mého názoru na používání resp. zneužívání termínu "iracionální" různými "skeptiky". Rád bych, kdyby se k tomuto tématu vyjádřil doc. Grygar, nesmiřitelný bojovník s „iracionalitou". Doc. Mornstein na můj dopis zareagoval rychle a jeho odpověď mne překvapila a velice potěšila. Nejenže nebral mou kritiku jako osobní výpad (a to i přes to, že jsem si při vyjadřování příliš servítků nebral), ale projevil dokonce ochotu ke skutečné diskusi. Ta se možná trochu rozjede na jeho osobní stránce (http://www.med.muni.cz/~vmornst/index.htm), kde prý bude můj dopis uveřejněn mezi ohlasy.
Někdy v listopadu loňského roku jsem byl samotným autorem poněkud ironickým způsobem upozorněn na kritický článek o homeopatii (J. Plášek, J. Zvárová: Je homeopatické léčení účinnější než placebo?, Čas. lék. čes., 135, 1996, str. 575-579). Pro nedostatek volného času jsem se k prostudování tohoto článku dostal až někdy ke konci ledna t.r. a tak jsem byl schopen jej diskutovat a zkritizovat teprve poměrně nedávno. K dokončení svého dopisu mne pak donutilo uveřejnění článku doc. Pláška na této diskusní stránce. Svou kritiku autorovi jsem poslal e-mailem. Vzápětí jsem od něj dostal stejnou cestou odpověď, která mne - na rozdíl od odpovědi doc. Mornsteina - velice zklamala. Můj osobní kritický dopis byl doc. Pláškem pochopen jako naprosto nepravdivý a neospravedlněný osobní útok a označen za „nepretrzity proud invektiv". Když jsem potom byl navíc několikrát upozorněn na výše citovaný článek s tím, že jde o vysoce vědeckou a hodnotnou kritiku homeopatie, rozhodl jsem se konečně pro zveřejnění podstatné části mého původně osobního dopisu doc. Pláškovi a zařadit jej zde jako kritickou glosu k onomu článku. Zdůrazňuji, že uveřejňuji nijak neupravený text onoho dopisu, který obsahuje občas poněkud méně „zaobalené" obraty. Zájemcům o tuto polemiku velmi doporučuji vyhledat si originály obou prací diskutovaných v původním článku doc. Pláška a doc. Zvárové - tedy práce D.T.Reillyho (Reilly et al., Lancet, 1986, str. 881-886 a Reilly et al., Lancet, 334, 1994, str. 1601-1606) a seznámit se s nimi.

A. ÚRYVEK Z DOPISU DOC. MORNSTEINOVI

Pane docente,
     ...
     (zde jsou obecnější připomínky, zejména ohledně termínu "pavěda")
     ...
     Nedá mi to, ale cítím potřebu zahájit diskusi o dalším, Vámi a dalšími "skeptiky" velmi často a suverénně používaném termínu - totiž o racionalitě resp. iracionalitě něčeho. Možná v běžné mluvě tento termín postupně mění svůj obsah, podle naučného slovníku, který mám k dispozici a také podle lingvistického původu a případně i podle jisté analogie s matematikou, však slovo iracionální neznamená neskutečný nebo skutečnosti odporující či nerozumný, ale jeho pravý význam je NEROZUMOVÝ - tedy nepoznatelný pouhým logickým uvažováním na základě smyslového vnímání a z něj vyplývajících poznatků, rozumem bez intuice, bez vcítění apod. Jde o filosofický termín a označení něčeho jako racionální či iracionální záleží pouze na momentálním osobním názoru autora výroku. Pokud mám pravdu, potom veřejné "objektivní" napadání iracionality něčeho je subjektivní a ve své podstatě naprosto nesmyslné. Např. pro mne (a patrně i pro většinu ostatních lidí) je v současnosti homeopatie iracionální. Nemám totiž dostatek přesvědčivých informací k logickému (rozumovému) vysvětlení účinků homeopatik a nevím, zda takovéto informace vůbec mohou existovat. To však v žádném případě neznamená, že jen na tomto "teoretickém" základě bez jakýchkoli znalostí praxe mohu (tak, jak to děláte vy "skeptici" - odpůrci "iracionality") homeopatii rozhodně a veřejně popírat. Stejně považuji za iracionální takové skutečnosti, které nazýváme život, vědomí, city apod. Jejich dosavadní vědecká vysvětlení se mi zdají naprosto nedostačující a mechanistická, nepostihující podstatu a pouze popisující "biochemický stroj". Taková iracionální byla ale pro většinu badatelů třeba i nauka o elektřině v době Voltově. A možná je, přísně vzato, v podstatě i dnes - nevím, zda si někdo dokáže racionálně (tedy rozumově) VYSVĚTLIT např. existenci (a její smysl) el. náboje jako takového. Pro mne je tedy svět se vším všudy iracionální, neboť se domnívám, že jeho vysvětlení a skutečné pochopení není možné pouze pomocí logiky a všech dalších vědeckých nástrojů, které zatím známe. Přesto ho však nepovažuji za nepoznatelný. Navíc, po dalším a dalším výzkumu a poznávání přírody, se mohou různé "iracionality" logicky zprůhlednit a tak se stát již racionálními. Ale toto vše patří do filosofie a osobních názorů. Váš "překlad" slova iracionální však je, myslím, něco jako nesmyslné, neskutečné. V tomto smyslu bych spíše použil českých výrazů, ale pokud chcete mermomocí vypadat jako vzdělanec používající běžně cizí slova, navrhuji Vám třeba termín absurdní, ir(r)eálné, imaginární, chimérické apod. V takovém případě ale musíte toto označení příslušné disciplíny objektivně prokázat, jinak půjde o pomluvu. Pokud existuje analogie s matematickou terminologií, pamatujte, že čísla iracionální patří též do čísel reálných (tedy "skutečných"). Byl bych rád, kdyby se k této záležitosti vyjádřili též lingvisté a filosofové a konečně uvedli věci na pravou míru. Uvedený termín má v současném častém používání totiž velice "rozmazaný" význam a každý jej může používat (a jak ukazujete vy "skeptici" i zneužívat) dle libosti. To rozhodně nepovažuji za správné. Ono "objektivní" odsuzování "iracionalit" je potom patrně jeden z obtížně vymazatelných pozůstatků marxisticko-leninské filosofie (včetně její netolerantnosti k jiným názorům) v myslích vás "skeptiků".
     ...
     (následují obecnější i velice konkrétní připomínky ke zde uveřejněnému článku i k dalším příspěvkům uveřejněným na osobní stránce doc. Mornsteina a též poněkud osobnější výtky a úvahy).
     ...

B. ÚRYVEK Z DOPISU DOC. PLÁŠKOVI

Vážený pane doktore,
     ...
     (zde jsou soukromější poznámky)
     ...
     Nyní však k onomu Vašemu článku. Výslovně zdůrazňuji, že mé následující vyjádřené názory jsou čistě osobní, sám je rozhodně nepovažuji za všezahrnující a nečiním si žádných nároků ohledně jejich vědeckosti a neomylnosti. Podobně by také měly být brány i mé případné výtky a "odsudky" - tedy ne jako kárání a kázání moralisty, ale jako popíchnutí k úvahám na dané téma (třeba i etické). Opět tedy je mým úmyslem hodit rukavici do arény všem, kteří mají k tomu co říci a kteří mají chuť a odvahu skutečně diskutovat. A ještě formální poznámka: jelikož jste článek nepsal sám, většinou beru v potaz i Vaši spoluautorku a příslušné zájmeno potom začíná malým písmenem. Není to tedy výraz neúcty k Vaší osobě.
     Když jsem začal číst váš článek, nejprve jsem zajásal. Konečně tedy opravdová kritika! Velmi exaktně a podrobně diskutujete možná ovlivnění výsledků klinického pokusu D.T.Reillyho a spol. Má spokojenost a "bezadrenalinový" stav však velmi rychle zmizely, když jsem si přečetl, že skutečnost vyloučení 36 pacientů (ze 144) z hodnocení (např. pro vynechávky v jejich denících) vás "vede k podezření na snahu publikovat pouze výsledky, které podporují hypotézy autorů". Máte snad k tomuto "podezření" nějaké pádnější důvody? Jestli ano, proč jste je neuvedli? Pokud je však nemáte, jakým právem si dovolujete veřejně a navíc ve vědeckém článku podezřívat autory původní práce z falzifikace výsledků? Patrně se Vám tedy líbí pseudopolitické praktiky některých našich představitelů, kteří svými "kufříky" a právně nenapadnutelnými veřejně trousenými "podezřeními" sledují své osobní cíle bez ohledu na to, jaké zlo to může přivodit a jak dalece to odpovídá (nebo odporuje) (případně i jim známé) pravdě. Tímto způsobem však rozhodně u rozumných lidí v ceně nestoupnete a pouze si zašpiníte své svědomí. O to více, když víte, že autoři v publikaci uvedli počty oněch statisticky dále nezpracovávaných pacientů i s důvody jejich vyloučení. Nemyslíte, že pokud by autoři chtěli data "upravit", bylo by logičtější a jednodušší příslušné "nepohodlné" pacienty prostě nepřiznat? A hned vzápětí ukazujete, jak navrácení pouhých tří pacientů s "nijak výjimečným zhoršením 60 mm" v použité stupnici do homeopatické skupiny může změnit výsledek ze statisticky významného na nevýznamný. A já mám opět dotazy. Které tři konkrétní vyloučené pacienty jste si vybrali? Vždyť autoři jejich výsledky v článku neuvádějí! (Vy ovšem tvrdíte, že váš příklad "vychází z publikované tabulky původních, statisticky nezpracovaných dat". Která že to tabulka je???) Co jste mysleli oním "nijak výjimečným zhoršením 60 mm", když takovéto (a vyšší) zhoršení z homeopatické skupiny nevykazuje ANI JEDINÝ pacient (a pouze 2 z placebo skupiny), jediný potom vykazuje zhoršení 50 mm (a opět 2 z placebo sk.) a další 3 nejhorší vykazují zhoršení 30 mm ?!?. Odkud tedy pochází a jak je náhodný tento váš výběr? Není dokonce zcela vymyšlený? Není náhodou tato vaše spekulace pokusem o hrubou a pravdě odporující deformaci cizích výsledků a nemá tím podpořit Vaši hypotézu? Nebylo by dokonce možné označit tuto část vašeho článku za účelovou demagogii uvedenou s předpokladem, že si většina vašich čtenářů původní publikaci nepřečte a tak vám bude věřit? Vaše "podezření" je o to nesolidnější, že sám jistě velmi dobře víte, že vyloučení určitých měření, která očividně nesplňují požadavky na jistou standardnost provedení (např. nepořádně vedené záznamy z nichž hodnocení přímo vychází, jiné onemocnění pacienta během sledovaného období, léčba jinými homeopatiky a co já vím co ještě) je u malých souborů sledovaných objektů (jako zde pouhých 144) daleko méně napadnutelné, než jejich bezmyšlenkovité zahrnutí do celkového hodnocení. Vždyť byl sledován pouze rozdíl mezi placebem a zkoumaným homeopatikem a nikoli např. vliv nepořádnosti pacienta nebo vliv jeho dalších onemocnění či jiných hom. léků na tento rozdíl! Stejně tak mne zaráží, proč vás natolik překvapil určitý nevelký rozdíl mezi zastoupením pacientů s květnovými a červencovými obtížemi v kontrolní a léčené skupině. Samozřejmě, že počátek obtíží může mít vliv na celkové výsledky a mělo by se to diskutovat, vy však problém předkládáte opět jako víceméně jisté podezření. Mohl byste mi však říci, jak byste technicky zajistili současné splnění takových důležitých kriterií, jako je např. minimalizace ovlivnění výsledků zásahy experimentátora (přiřazení do skupin snad kvůli tomu znal jen lékárník) a zároveň rovnoměrného rozložení pacientů ve skupinách z výše uvedeného hlediska? A co když by to zase vedlo k výraznějšímu porušení rovnováhy z jiných hledisek (např. zastoupení mužů a žen, zastoupení věkových skupin apod.)? Zdá se mi, že od autorů chcete nesplnitelné a účelově ignorujete objektivitu praktických obtíží při provádění takovýchto experimentů.

     Takovéto důkladné spekulativní rozpitvání výsledků pokusů však má ještě další - tentokrát daleko obecnější - rozměr. Na místě je totiž otázka, do jaké míry jsou vlastně statistické metody používané běžně v klinických výzkumech spolehlivé. Zda ve většině případů (kdy počet sledovaných biologických objektů nepřesahuje řekněme tisíce a nezahrnují se přitom nejrůznější vnější podmínky) nejsou výsledky pouze naznačením možné účinnosti či účinků studované látky? Zde se asi shodneme. Myslím, že pro člověka s vyvinutějším exaktním myšlením je většina prováděných jednotlivých biologických experimentů jako průkaz nějakého tvrzení nedostatečná (byť statisticky významná) a je nutné příslušné závěry potvrdit dalšími a dalšími výsledky. Praxe, a zvláště pak klinická, však ukazuje, že většinou tak přísní být nemusíme. Přesto si však obvykle cením daleko více závěrů metaanalýz (jako např. Kleijnenovy), než výsledků jednotlivých, byť velice pečlivě provedených pokusů. Ale ani závěry oněch metaanalýz nemusí být, samozřejmě, nezvratné a správné.
     V závěrečných odstavcích diskutované kapitoly "Klinické pokusy" napadáte jiný článek D.T.Reillyho a spol. ("Is evidence for homeopathy reproducible?"). S vašimi kritickými závěry jsem zpočátku naprosto souhlasil. Bohužel však jen do chvíle, než jsem si originál onoho článku přečetl. Nyní nevím, zda jste onen článek vůbec prostudovali celý a dostatečně porozuměli anglickému textu a nebo zda používáte "sysifovské" metody kritiky, kdy bez ohledu na kontext vytrhnete jen ty údaje, které jsou pro kritiku vhodné a zcela ignorujete ty ostatní (včetně např. vysvětlujícího textu apod.). Tak vaše tvrzení o nepřípustnosti malého počtu pokusných osob (24) by bylo zcela na místě, kdyby se jednalo o samostatný experiment. Ale již v úvodu (a poté i na dalších místech článku) se dočteme, že tento pokus je třetí v řadě a jeho význam tkví v potvrzení reprodukovatelnosti kladných výsledků obou předchozích, rozsáhlejších testů. Současně je zahrnut i do "minimetaanalýzy" všech tří pokusů (a to už máme celkem 202 pacientů). Proč jste tato fakta "opomněli" uvést a hodnotíte výsledky daného testu zcela izolovaně? Demagogie takovéhoto typu se velmi výrazně ukazuje ve větě: "Pro Reillyho a spol. z toho vyplývá závěr: buď homeopatie opravdu funguje, nebo jsou vadné běžně používané statistické metody". Jak působivé! Ale jen do okamžiku, než soudný čtenář vaší kritiky zjistí, že k onomu závěru Reillyho nevedly výsledky sledování pouhých 24 pacientů, ale výsledky všech tří testů jeho skupiny (202 pacientů) a současně i výsledek Kleijnenovy metaanalýzy více než sta různých klinických studií homeopatik ze 77% průkazně kladných. Dále uvádíte, že "za snížení průměrné hodnoty VAS v homeopatické skupině vděčíme ze 44% výraznému zlepšení stavu jednoho z jedenácti pacientů". Není až tak důležité, jak spekulativně jste dospěl k číslu 44%, zaráží mne však, že vůbec nediskutujete v této souvislosti fakt, že z 11 pacientů homeopaticky léčených vykazovali zcela nepatrné zhoršení pouze 2 a 9 jich mělo nepatrné až výrazné zlepšení, zatímco u skupiny placeba byla situace prakticky opačná. To vše je velmi názorně uvedeno na obr. 2, ze kterého nepochybně sami vycházíte. A přesto jste byli schopni napsat, že "stejně tak málo četné fluktuace převládly v průměrné změně VAS v kontrolní placebo skupině". Vysvětlení tohoto tvrzení by mne velmi zajímalo. Za čirou demagogii však považuji vaši poslední větu kapitoly "Klinické pokusy". Zdá se mi totiž naprosto přirozené, když pacient (a jeho lékař) odhadne léčbu skutečným lékem, pozoruje-li nějaké zlepšení stavu choroby. Opačně, nedojde-li ke změně nebo dokonce zhorší-li se stav, hádal bych osobně (jako pacient či lékař) "léčbu" placebem. Vy to však považujete za "narušení sleposti pokusu". Proč? Vždyť ke stejnému "narušení" musí nutně dojít vždy, když je lék účinnější než placebo a pacient (a lékař) je schopen příslušné zlepšení pozorovat! Nebo má snad tato věta znamenat vaše další "podezření" např. z úmyslného prozrazení přidělení léku a placeba již při podání? A proč neuvádíte hlavní důvod publikování informace o úspěšnosti odhadu lék/placebo? Že by vám nebyl vhod výsledek naznačující lepší odhad homeopatů (a pacientů) ve srovnání s "nehomeopatickými" lékaři?
     S prvním odstavcem následující kapitoly nemohu polemizovat, neboť nemám dostatečné další informace a k vámi uváděným již přistupuji po předchozích zkušenostech s poněkud menší důvěrou. Třetí odstavec mě však popudil a osobně jej považuji za hanebný a vědce nedůstojný. Nejprve v něm snižujete vážnost výzkumů v homeopatii pouze na základě faktu, že většina z nich není publikovaná v tzv. renomovaných časopisech. Já tuto problematiku trochu rozvádím ve svém www-příspěvku AM-MRA a tak k tomu již mnoho nedodám. Opravdu si však myslíte, že práce publikovaná v "méně významném" časopisu je apriori bezcenná nebo alespoň pochybná a nemůže přinést nic, co by stálo za pozornost? A hned mne napadla další otázka. Jak renomovaný a nadnárodní je Časopis lékařů českých, ve kterém jste publikoval mnou diskutovaný článek? Za vrchol podlosti však považuji následující poznámku o tom, že "je zajímavé, že 76% z celkového počtu prací, které zachytili autoři meta-analýzy, ..., bylo vyprodukováno francouzskými výzkumnými týmy, v zemi firmy Boiron". Co jste tím chtěli říci? Vždyť na takto utrousenou "zajímavost" již nijak dále nenavazujete. Chcete tedy snad ve vědeckém článku podsouvat případným čtenářům názor, že firma Boiron autorské vědecké týmy podplatila a že příslušní výzkumníci jsou úplatní a nečestní? Máte pro to závažné argumenty? Pokud ne, jde o nepřímou veřejnou pomluvu a to by si, dle mého, vědec dovolit neměl. Osobně se divím, že Vám editor právě kvůli této poznámce článek nevrátil k přepracování. Snižuje to totiž nejen Vaši osobní prestiž coby nezaujatého vědce, ale i věrohodnost ČLČ jako vědeckého časopisu.
     Další kapitola věnovaná představám o mechanismu účinků homeopatik vcelku odpovídá i mým názorům. V každém případě jste si zde však měli odpustit své čistě soukromé názory na důvody určitého chování kritizovaných badatelů. To do vědecké publikace nepatří (nanejvýše pak do diskuse) a můžete tak vzbudit dojem, že tím chcete ovlivňovat názor nezasvěcených čtenářů. Rovněž nepovažuji za příliš na úrovni rozepisovat se o "podřadnosti" časopisu, v němž byla jedna z prací o fyzikálních vlastnostech homeopatických roztoků publikována. Uvádíte dokonce, že tento časopis měl v r. 91 "IF jen 0.061". Dovolte, abych Vám sdělil, že ČLČ není a nebyl SCI sledován vůbec a tudíž žádný IF ani nemá. Přesto v něm svůj kritický přehledný článek publikujete. Má to snad apriori něco vypovědět o kvalitě vaší práce?
     Nicméně vřele vítám, že v této kapitole také velmi konkrétně diskutujete nepodloženost až nesmyslnost představ některých příznivců homeopatie, kteří je často navíc uměle roubují na dnešní vědecké (ne)poznatky. Sám jsem v době psaní svých 4 www-příspěvků narazil na vámi citovanou práci MVDr. Chmelaře a byl jsem v šoku nejen z jeho odborné nezpůsobilosti v oblasti, kterou v argumentaci používá, ale hlavně z toho, že jako jediný zdroj svých fyzikálních znalostí uvádí populárně vědeckou knížku pro mládež. Tenkrát jsem nenapsal do příslušného časopisu (Fol.Homeopat.Bohem.) velice kritickou glosu jen a jen proto, že by to bylo příliš opožděné (o více než rok). Osobně se totiž domnívám, že takovíto "homeopaticko-vědečtí" nadšenci poškozují homeopatii v očích vzdělaných lidí daleko více, než všichni "skeptici" dohromady. Vcelku však nepochybuji o alespoň relativně dobrém úmyslu autora a o jeho laickém nadšení.
     Poslední kapitolou vašeho článku je Závěr. Začíná slibně v tom smyslu, že v prvním odstavci shrnujete hlavní odborný obsah článku. Zaráží mne ovšem, že zde výrazně opouštíte přísná kriteria na přesnost a důslednost ve vyjadřování, kterou víceméně požadujete od ostatních. První věta druhého odstavce obsahuje váš dohad, pro který v článku neuvádíte žádné argumenty. Do závěru by tedy patřit neměla, na to jste měli použít spíše diskusi, když už musíte své nepodložené (a nepodložitelné) domněnky zveřejňovat. Druhému odstavci by navíc rozhodně prospělo, kdyby neobsahoval onu poznámku o firmě Boiron. Nemohu si pomoci, ale kdybych měl váš článek považovat za opravdu vědecký, příslušná poznámka by působila přinejmenším rušivě. Navíc však, kromě jiného, může též vést k domněnce, že veškeré studie někým sponzorované jsou poplatné. Kdyby to byla pravda, obávám se, že naprostou většinu klinických studií léků bychom museli považovat za nevěrohodnou. A kdo by potom ony studie měl financovat? Pokud byste vyhověl mým požadavkům na 2. odstavec, vlastně by z něj nic nezbylo. A přitom, co se týká oněch Vámi kritizovaných teorií, je z článku co shrnovat! Třetí odstavec obsahuje velice aktuální a oprávněné otazníky pro vědu a vědce. Zde si Vás dovolím jen upozornit na fakt, že ve spisovné češtině je plurál od slova homeopat "homeopaté" a nikoli "homeopati", jak píšete vy. Váš výraz by mohl někoho uvést v omyl (doufám), že se laciným způsobem snažíte homeopaty veřejně zesměšňovat komolením názvu. Tím můj mírný nesouhlas s touto kapitolou (kromě Poznámky) však končí. Zbylé čtyři odstavce Vás, pro mne zcela jednoznačně, staví na úroveň všech mně dosud známých diletantských a nenávistných odpůrců homeopatie. Budu se však snažit být stručný (prakticky vše jsem již diskutoval ve svých www-příspěvcích) a proto své připomínky napíši víceméně telegraficky.
     4.odst.: Máte nezvratný důkaz o tom, že se všichni homeopaté dopouštějí podvodu? Samozřejmě, že úmyslného, neboť "nevědomý podvod" je nesmysl - to by nebyl podvod. Pokud nemáte, musím Vás považovat za nestoudného nactiutrhače. ...
Které Hahnemannovo tvrzení považujete za 200 let starý omyl a jaké nezvratné důkazy oné omylnosti můžete uvést (z obsahu článku totiž nikterak nevyplývají!)? ...
Máte statisticky (nebo jinak) podloženo tvrzení o tom, že nejčetnější skupinu homeopaticky úspěšně léčených pacientů tvoří lidé s "chorobami psychosomatické povahy"? Můžete takové choroby konkrétně jmenovat nebo alespoň exaktně definovat a tak je odlišit od ostatních? Patří mezi ně také třeba chřipka, angína, plané neštovice, záněty všeho druhu, odřeniny, proleženiny, zhmožděniny atd. atd., časté a velice úspěšně léčené cíle akutní homeopatické léčby? Nicméně s vámi souhlasím do té míry, že u nemocí, se kterými si po dlouhodobé neúspěšné terapii již běžní lékaři nevědí rady a zařadí je poté mezi tzv. choroby psychosomatické povahy, je obvykle konstituční homeopatie jediným běžně známým a navíc mimořádně úspěšným východiskem. Z tohoto hlediska je tato vaše poznámka pro existenci homeopatie velkým plus. ...
Máte statisticky prokázáno, že procentuální rozdíl spontánního zlepšení až samovolného vyléčení chronicky nemocných mezi pacienty neléčenými a úspěšností léčby homeopaticky léčených pacientů (s týmiž chorobami) je nevýznamný nebo je nanejvýše na úrovni placebo-efektu? Nepatří věta týkající se tohoto případu spíše jen mezi Vaše ostatní osobní a zcela nepodložené názory v článku uvedené? ...
     5.odst.: - vyplývá z naprosté neznalosti homeopatické kazuistiky, a to i přes fakt, že se na ni v 3. odstavečku odvoláváte. Jak a co Vám tedy mám věřit? Blíže k tématu viz můj www-příspěvek VkAM. ...
     6.odst.: - celkově opět nesmysl, který odporuje praktickému pozorování i filosofii homeopatie a vyplývá jen z vaší naprosté neznalosti problému. Blíže diskutováno opět v mých www-příspěvcích . ...
Když už ale stavíte na podobnou úroveň homeopatii s psychoterapií, zdají se Vám ony pilulky spolu s nezbytným vyšetřením opravdu tak drahé ve srovnání s "lácí" psychoterapie a léků tam používaných? ...
Ona zmínka o konzumně orientovaných osobnostech, pro které je homeopatie "ideální", ta je učiněna jen proto, že odsuzovat konzumnost je módní, že? Nebo snad Vás mám podezřívat z toho, že homeopatické pacienty (myslím tím statisticky dostatečně reprezentativní vzorek) neznáte a to i přes fakt, že v závěru homeopatii (a případně i její pacienty) tak relativně široce posuzujete? ...
     7.odst.: Nemyslíte, že by o aktuální terapii měl spíše rozhodovat příslušný lékař (který má k tomu dostatečné vědomosti a je za zdraví pacienta v podstatě odpovědný), než třeba biofyzik, jako jste Vy? Koho tedy tímto odstavečkem varujete či na koho apelujete? ...
Celkem souhlasím s obsahem oné vámi uvedené parafráze ze zprávy A.A.Skolnicka. Nechápu však onu sebevědomou jistotu autora i vás, když onu proklamovanou neúčinnost hom. léků považujete za již prokázanou. A to přesto, že naprostá většina zatímních klinických studií homeopatik ukazuje přesně naopak, tedy na jejich objektivní účinnost.
     Na samotný závěr mé pseudorecenze si dovolím ještě vyjádřit několik dojmů vyplývajících pro mne z celkového ladění a koncepce vašeho článku:
     Článek je ve svých částech, které lze nazvat odbornými, přínosný a ukazuje, jak ošidné a složité je "důkazní řízení" účinnosti léků. Dal by se tedy částečně označit za velice přísnou oponenturu případných přeceňujících závěrů z výsledků vámi kritizovaných dvou prací. Otázkou však zůstává, zda byste byl(i) tak přísný(í) a důkladný(í), kdyby se nejednalo o experimenty s homeopatiky. Značný přínos vidím v kritice pokusů o "vědecké" vysvětlení mechanismu účinků homeopatik. Zde bych uvítal, kdybyste se tomuto tématu věnoval podrobněji a kritizoval dále - ovšem teď už bez onoho s vědou nesouvisejícího balastu, který tam vyplouvá na povrch.
     Větší část článku však, bohužel, musím označit za vysoce neodbornou a za nepřípustnou ve skutečně vědeckém příspěvku. A právě tato část (rozlezlá i do té odborné) celý článek znehodnocuje a řadí Vás (jako hlavního autora) mezi pseudokritiky sisyfovského typu. Čemu nebo komu mají sloužit vámi uváděná "podezření"? Proč jste se dopustili onoho evidentního faulu s "nijak výjimečným zhoršením 60 mm" a dalších "nepřesností a opomenutí" v interpretaci kritizovaných článků? A jaká je vlastně koncepce vašeho Závěru? Pokud jsem pochopil, odbornému obsahu vašeho článku odpovídá (s výhradami) pouze první odstavec, třetí by potom spíše patřil do diskuse. Zbytek však je jen nepodložené napadání homeopatie bez souvislosti s předchozím textem a nutně nastoluje otázku, co vlastně bylo hlavním důvodem napsání onoho článku.
     Na dvou místech jmenujete firmu Boiron v souvislostech, ve kterých přímo či nepřímo zpochybňujete výsledky výzkumu homeopatik sponzorováním touto firmou. Nejste ovšem originální. S tímto "argumentem" jsem se již několikrát setkal. Opět však mám otázku. Proč konečně farmaceutické firmy, farmaceutické společnosti nebo i akademická pracoviště nějakým rozsáhlým a objektivním výzkumem (např. podobným mnou navrhované epidemiologické studii ve VkAM) neskoncují s homeopatií jednou provždy? Alespoň tedy pro vědeckou komunitu, když už obyčejní lidé jsou tak hloupí a za to placebo stále více a více platí a riskují tím své zdraví a snad i životy, jak se můžeme v různých obměnách dočíst ve varováních různých (bio)fyziků, chemiků, matematiků, farmaceutů, ... Neříkejte, že by např. větší farmaceutické firmy na takový výzkum neměly finance. Vždyť kolik milionů je musí stát všechny ty mnohdy stupidní (a často lživé) reklamy jen v ČR! Takto by však získaly více - odrovnaly by stále větší a větší konkurenci firem vyrábějících homeopatika (pro Vaši informaci, firma Boiron sice patří mezi ty největší, zdaleka však není jediná). Že by si tedy odpovědní pracovníci těchto firem či institucí nebyli jisti výsledkem? To je ovšem v rozporu s naprostou jistotou jejich protihomeopatických výpadů. Pokud však nemohou (resp. nemůžete) poskytnout věrohodné negativní výsledky svých vlastních prací, je výše zmíněná "argumentace" sponzorováním firmou Boiron přinejmenším nesolidní.
     A konečně vlastně to první. Název vašeho článku je otázkou. Jasnou jednoznačnou odpověď však neformulujete (ano, ne nebo zatím nemůžeme rozhodnout). Ostatně velmi omezený obsah odborné části napovídá, že název je zvolen značně neskromně. Nicméně styl vaší argumentace - tj. deformování závěrů vámi zpochybňovaných dvou prací, různá vaše osobní "podezření" a nepodložené výpady - mne vedou k domněnce, že se čtenáři snažíte vsugerovat názor, že základ homeopatické léčby nemůže být nic jiného, než placebo-efekt. Já se Vás však ptám: proč si vysvětlujete homeopatii, jejíž mechanismus působení se teprve hledá a kterou navíc prakticky ani neznáte, jevem, o jehož mechanismu také nic moc nevíme? Nebo někdo již vědecky objasnil, jakými konkrétními pochody (až třeba na molekulární úrovni) placebo na pacienta působí? A není on účinek placeba (vědou dnes již uznávaný, nebylo tomu však vždy!) potenciálně dalším naznačením faktu, že dosavadní, víceméně mechanistický, přístup současné vědy ve Vašem pojetí je pro vysvětlení všech dnes prokazatelných jevů poněkud nedostatečný a že je tedy na místě daleko větší skromnost, než jakou projevujete vy "skeptici" při svých suverénních "vědeckých" vysvětleních čehokoli?
     Nicméně o Vaší odborné erudovanosti (myslím biofyzikální, statistické apod.) nepochybuji a doufám, že na oplátku podrobíte své kritice i mé ostatní www-příspěvky. Nejlépe opět na diskusní stránce pana Kňourka.
... .
Závěr:

To je vše a doufám, že nyní budou diskutovat o alternativní medicíně opravdu už jen odborníci (třeba i v různých oblastech a z hlediska svých oborů), které bude hnát do oné diskuse především touha po poznání a po odhalení co nejobjektivnější pravdy. A budou diskutovat opravdu korektně. A protože já se za odborníka nepovažuji, je toto snad můj poslední příspěvek na této diskusní stránce, která zatím, vzhledem k množství mnou zde nakladených slov, může někomu připadat téměř jako má osobní.

   © Václav Kňourek                              10-IX-1999