Příspěvek do diskuse

Diskusní fórum diskusní příspěvek č. 15 Obsah Předchozí Další

Poznámky ke kritickému dopisu ing. Šimana (viz příloha) a ke kritické recenzi jedné úvahy

Jelikož jsem se rozhodl šetřit časem i energií, nechávám tento text zveřejnit současně na http://195.113.114.5:80/knourek/ i na http://amber.i-topp.cz/ (AmberZine - Occamova břitva), tj. na www stránkách, na nichž ing. Šiman vystoupil s kritikou mé kritiky homeopatie. Citace z textů ing. Šimana jsou zdůrazněny použitím tučného písma typu Arial, jeho přímé odkazy na má neseriózní tvrzení jsou navíc zdůrazněny kurzívou.

K dopisu ing Šimana, který byl ve zkrácené verzi uveřejněn na http://195.113.114.5:80/knourek/

Ad Motto

„Vazeny pane, videl jszm vasi www stranku. Obracim se na Vas s dotazem, proc pan Simek ve sve vsezahrnujici kritice ignoruje clanek, ktery jsem publikoval v zari 1996 v Casopise lekaru ceskych. Jsou tam diskutovany mnohe problemy, ktere ho trapi.“

Zde je skutečně na místě omluva. Zprávu panu Kňourkovi jsem posílal z Paříže. Neměl jsem tam však s sebou příslušné poznámky a jméno ing. Šimana jsem zkomolil. Pane inženýre, za tuto trapnost se Vám omlouvám. Dál již nemám za co.

Ad hodnocení mé vědecké úrovně: Ut tute es, item omnes censes esse.

Ad obvinění z podlosti, nečestnosti a další urážky: Tuto nikoli zanedbatelnou část "zasvěcené kritiky" považuji za okno do duše jejího autora. Čtenáři nechť si vše přeberou, jak uznají za vhodné.

Odpovědi na konkrétní námitky

Dotkla se mě však Vaše ničím nepodložená ironie, se kterou jste mé příspěvky na diskusní stránce označil za „všezahrnující kritiku“. Přečtěte si, prosím, znovu VkAM. Není ničím jiným než nepřetržitou kritikou oponentů homeopatie, přičemž je opakovaně obviňujet z nekompetence a neschopnosti seznámit se s tak zásadními pracemi, jako je Kleijnenova metaanalýza a Poitevinův referativní článek.
Pokud jako autor vím, nikde v oněch čtyřech příspěvcích ani nenaznačuji, že bych je považoval za všezahrnující. Vaše kritika těch, kdož kritizují homeopatii však působí takovým dojmem.
A ještě formální poznámka: jelikož jste článek nepsal sám, většinou beru v potaz i Vaši spoluautorku a příslušné zájmeno potom začíná malým písmenem. Tato odpověd na Vaše připomínky je mým ryze osobním stanoviskem, které jsem s doc. Zvárovou nijak nekonzultoval. Vaši kritiku cítím jako osobní atak, který míří na mě. Příslušné materiály jsem jí však již zaslal. Je pravděpodobné, že se doc. Zvárová, která patří k předním českým odborníkům v oblasti aplikací statistických metod v lékařském výzkumu, k některým bodům Vaší kritiky ještě také sama vyjádří.

Ad Reilly & spol.

.... že skutečnost vyloučení 36 pacientů (ze 144) z hodnocení (např. pro vynechávky v jejich denících) vás "vede k podezření na snahu publikovat pouze výsledky, které podporují hypotézy autorů". Máte snad k tomuto "podezření" nějaké pádnější důvody? Jestli ano, proč jste je neuvedli? Pokud je však nemáte, jakým právem si dovolujete veřejně a navíc ve vědeckém článku podezřívat autory původní práce z falzifikace výsledků? Vyloučení většího množství členů statistického souboru během experimentu je vždycky principiálně podezřelé, přičemž pravděpodobná preference jistého typu výsledků (tj. absence nestrannosti autorů) bývá častou příčinou. Jeden hlavních důvodů našeho podezření formulujeme na konci pasáže, věnované prvnímu z Reillyho článků, když konstatujeme, že v něm chybí analýza možných důsledků vyřazení tak velké části testovaného vzorku.
Nemyslíte, že pokud by autoři chtěli data "upravit", bylo by logičtější a jednodušší příslušné "nepohodlné" pacienty prostě nepřiznat? Samozřejmě bylo, pokud ovšem by např. lékárník neznal celkový počet pacientů.
A hned vzápětí ukazujete, jak navrácení pouhých tří pacientů s "nijak výjimečným zhoršením 60 mm" v použité stupnici do homeopatické skupiny může změnit výsledek ze statisticky významného na nevýznamný. A já mám opět dotazy. Které tři konkrétní vyloučené pacienty jste si vybrali? O žádné konkrétní pacienty v tomto případě nejde. Kdybyste si příslušný odstavec pečlivě přečetl, pochopil byste, že se jedná pouze o modelovou demonstraci toho, jak robustní jsou či nejsou získané výsledky ve smyslu možného publikačního vychýlení cestou vypouštění nežádoucích výsledků. Výsledek našeho modelového výpočtu není příliš optimistický. Nepleťte sem, prosím, Zemanův kufřík. Pokud by Reilly a spol. sami diskutovali možný vliv redukce souboru během experimentu na konečný výsledek, mohli jsme si mi tento modelový výpočet odpustit.
(Vy ovšem tvrdíte, že váš příklad "vychází z publikované tabulky původních, statisticky nezpracovaných dat". Která že to tabulka je???) Fig. 2 je onou tabulkou.
Co jste mysleli oním "nijak výjimečným zhoršením 60 mm", když takovéto (a vyšší) zhoršení z homeopatické skupiny nevykazuje ANI JEDINÝ pacient (a pouze 2 z placebo skupiny), jediný potom vykazuje zhoršení 50 mm (a opět 2 z placebo sk.) a další 3 nejhorší vykazují zhoršení 30 mm ?!?. Odkud tedy pochází a jak je náhodný tento váš výběr? Není dokonce zcela vymyšlený? Není náhodou tato vaše spekulace pokusem o hrubou a pravdě odporující deformaci cizích výsledků a nemá tím podpořit Vaši hypotézu? Nebo na jiném místě o tomtéž: Proč jste se dopustili onoho evidentního faulu s "nijak výjimečným zhoršením 60 mm"? Pokus o deformaci to v žádném případě není (viz výše uvedenou poznámku o odhadu robustnosti výsledku). Připouštím ale, že přívlastek "nijak vyjímečný" není zrovna nejšťastnější. Vina padá na pouze na moji hlavu. Stalo se tak z velice prostého důvodu. Zlepšení stavu, měřené pomocí změny VAS škály, má totiž znaménko "minus". Hodnotu - 60 VAS najdeme u celkem 6 pacientů (dva z placebo skupiny, čtyři z homeopatické). Při formulování příslušné věty jsem se zkratkovitě nechal ovlivnit oním znaménkem "minus" a doc. Zvárová si mého nedopatření nevšimla. Nebýt mého nedopatření, mluvili bychom nejspíš pouze o "zcela reálném zhoršení". Výsledek modelového odhadu by zůstal beze změny a ing. Šiman bez nahrávky na smeč, který naštěstí jde mimo hřiště. Avšak s přihlédnutím k tomu, že český překlad diskutovaného Reillyho článku (viz Folia Homeopathica Bohemica 1, 27-29 (1995)) presentuje VAS (Visual Analogue Scale - tj. pacientovo subjektivní hodnocení intensity příznaků senné rýmy) jako "velikost kožní reakce v mm po subkutánní aplikaci pylového alergenu", dovoluji si považovat "nijak vyjímečné zhoršení" za nijak závažné pochybení. Nebo se snad i v případě Folia Homeopathica Bohemica také jednalo o faul?
Nebylo by dokonce možné označit tuto část vašeho článku za účelovou demagogii uvedenou s předpokladem, že si většina vašich čtenářů původní publikaci nepřečte a tak vám bude věřit? Jsem Vám vděčný za tuto diskusi. Musím se přiznat, že jsem se dlouho bál, že někteří čtenáři, kteří si přečetli pouze onen kritizovaný článek z ČLČ, by mohli nabýt dojmu, že se jedná o tendečně zaměřenou, subjektivní interpretací Reillyho studií. Věřím, že poté, co jste jako příznivec homeopatie detailně prověřil každý náš argument, budou naše závěry připadat čtenářům mnohem závažnější.
Vaše "podezření" je o to nesolidnější, že sám jistě velmi dobře víte, že vyloučení určitých měření, která očividně nesplňují požadavky na jistou standardnost provedení [...] je daleko méně napadnutelné, než jejich bezmyšlenkovité zahrnutí do celkového hodnocení. Nevolali jsme po bezmyšlenkovitém zahrnutí nevyhovujících položek do celkového hodnocení. Pouze si myslím (a věřím, že doc. Zvárová se mnou bude souhlasit), že studie trpící takto závažnými nedostatky neměla být publikována před jejich napravením, tj. měla být před publikováním opakována.
Stejně tak mne zaráží, proč vás natolik překvapil určitý nevelký rozdíl mezi zastoupením pacientů s květnovými a červencovými obtížemi v kontrolní a léčené skupině. Zarazil nás z toho důvodu, že u dvojitě slepé studie s relativně velice četnou skupinou pacientů by se tak velký rozdíl objevit neměl (považujete snad 50% rozdíl za nevelký?).
Samozřejmě, že počátek obtíží může mít vliv na celkové výsledky a mělo by se to diskutovat, vy však problém předkládáte opět jako víceméně jisté podezření. Mohl byste mi však říci, jak byste technicky zajistili současné splnění takových důležitých kriterií, jako je např. minimalizace ovlivnění výsledků zásahy experimentátora (přiřazení do skupin snad kvůli tomu znal jen lékárník) a zároveň rovnoměrného rozložení pacientů ve skupinách z výše uvedeného hlediska? A co když by to zase vedlo k výraznějšímu porušení rovnováhy z jiných hledisek (např. zastoupení mužů a žen, zastoupení věkových skupin apod.)? Zdá se mi, že od autorů chcete nesplnitelné a účelově ignorujete objektivitu praktických obtíží při provádění takovýchto experimentů. Sledovalo se snad v tomto pokusu zda homeopatika působí jinak na muže než na ženy, či zda jejich účinnost závisí na věku pacientů? Rozdíly v kontrolní a homeopaticky léčené skupině, posuzované z hlediska nástupu obtíží, jsou natolik veliké, že mohly výrazně ovlivnit výsledek celého pokusu. Reilly a spol. toto, bohužel, ignorují.
Takovéto důkladné spekulativní rozpitvání výsledků pokusů však má ještě další - tentokrát daleko obecnější - rozměr. Na místě je totiž otázka, do jaké míry jsou vlastně statistické metody používané běžně v klinických výzkumech spolehlivé. Statistické metody jsou natolik spolehlivé, nakolik kvalifikovaní jsou ti, kdož je používají. Mimořádná tvrzení si žádají mimořádně spolehlivé důkazy. Připomínám, že hlavním důvodem k důkladnému rozpitvávání Reillyho článku se stala ta skutečnost, že z Kleijnenovy metaanalýzy vyšel jako nejkvalitnější ze všech klinických homeopatických studií.

Přesto si však obvykle cením daleko více závěrů metaanalýz (jako např. Kleijnenovy), než výsledků jednotlivých, byť velice pečlivě provedených pokusů. Já naopak přikládám větší váhu skutečnosti, že údajně kladné pokusy, pokud byly opakovány za standardních podmínek a pod dohledem skeptických racionalistů, skončily s negativním výsledkem (viz Kleijnen o vlivu homeopatik na rekonvalescenci po operaci slepého střeva). Zde je však třeba přidat pár poznámek ke Kleijnenově článku (Kleijnen a kol.: Clinical trials of homeopathy, British Medical Journal 302, 1991). Zkuste se seznámit také s metaanalýzou Lindeho a spol. (viz poznámku v našem článku v ČLČ). O zcela nové Lindenově metaanalýze přidávám poznámku na závěr této časti odpovědi na kritiku kritiky.

Ve VkAM tvrdíte: Autoři - rozhodně nepatřící podle některých formulací mezi homeopatické nadšence a znalce - v diskusi opatrně (ale dle mého správně, neboť setká-li se věda s něčím novým, nevyhovujícím zaběhnutým představám, je na místě nejvyšší opatrnost a skepticismus) mj. uvádí, že přes KLADNÝ výsledek zůstává v této oblasti ještě mnoho otázek a k vyjádření DEFINITIVNÍHO závěru je nutno provést další studie, tentokrát za přísně definovaných podmínek. Povšimněte si, prosím, zcela zásadního rozdílu této formulace od formulace sisyfovské a porovnejte to s originálem Kleijnenova článku. Tvrdím, že "skeptici" si v tomto případě zcela nehorázně přizpůsobili závěry jedné solidní vědecké práce tak, aby vyhovovaly jejich záměru a ukazovaly přesně naopak než původně - tedy jako důkaz neúčinnosti homeopatie - neboť na základě také této publikace docházejí k závěru, že homeopatie je postupem non lege artis. Nejspíše při onom zcela zásadním překrucování závěrů cizí vědecké práce doufali, že se nikdo neobtěžuje si Kleijnenův článek přečíst. Podívejme se tedy, co se přesně říká v závěru práce, publikované Kleijnenem, Knipschieldem a ter Rietem: "Conclusions - At the moment the evidence of clinical trials is positive but not sufficient to draw definitive conclusions because most trials are of low methodological and because of the unknown role of publication bias. This indicates that there is a legitimate case for further evaluation of homeopathy, but only by means of well performed trials." (Existující výsledky klinických pokusů jsou kladné. Nejsou však postačující pro vyslovení definitivního závěru, a to jak pro jejich ve většině nízkou metodologickou úroveň tak pro chybějící informaci o nestrannosti autorů publikací. Je tedy legitimní pokračovat v testování momeopatie, ovšem pouze cestou dobře prováděných pokusů. - překlad J. P.)
Kleijnen a spol. konstatují pouze to, že existují studie s kladnými výsledky. K tomuto konstatování však dodávají: "The results reflects not our conclusions but the inference made by the authors of the publications, who to us seem sometimes to be a little overoptimistic.". Hlavně ale zdůrazňují, že metodologická úroveň článků, které do metaanalýzy zahrnuli, je většinou nedostatečná a navíc není jistá nezaujatost jejich autorů. Pro ty čtenáře, kteří Kleijnenovu metaanalýzu sami nečetli, nyní v krátkosti ještě jednou shrnu, co vlastně bylo její náplní (viz také Plášek & Zvárová, ČLČ (1996)). Jednalo se pouze o rešerši publikací o klinických pokusech s homeopatiky a následovné zhodnocení metodologické úrovně 107 pokusů, popsaných v celkem 96 publikacích. Hodnoceny byly následující charakteristiky:

přiměřenost popisu charakteristiky pacientů
počet analyzovaných pacientů
náhodnost rozdělení pacientů do skupin
kvalita popisu podávání léků
zda byla zvolena relevantní míra odezvy
zda výsledky byly presentovány v takové podobě, aby mohly být nezávisle opakovány

Většinou se zdůrazňuje (tj. v homeopatické literatuře), že 81pokusů bylo s kladným výsledkem, 24 se záporným. Homeopati již neuvádějí, že relativní počet publikovaných kladných výsledků roste s klesající úrovní studií. Jak jsem se již zmínil, Kleijnem a spol. se nezabývali přiměřeností tvrzení autorů studií. Nepovažovali to za podstatné zřejmě z toho důvodu, že i ve vědecké medicíně se vyskytují nepořádně provedené studie: "There is no reason to believe that the influence of publication bias, data massage, bad methodology, and so on is much less in conventional medicine, and the financial interests for regular pharmaceutical companies are many times greater". Sami se přiklánějí k názoru, že "the evidence presented in this review would probably be sufficient for establishing homeopathy as a regular treatment in certain indications". Vzápětí však dodávají, že "additional evidence must consist of of a few well performed control trials in humans with large numbers of participants under rigorous double blind conditions". Já si tento závěr interpretuji tak, že studie, které by bylo možno považovat za spolehlivý důkaz objektivní účinnosti homeopatik, zatím neexistují. Vy to vidíte přesně naopak. Ostatně, Kleijnen a spol. v diskusi svého článku říkají: "Critical people who did not believe in the efficacy of homeopathy before reading the evidence presented here probably will still not be convinced; people who were more ambivalent in advance will perhaps have a more optimistic view now, whereas people who already believed in the efficacy of homeopathy might at this moment be almost certain that homeopathy works." Čas ukáže.

V závěrečných odstavcích diskutované kapitoly "Klinické pokusy" napadáte jiný článek D.T.Reillyho a spol. ("Is evidence for homeopathy reproducible?"). S vašimi kritickými závěry jsem zpočátku naprosto souhlasil. Bohužel však jen do chvíle, než jsem si originál onoho článku přečetl. Psal jste tedy své příspěvky, aniž byste si byl předem prostudoval dosti zásadní práci o účinnosti homeopatických léků. To je možná symptomatické. Připomínám, co se říká ve VkAM: "Samozřejmě, že je daleko pohodlnější a jednodušší argument o neprokázanosti homeopatie jednoduše a bez podkladů vyslovit, než namáhat se nějaký náročný výzkum nejprve provést nebo alespoň udělat si rešerši a prostudovat odbornou literaturu. Je to však vhodné a je to vědecké?" Neměl byste se tedy podobné zásady držet i Vy, v roli zastánce homeopatie?
Nyní nevím, zda jste onen článek vůbec prostudovali celý a dostatečně porozuměli anglickému textu a nebo zda používáte "sysifovské" metody kritiky, kdy bez ohledu na kontext vytrhnete jen ty údaje, které jsou pro kritiku vhodné a zcela ignorujete ty ostatní (včetně např. vysvětlujícího textu apod.). [...] Současně je zahrnut i do "minimetaanalýzy" všech tří pokusů (a to už máme celkem 202 pacientů). Proč jste tato fakta "opomněli" uvést a hodnotíte výsledky daného testu zcela izolovaně? Protože jsme přesvědčeni, že z několika heterogenních, navíc podstatnými nedostatky oplývajících studií nemůže vzniknout nový, kvalitní závěr. To je obecný problém podobných "minimetaanalýz". Skutečně se však stydím za to, že jsme některá důležitá fakta "opomněli" uvést. Konkrétně mám na mysli to, že jsme dostatečně nezdůraznili existenci kritických dopisů editorovi, které byli publikovány v The Lancet 345, 251-252 (1995) jako reakce na Reillyho článek a v nichž jsou Reillyho pochybení diskutovány do větší hloubky, než jsme si mohli dovolit v našem krátkém předhledném článku. J.-J Aulas např. upozornil na chybějící údaje o paralelní spotřebě klasických bronchodilatačních přípravků a na to, že v minimetaanalýze se Reilly a spol. dopustili závažného prohřešku, spočívajícího v tom, že nerozlišovali mezi pacienty s atopickým astmatem a pacienty s alergickou rhinitidou. M.-F. Kahn upozornil na pochybnou volbu astmatu jakožto předmětu klinické studie, která se má týkat se objektivního srovnání účinnosti homeopatik proti efektu placeba. Uvedl jako příklad Marcela Prousta, u kterého docházelo k silným astmatickým záchvatům i při pouhém pohledu na umělé květiny. Na tyto články navazuje odpověd Dr. Reillyho: STRIKTNÍ "NE".
Demagogie takovéhoto typu se velmi výrazně ukazuje ve větě: "Pro Reillyho a spol. z toho vyplývá závěr: buď homeopatie opravdu funguje, nebo jsou vadné běžně používané statistické metody". Jak působivé! Ale jen do okamžiku, než soudný čtenář vaší kritiky zjistí, že k onomu závěru Reillyho nevedly výsledky sledování pouhých 24 pacientů, ale výsledky všech tří testů jeho skupiny (202 pacientů) a současně i výsledek Kleijnenovy metaanalýzy více než sta různých klinických studií homeopatik ze 77% průkazně kladných. Nejedná se o demagogii, nýbrž o naše přesvědčení, že metaanalýzy samy o sobě, bez detailního rozboru provedení konkrétních pokusů, nic neznamenají.
Dále uvádíte, že "za snížení průměrné hodnoty VAS v homeopatické skupině vděčíme ze 44% výraznému zlepšení stavu jednoho z jedenácti pacientů". Není až tak důležité, jak spekulativně jste dospěl k číslu 44%, zaráží mne však, že vůbec nediskutujete v této souvislosti fakt, že z 11 pacientů homeopaticky léčených vykazovali zcela nepatrné zhoršení pouze 2 a 9 jich mělo nepatrné až výrazné zlepšení, zatímco u skupiny placeba byla situace prakticky opačná. To vše je velmi názorně uvedeno na obr. 2, ze kterého nepochybně sami vycházíte. O čísle 44% vůbec nemusíte spekulovat. Stačí, když si spočítáte průměrné zlepšení v homeopatické skupině pro všech 11 případů a pak bez onoho vyjímečného zlepšení o hodnotu 35mm VAS. Obrázek Fig. 2 znovu analyzoval P.M.Rothwell (viz dopisy editorovi), pouze na základě porovnání relativních četností zlepšení a zhoršení Dospěl k závěru, že při použití tohoto kriteria již není "positivní" efekt homeopatik statisticky významný.
A přesto jste byli schopni napsat, že "stejně tak málo četné fluktuace převládly v průměrné změně VAS v kontrolní placebo skupině". Vysvětlení tohoto tvrzení by mne velmi zajímalo. Výraznější změny (zlepšení) se pozorovaly pouze u tří z 11 pacientů homeopatické skupiny. Výraznější změny (zhoršení) byly pozorovány u čtyř ze 13 pacientů placebo skupiny. Připomínám, že "kritizovaný" článek nemohl být z praktických důvodů stejně rozsáhlý jako průměrný román Aloise Jiráska, takže naše formulace musely být občas zkratkovité, ne z vrozené podlosti autorů, ale kvůli stanovenému rozsahu článku.
Za čirou demagogii však považuji vaši poslední větu kapitoly "Klinické pokusy". Zdá se mi totiž naprosto přirozené, když pacient (a jeho lékař) odhadne léčbu skutečným lékem, pozoruje-li nějaké zlepšení stavu choroby. Opačně, nedojde-li ke změně nebo dokonce zhorší-li se stav, hádal bych osobně (jako pacient či lékař) "léčbu" placebem. Vy to však považujete za "narušení sleposti pokusu". Proč? Vždyť ke stejnému "narušení" musí nutně dojít vždy, když je lék účinnější než placebo a pacient (a lékař) je schopen příslušné zlepšení pozorovat! Nebo má snad tato věta znamenat vaše další "podezření" např. z úmyslného prozrazení přidělení léku a placeba již při podání? A proč neuvádíte hlavní důvod publikování informace o úspěšnosti odhadu lék/placebo? Že by vám nebyl vhod výsledek naznačující lepší odhad homeopatů (a pacientů) ve srovnání s "nehomeopatickými" lékaři? Opět budu citovat Rothwella: "Given that homeopathic treatment had no significant effect on 6 patient-reported asthma symptoms and little or no effect on the general wellbeing score in the majority of cases, this unblinding is difficult to explain." Přidám ještě něco z Vašeho oblíbeného Kleijnenova článku: "It is easy to state that a trial was double blind, but patients have many ways to break the code. This might explain small differences in favour of homeopathy."
a) Opravdu si však myslíte, že práce publikovaná v "méně významném" časopisu je apriori bezcenná nebo alespoň pochybná a nemůže přinést nic, co by stálo za pozornost? A hned mne napadla další otázka. Jak renomovaný a nadnárodní je Časopis lékařů českých, ve kterém jste publikoval mnou diskutovaný článek?
b) Rovněž nepovažuji za příliš na úrovni rozepisovat se o "podřadnosti" časopisu, v němž byla jedna z prací o fyzikálních vlastnostech homeopatických roztoků publikována. Uvádíte dokonce, že tento časopis měl v r. 91 IF "jen" 0.061. Dovolte, abych Vám sdělil, že ČLČ není a nebyl SCI sledován vůbec a tudíž žádný IF ani nemá. Přesto v něm svůj kritický přehledný článek publikujete. Má to snad apriori něco vypovědět o kvalitě vaší práce? Porovnáváte neporovnatelné. "Vámi diskutovaný" článek je článkem referativním, záměrně určeným pro komunitu českých lékařů, která čte ČLČ. Jeho jediným cílem je informovat tyto lékaře o kvalitě "biofyzikálních teorií" a klinických testů, kterými se občas ohánějí čeští homeopati. Pokud by se jednalo o původní vědeckou práci (vzhledem k tomu, že jste absolvoval vědeckou aspiranturu v MBÚ ČSAV Vám snad rozdíl mezi referativním článkem a původní vědeckou prací vysvětlovat nemusím), zajisté bych usiloval o publikovaní v časopise s dostatečně vysokým impaktovým faktorem. Na rozdíl od našeho referativního článku se Demangeatova práce tváří, jako by přinášela nové podstatné informace o vlivu potenciace na strukturu vody. Publikaci tohoto typu, pokud se objeví pouze v druhořadém časopise, považuji skutečně za pochybnou!!! Kvalitní časopisy se totiž od časopisů druhořadých liší úrovní recenzního řízení, které se v prvním případě často vyznačuje relativně vysokým podílem odmítnutých rukopisů (pozor, nepleťme si malou propustnost recenzního řízení v kvalitních časopisech s bolševickou cenzurou). Složité pokusy, založené na použití náročných experimentálních metod sebou často nesou riziko artekfaktů, které mnohdy jsou schopni odhalit pouze odborníci, kteří se příslušnými experimentálními metodami po dlouhá léta zabývají. Publikování "převratných" prací v podřadných časopisech proto znamená, že si jejich autoři buď byli sami vědomi pochybné úrovně svých experimentů, nebo že nebylo v jejich silách odtranit nedostatky, které jim recenzenti vytýkali. V Demangeatově práci se jich nachází více než dost (viz Plášek & Zvárová, ČLČ (1996)).
Za vrchol podlosti však považuji následující poznámku o tom, že "je zajímavé, že 76% z celkového počtu prací, které zachytili autoři meta-analýzy, [...] bylo vyprodukováno francouzskými výzkumnými týmy, v zemi firmy Boiron". Co jste tím chtěli říci? Vždyť na takto utrousenou "zajímavost" již nijak dále nenavazujete. Chcete tedy snad ve vědeckém článku podsouvat případným čtenářům názor, že firma Boiron autorské vědecké týmy podplatila a že příslušní výzkumníci jsou úplatní a nečestní? Máte pro to závažné argumenty? [...] Snižuje to totiž nejen Vaši osobní prestiž coby nezaujatého vědce, ale i věrohodnost ČLČ jako vědeckého časopisu. Dovoluji si zdůraznit, že informace o vysokém podílu francouzkých výzkumných týmů na homeopatických pokusech pochází z metaanalýzy Lindeho a spol. (viz (27) in Plášek & Zvárová, ČLČ (1996)), která vychází méně optimisticky než metaanalýza Kleijnenova, a snad proto se o ní ve sve "kritice" příliš nezmiňujete. Poznámkou o firmě Boiron jsem vinen já. Proto také sám za sebe odpovídám: Závažným problémem všech homeopatických klinických studií je možná absence nestrannosti experimentátorů (viz závěr Kleijnenovy práce). Považuji proto za oprávněné na toto riziko upozornit, což jsem také učinil. M.F. Kahn, Service de Rheumatologie, Hôpital Bichat, Paris, France, ve své reakci na Reillyho článek z roku 1994 (viz Letters to Editor, Lancet 345, 251 (1995)), dokonce říká: "Reilly is well known as a herald of homeopathy. His work has been supported by homeopathic foudations including a French company which has an aggresive commercial policy". S dalšími dotazy se, prosím, obracejte na také podlého (?) Dr. Kahna.
Další kapitola věnovaná představám o mechanismu účinků homeopatik vcelku odpovídá i mým názorům. V každém případě jste si zde však měli odpustit své čistě soukromé názory na důvody určitého chování kritizovaných badatelů. Netuším, co přesně máte na mysli. Kritika Benvenista je korektní (či snad ne?). Se Suslickovým článkem zacházel Poitevin tak, jak jsem to popsal. Jeho výrok o přeceňování hypotézy o paměti vody je také doložen literaturou.
To do vědecké publikace nepatří (nanejvýše pak do diskuse) a můžete tak vzbudit dojem, že tím chcete ovlivňovat názor nezasvěcených čtenářů. Opět zdůrazňuji, že se jedná o článek přehledný, nikoli původní vědecký článek. V jeho úvodu dokonce nijak nezapíráme , že chceme čtenáře ovlivnit - tj. ukázat jim, že tvrzení homeopatů o existenci průkazných experimentů stojí na vodě.
Nicméně vřele vítám, že v této kapitole také velmi konkrétně diskutujete nepodloženost až nesmyslnost představ některých příznivců homeopatie. Bez komentáře. O pár řádek níže pouze připojuji pár poznámek k Vaší chvále Poitevinova článku.
Vcelku však nepochybuji o alespoň relativně dobrém úmyslu autora (tj. Dr. Chmelaře - pozn. J.P.) a o jeho laickém nadšení. Nechcete snad náhodou zrovna po mně, abych svaté nadšení laiků obdivoval?
První věta druhého odstavce obsahuje váš dohad (mluví se tam o informačním šumu - pozn. J.P.), pro který v článku neuvádíte žádné argumenty. Do závěru by tedy patřit neměla, na to jste měli použít spíše diskusi, když už musíte své nepodložené (a nepodložitelné) domněnky zveřejňovat. Tato věta vyjadřuje můj názor (nebo náš názor) na "biofyzikální terie homeopatů". Na jejich mizernou kvalitu jsme dostatečně konkrétně ukázali. Víc argumentů netřeba. V referativních článcích se běžně počítá s tím, že autoři občas nějaké hodnotící stanovisko zaujmou.

ad Poitevin

Ve VkAM ing. Šiman tvrdí: "Kromě toho "skeptici" obvykle zkritizují jediný pokus o vysvětlení působení homeopatik a zcela ignorují existenci dalších, které mohou být pro kritiku i poněkud tvrdším oříškem. Skutečným vědeckým kritikům pro tuto oblast lze doporučit jako výchozí citaci např. přehledný článek B. Poitevina "Mechanismus účinku homeopaticky ředěných léků" (viz výše), kde navíc naleznou odkazy na 36 dalších prací.

Protože jsem skeptik, zmíněný referativní článek jsem si pečlivě prostudoval. Jako důkaz zde uvádím tři kratičké citáty z originální Poitevinovy práce (viz citaci (5) v Plášek & Zvárová, ČLČ (1996)), spolu s jejich nepochybně "korektními" českými překlady dle Folia Homeopathica Bohemica 1, 24-34 (1995).

O Benvenistových pokusech (viz originál, str. 34, 2. odst. vpravo):
[...] (This was not mentioned in the minute of the Academy of Sciences, but it has been pointed out in an article which both the Nature and Science had declined to publish). On the other hand, the results relating to the inhibition of basophil degranulation by Apis or histamine are easy to reproduce. [...]
FHB překlad (str. 27): [...] Výsledek těchto positivních kontrolních pokusů však nefiguruje v seznamech Akademie věd a jakkoliv byl adresován jak časopisu Nature, tak Sciences, byl oběma periodiky odmítnut. Ať už byly zákulisní důvody odmítnutí jakékoliv, lze konstatovat, že obdobné pokusy s inhibicí degranulace basofilů za použití léku APIS nebo HISTAMINUM, jsou zcela ověřitelné a kdykoli reprodukovatelné. [...]

O vodě (viz originál, str. 35, vlevo, odst. 2.):
[...] If water plays a part in the action of high dilutions in homeopathy it is not only because of its properties of interaction and information transfer. [...]
FHB překlad (str. 28): [...] Pokud tedy voda výrazně zasahuje do účinku vysokých homeopatických ředění, pak se tak děje ne díky její vlastní struktuře, nýbrž díky její schopnosti interakce a přenosu informace. [...]

O mechanismu působení (viz originál, str. 39, vlevo, odst. 2.):
[...] But despite all these unknown factors, understanding of the mechanism of action of homeopathic medicines in high dilution is gradually coming closer to the outstretched hand of scientific research, thanks in particular improvements in methods of physical analysis of solvents. [...]
FHB překlad (str. 32): [...] Pozitivní skutečností zůstává, že s rozvojem fyzikální analýzy ředících medií se homeopatické vidění sbližuje nejen s moderní biofyzikou, nýbrž i s moderní medicínou jako takovou. [...]

Z poznámky o odkazech na 36 dalších prací usuzuji, že ing. Šiman četl pouze český překlad Poitevinova přehledu. Podotýkám, že se "poněkud tvrdších oříšků" nebojím. Troufl jsem si proto prostudovat i většinu Poitevinem citovaných prací (mimochodem, z 36 citací ohlášených ing. Šimanem se působení homeopatik týká nejvýše 25) a své závěry jsem shrnul v ing. Šimanem tolik kritizovaném článku.

ad Závěr

Druhému odstavci by navíc rozhodně prospělo, kdyby neobsahoval onu poznámku o firmě Boiron. Viz výše.
Zde si Vás dovolím jen upozornit na fakt, že ve spisovné češtině je plurál od slova homeopat "homeopaté" a nikoli "homeopati", jak píšete vy. Váš výraz by mohl někoho uvést v omyl (doufám), že se laciným způsobem snažíte homeopaty veřejně zesměšňovat komolením názvu. Autoritou je pro mě slovník spisovné češtiny.
4.odst.: Máte nezvratný důkaz o tom, že se všichni homeopaté dopouštějí podvodu? Samozřejmě, že úmyslného, neboť "nevědomý podvod" je nesmysl - to by nebyl podvod. Pokud nemáte, musím Vás považovat za nestoudného nactiutrhače. ... Pozorněji čtěte a šetřete silnými slovy. Ve větě, která Vás pohoršila, vytýkáme homeopatům, že v souvislosti s pozitivními kasuistikami připouštějí jedinou intrepretaci.

Které Hahnemannovo tvrzení považujete za 200 let starý omyl a jaké nezvratné důkazy oné omylnosti můžete uvést (z obsahu článku totiž nikterak nevyplývají!)? ... Nemluvíme o nějakém konkrétním tvrzení, ale o celé idei homeopatie!!
Máte statisticky (nebo jinak) podloženo tvrzení o tom, že nejčetnější skupinu homeopaticky úspěšně léčených pacientů tvoří lidé s "chorobami psychosomatické povahy"? Dovolil jsem si občas o homeopatii debatovat s lékaři. Citovat však budu pouze Dr. Rýce, který na semináři o homeopatii, který se konal vloni v našem ústavu (Fyzikální ústav UK v Praze) prohlásil, že homeopatika nejlépe působí na ty choroby, které by se vyléčily samy. Učebnicové kapitoly o chorobách psychosomatické povahy zde opisovat nehodlám. Pobavte se o tom s prvním internistou, kterého potkáte (debata s dermatologem by pro Vás také mohla být zajímavá).
Můžete takové choroby konkrétně jmenovat nebo alespoň exaktně definovat a tak je odlišit od ostatních? Patří mezi ně také třeba chřipka, angína, plané neštovice, záněty všeho druhu, odřeniny, proleženiny, zhmožděniny atd. atd., časté a velice úspěšně léčené cíle akutní homeopatické léčby? Velice by mě potěšilo, kdybyste uvedl ověřené důkazy úspěšného léčení odřenin a proleženin pomocí homeopatik, potvrzené racionálním lékařem - nehomeopatem. Na tento spis se opravdu velice těším!!!
5.odst.: - vyplývá z naprosté neznalosti homeopatické kazuistiky, a to i přes fakt, že se na ni v 3. odstavečku odvoláváte. Jak a co Vám tedy mám věřit? Blíže k tématu viz můj www-příspěvek VkAM. ... Tato poznámka je pro mě nesrozumitelná. Kasuistitikou je pro mě to, co definuje slovník cizích slov jako sbírku záznamů o jednotlivých klinických případech téže choroby. V jiném smyslu jsem kasuistiku v žádném ze svých článků nepresentoval (a byly i v Lidových novinách a Zdravotnických novinách).
6.odst.: - celkově opět nesmysl, který odporuje praktickému pozorování i "filosofii" homeopatie a vyplývá jen z vaší naprosté neznalosti problému. Blíže diskutováno opět v mých www-příspěvcích (které byste si snad už konečně mohl pořádně přečíst). [...] Když už ale stavíte na podobnou úroveň homeopatii s psychoterapií, zdají se Vám ony pilulky spolu s nezbytným vyšetřením opravdu tak drahé ve srovnání s "lácí" psychoterapie a léků tam používaných? Dovoluji si upozornit na drobný rozdíl mezi psychoterapií a psychiatrií. Psychoterapie léků nepoužívá. Obrazně řečeno, léčí slovy. K Vašim www-příspěvkům sděluji, že jsem si je skutečně přečetl, dokonce dříve, než jste mě k tomu takto důrazně vyzval. Problém je ovšem v tom, že jsem před tím již četl i řadu učebnic homeopatie, které překládal Dr. Rýc, dokonce i spisy Mr. Hubbard-Wrightové. Ve Vašich příspěvcích jsem proto již nenašel nic, co by pro mě bylo zásadní novinkou. Pořád ale netrpělivě čekám, kdy od obecných frází přejdete k fundovanému presentování konkrétních a přesvědčivých příkladů účinnosti homeopatik.
Ona zmínka o konzumně orientovaných osobnostech, pro které je homeopatie "ideální", ta je učiněna jen proto, že odsuzovat konzumnost je módní, že? Vybral jste si z celého odstavce to nepodstatné. Přečtěte si ještě jednou jeho poslední větu.
7.odst.: Nemyslíte, že by o aktuální terapii měl spíše rozhodovat příslušný lékař (který má k tomu dostatečné vědomosti a je za zdraví pacienta v podstatě odpovědný), než třeba biofyzik, jako jste Vy? Koho tedy tímto odstavečkem varujete či na koho apelujete? Vzhledem k tomu, že mě o tomto poučuje chemik, ponechávám tuto poznámku bez komentáře.
Celkem souhlasím s obsahem oné vámi uvedené parafráze ze zprávy A.A.Skolnicka. Nechápu však onu sebevědomou jistotu autora i vás, když onu proklamovanou neúčinnost hom. léků považujete za již prokázanou. A to přesto, že naprostá většina zatímních klinických studií homeopatik ukazuje přesně naopak, tedy na jejich objektivní účinnost. Bez komentáře.
Na samotný závěr mé pseudorecenze (s touto sebekritikou rád souhlasím) si dovolím ještě vyjádřit několik dojmů vyplývajících pro mne z celkového ladění a koncepce vašeho článku: [...] Značný přínos vidím v kritice pokusů o "vědecké" vysvětlení mechanismu účinků homeopatik. Zde bych uvítal, kdybyste se tomuto tématu věnoval podrobněji a kritizoval dále - ovšem teď už bez onoho s vědou nesouvisejícího balastu, který tam vyplouvá na povrch. [...] Větší část článku však, bohužel, musím označit za vysoce neodbornou a za nepřípustnou ve skutečně vědeckém příspěvku. A právě tato část (rozlezlá i do té odborné) celý článek znehodnocuje a řadí Vás (jako hlavního autora) mezi pseudokritiky sisyfovského typu. Ponechme toto hodnocení na čtenářích.
A není on účinek placeba (vědou dnes již uznávaný, nebylo tomu však vždy!) potenciálně dalším naznačením faktu, že dosavadní, víceméně mechanistický, přístup současné vědy ve Vašem pojetí je pro vysvětlení všech dnes prokazatelných jevů poněkud nedostatečný a že je tedy na místě daleko větší skromnost, než jakou projevujete vy "skeptici" při svých suverénních "vědeckých" vysvětleních čehokoli? Lituji, ale této Vaší poznámce nerozumím.
Nicméně o Vaší odborné erudovanosti (myslím biofyzikální, statistické apod.) nepochybuji a doufám, že na oplátku podrobíte své kritice i mé ostatní www-příspěvky. Nejlépe opět na diskusní stránce pana Kňourka. Prozraďte mi ale, proč bych to měl dělat? Docela mi stačí ztráta času, spojená s vypracováním této odpovědi (viz závěr).

. ad Je homeopatie opravdu pavěda?

Tento příspěvek je vyprovokován obsahem článku doc. Jaromíra Pláška uvedeným na této www-stránce a nazvaným „O homeopatii, pavědách a paradigmatech“ [1], na který mne sám autor upozornil. Zmíněný článek vykazuje řadu rysů, se kterými se pravidelně setkávám v různých „vědeckých kritikách“ homeopatie, v nichž nějaký homeopatický laik bez základních vědomostí o tomto oboru (navíc obvykle nelékař; např. doc. Plášek je biofyzik) zcela suverénně označí homeopatii za pavědu či šarlatánství.

Zmíněný článek není článkem vědeckým. Je to úvaha přírodovědce o souvislostech, které se týkají k rozmachu pseudovědy, pavěd a antivědy v porevoluční České republice. Homeopatie zde posloužila pouze jako kulisa, ilustrující některé typické rysy tohoto fenoménu - konkrétně obrňování se proti kritikům pseudo a antivědy thesí, že mnohé z velkých vědeckých objevů byly někdejšími současníky odmítány (jako studijní literaturu doporučuji např. stať ing. Šimana "Úvaha o vědecké kritice" na www stránce pana Kňourka) a ohánění se hrozbou změny paradigmatu, špatně pochopenou konsekvencí Kuhnovy studie o historii vědy (viz např. článek MUDr. R. Růžičky, ing. Šimanem také několikrát citovaný). Cílem úvahy je vyprovokovat lidi k přemýšlení. Co jsem napsal, za tím stojím. Takový je můj názor. Ing. Šiman má právo nesouhlasit a svými statěmi upozornit čtenáře PMFA (těm byla moje úvaha původně určena) na možnost jiné perspektivy. Čtenáři PMFA nejsou tupci. Svůj názor si zajisté rádi sami utvoří. V odpovědi se proto omezím pouze na několik velice konkrétních poznámek. Odpovědět na celý spis ing . Šimana detailně by znamenalo napsat zcela novou úvahu. takovou potřebu zatím necítím.

Partikulárnosti

Nejprve je nutno říci, že homeopatie je především (dosud) empirická léčebná metoda. Zdůrazňuji ono slovo „empirická“ a jsem hluboce přesvědčen, že mi těžko může někdo znalejší věci odporovat. Pokud tedy vezmu onu empirii jako základ současné homeopatie, očekával bych v kritice této metody především dokazatelné zpochybnění jejích praktických výsledků. To ovšem předpokládá rozsáhlou znalost homeopatické kasuistiky a značně hluboké medicínské znalosti. Teprve takto vyzbrojený kritik by mohl dokazovat, že se homeopaté a jejich pacienti ve většině případů mýlí, považují-li subjektivní i objektivní zlepšování zdravotního stavu za pozorovatelné a za důsledek příslušné léčby. Proti empirii nic nemám. Často zdůrazňuji, že neignoruji existenci četných positivních kasuistik, kterými se každý dobrý homeopat může pochlubit (pozor, viz výše uvedenou poznámku o možná odlišném chápaní významu slova kasuistika). [...] příspěvky doc. Pláška nevyjímaje [...] Opakovaně jsem však vyčítal homeopatům, že se nezabývají otázkou, nakolik jejich pacientům pomáhají samotné pilulky a nakolik pouhá návštěva homeopata. Odtud se také odvíjejí moje apely na porovnání účinnosti homeopatie s účinností psychoterapie (kterou si ing. Šiman, bohužel, plete s psychiatrií). Pane inženýre, handrkování se s biofyziky je opravdu marný boj. V tom máte pravdu. Tudy cesta nevede. Pokud pro "hledání pravdy" chcete něco skutečně udělat, začněte se víc bavit s lidmi, kteří se profesionálně snaží pomáhat lidem s problémy, které souvisejí s jejich duší. Třeba Vás dost brzy k Vašemu překvapení homeopatické zanícení přejde. Dovolím si zde citovat pár vět ze závěru nejnovější Lindenovy metaanalýzy, která, podobně jako metaanalýza Kleijnenova, připouští existenci významného počtu prací s výsledky hovořícími ve prospěch homeopatie (viz The Lancet 350 (1997) 834-843, včetně poznámky M.J.S. Langmana o záludnostech podobných metaanalýz, dtto, str. 825): "Another approach would be to separate research addressing whether homeopathy is placebo (the academic question currently dominating the debate) more clearly from research exploring whether or not it provides useful toll in health care. [...] To do this, much more detail is needed on who is treated with homeopathy (population characteristics) [...] No matter what the end result is for homeopathy, an investment in such a model for the evaluation of other emerging fields of medicine, both complementary and conventional". Langman k tomu však dodává: "However, the scientist must question whether the diversion of significant resources to support these trials can be justified when a rational basis for choice for homeopathy, or any particle modality of it, is lacking."

Nyní však k příspěvku doc. Pláška. Článek začíná typicky „skeptickým“ úvodem - homeopatii je apriori přisouzeno šarlatánské pozadí, je víceméně vyjádřen podiv, že i lidé s univerzitním diplomem ji občas berou vážně a automaticky se ona „víra v homeopatii“ staví do opozice vůči vědě. To vše je podáno v podstatě jako axiom - netřeba tedy žádných důkazů. Je mi líto, že to zde musím říci, ale pro Vaši pseudorecenzi (Váš termín z osobního dopisu) jsou typické neúplné citace. V originální dikci se praví: "Dle mé osobní zkušenosti jsou často i fyzikové a chemici s universitním diplomem ochotni považovat homeopatické léčení za jakousi stimulaci organismu, podobnou očkování." Tato věta snad má jiný význam, než ten, který nám zde podsouváte.

První kapitola nadepsaná „Homeopatické minimum“ (- velmi sebevědomě nazváno - má to snad být úvodní text pro studium homeopatie? - Nikoli pro studium homeopatie, nýbrž pro obeznámení čtenářů časopisu Pokroky matematiky, fyziky a astronomie s tím, co to homeopatie vlastně je) začíná naprosto nepřípustným zjednodušením a zdeformováním historie vzniku homeopatie. Já osobně v tom vidím pokus o zesměšnění již i počátků homeopatie a tedy pokus o velmi nečestné ovlivňování názorů laiků. Že by tedy námi zažité čtyřicetileté poupravování historie neslo plody ve vědě i po r. 1989? Pokud nejste schopen konkrétně říci, v čem jsem zkreslil historii homeopatie, pak se jí klidně dál smějte. Mě je spíš do pláče.

[...] To co zde doc. Plášek předvedl (především pak ony miliony průměrů jádra Galaxie), však zcela odporuje současnému pohledu fyzikální chemie a fyziky na roztoky i na hmotu vůbec (to je blíže diskutováno v mých již přes rok starých a doc. Pláškovi známých příspěvcích v [9]). Je to o to pozoruhodnější, že autorem takové vědecké absurdity je biofyzik, který se zde dokonce explicitně odvolává na chemii. Mám tedy autora důvodně podezřívat z diletantismu i v oborech velmi blízkých jeho specializaci? Jsem přesvědčen, že nikoli. Osobně se přikláním k názoru, že všichni autoři podobných „nepřesností“ v jejich vlastním oboru či v disciplíně blízké spíše podléhají přesvědčení, že čtenáři či posluchači jsou natolik nevzdělaní, že jejich zřejmě úmyslné (navenek však pro laiky velice efektní) úlety neprohlédnou. Čeho je moc, toho je příliš. I má trpělivost má určité meze. Velice důrazně Vás žádám, abyste tuto tvrzení fundovaně doložil. Pokud se tak nestane, omluvte se laskavě za tuto nehoráznou pomluvu.

V témže odstavci nalezneme další poučný výrok. V posledních dvou větách autor upozorňuje na podivnost přípravy roztoku např. oxidu křemičitého. Pro laika je to opravdu zdánlivě nesmyslné. Chci-li však na něco veřejně upozornit, měl bych se s tím nejprve sám seznámit. Kdyby se ovšem doc. Plášek alespoň zběžně informoval na tuto „podivnost“ (tedy jak se takové léky opravdu prakticky připravují) a kdyby se jen trochu zajímal o homeopatickou praxi a metody provingu, patrně by onu poznámku neuvedl. I když - po zkušenostech s praktikami „kritiků“ homeopatie - těžko říci. Předpokládám, že máte na mysli opakovanou trituraci (tj. mechanické roztírání) oxidu křemičitého v laktóze v poměru 1:100, opakovaně cca 3x až 5x, po které pak následuje ředění obvyklou "mokrou cestou", spojené s potenciací.

Dále v kapitole narazíme na výroky, které by spíše patřili do úst lékaře - navíc patrně vševědoucího. Klasicky medicínská tvrzení, některá z nich nikdy a nikde seriózně nedokázaná, na mne působí od biofyzika poněkud sebevědomě. Zvláště, když je tu i vyložená a homeopatickou kasuistikou snadno vyvratitelná naprostá nepravda (nebo alespoň zcela zavádějící tvrzení) o tom, že se homeopatie vůbec neorientuje na léčbu zásadních funkčních poruch orgánů. Kolik asi pozitivních příkladů např. homeopaticky úspěšně (vy)léčené cukrovky by nám mohli homeopaté předložit (stačí jen sledovat homeopatická periodika!)? Patrně by se doc. Plášek velice divil - zvláště pak při srovnání s úspěchy medicíny klasické. To by ho to ale muselo nejdříve opravdu zajímat a musel by být schopen to lékařsky posoudit. Nic Vám nebrání v tom, abyste začal podobné případy konkrétně presentovat. Jenom bych osobně byl velice rád, aby to bylo ve spolupráci např. s diabetologem - nehomeopatem, který potvrdí, že "zázračné" uzdravení nebylo nijak neobvyklým důsledkem lékařem doporučené změny životosprávy, spojené s do té doby neprovozovanou tělesnou aktivitou. Pane inženýre, občas mi vyčítáte, že manipuluji s nepoučenými čtenáři. Vy ovšem trpíte nepřekonatelným pokušením považovat nás všechny za úplné tupce.

V posledním odstavci kapitoly „Homeopatické minimum“ se setkáme s odkazem na jiný článek doc. Pláška [2], který si činí nárok býti vědeckou a velice exaktní kritikou dvou klinických homeopatických experimentů a homeopatie vůbec. Viz výše.

„Jakých zkušeností by se měli přidržovat homeopaté? Především by neměli ignorovat poznatek, že lidské tělo se skládá z buněk, které spolu interagují prostřednictvím molekul.“ Uvedený poznatek zatím homeopaté pro svou praxi nikterak nepotřebují. Nepotřebují jej tedy ani ignorovat nebo dokonce odmítat. Pro mě je toto tvrzení samo o sobě dostatečným důvodem k tomu, abych považoval homeopatii za pavědu.

„Dále je to efekt placeba, o němž Hahneman neměl ponětí. Teprve až se homeopatům podaří ukázat, že existuje homeopatický lék, jehož působení nelze placebem vysvětlit, mohou začít snít o změně paradigmatu.“ Toto je výmluvná ukázka míry kompetentnosti doc. Pláška a jeho snahy o zjištění objektivní pravdy. Homeopatická kasuistika (včetně té veterinární) poskytuje dostatek jasných příkladů vyvracejících představu placebo-efektu jako podstaty homeopatické léčby. Podobný závěr naznačuje i většina vědeckých studií zabývajících se klinickým testováním homeopatik (viz např. [4], [5], [6], [7], ... O Kleijnenově metaanalýze a článcích Reillyho a spol se psalo výše. Překlad Mgr. Průchové (z neuvedeného zdroje) snad nepovažujete za vědecký důkaz ani v rámci intelektuálského pošťuchování. Co naznačují tři tečky za citací [7] možná nevíte ani Vy sám. Veterinární kasuistiky, jakož i homeopatické léčení kojenců, jsou evergreeny všech zastánců homeopatie. Víte o homeopatickém léčení hadů a krokodýlů? U psů lze velice úspěšně spekulovat spíš o zlepšené náladě páníčka či paničky než o vyléčení skutečně krizového stavu. Kojenci a malé děti jsou kapitolou zcela zvláštní. S oblibou jako bonmot uvádím (a mám to podložené zkušeností lidí, kteří se poradenstvím živí), že když na kojence "začnou zabírat" homeopatika, je nejvyšší čas, aby máma zašla do manželské poradny, jelikož něco nebylo či není v pořádku v jejím partnerském vztahu, který ovlivňuje pohodu v interakci máma-dítě, na kterou kojenec často velice složitým způsobem reaguje.

„Zkuste nahlédnout do některého pojednání o homeopatii a posuďte sami, nakolik lze z hlediska jasnosti výrazů považovat za smysluplné věty o morfogenetických polích či o abstraktní informaci, která se přepisuje a množí při dynamisaci homeopactikýh roztoků.“ K tomu, abychom mohli posuzovat smysluplnost nám neznámých termínů používaných nějakým „cizím“ oborem, nestačí jen „nahlédnout do nějakého pojednání“ z onoho oboru. Nepodstatná poznámka. Zdržuji se u ní jen jako u příkladu hnidopišení. Použiji-li v úvaze, v níž se mimo jiné snažím o udržení jisté stylistické kvality, vazbu "zkuste nahlédnout", tak sotvakdo z čtenářů PMFA to bude chápat jako výzvu k povrchnosti.

Co se týká snahy filosofického zařazení homeopatie do postmodernismu, cituji zde část mého dopisu určeného dr. Vachtlovi, ve kterém reaguji na jeho kritické připomínky k původní verzi tohoto příspěvku:„...a jeho exkurzy do filosofie jsou spise vedeny snahou objasnit prevazne filosoficke, nikoliv prirodovedecke pozadi homeopatie.“„Nedomnívám se, že člověk postrádající základní vědomosti z homeopatie a neznající a nechápající ani její empiricky objevené principy je kompetentní objasňovat její filosofické pozadí. Kritizovat není totéž co "neznat a nechápat".

Závěrem bych se chtěl pokusit o odpověď na otázku v názvu článku. Ti, kteří homeopatii opravdu znají, ji rozhodně za pavědu nepovažují. Ti, kteří o homeopatii nic moc nevědí (ale snaží se být objektivní), ji za pavědu zatím označit nemohou. Věda totiž dosud neřekla rozhodující slovo. A tak budou homeopatii v této době značkovat jako pavědu asi jen diletanti, tedy lidé s minimálními znalostmi a velikým sebevědomím ohledně tohoto oboru. Jaký důkaz můžete čtenářům předložit, že ve věci homeopatie jste menší diletant než já, pouhý biofyzik. Mají to být ony články na www stránce pana Kňourka?

Jak dál?
Vyslovil jsem se k serii velice konkrétních obvinění, která na základě přečtení mých dvou článků vznesl ing. Šiman. Příprava tohoto textu byla časově velice náročná a odvedla mě od práce na věcech, které považuji za mnohem důležitější. Učinil jsem tak jen proto, abych nebyl obviněn z toho, že jsem nenalezl odpověď na "závažné" argumenty. Tímto však sděluji, že v další diskusi budu pokračovat, pouze pokud ing. Šiman ev. jiný zastánce homeopatie bude své názory publikovat ve formě článku v nějakém odborném časopise. Časopisy se totiž od www diskusních klubů liší tím, že nutí autory (ty, kteří to potřebují) k úspornému vyjadřování, ergo k promýšlení argumentů a rozlišování mezi podstatným a nepodstatným. Osobní urážky tam obvykle také místo nenajdou.

Trvám však na tom, aby se ing. Šiman neprodleně vyjádřil k poznámce, že "Plášek nezná současný pohled fyzikální chemie na vodu" a uvedl pár příkladů léčení proleženin homeopatiky.

Příloha (osobní dopis ing. Šimana)

Motto: „Vazeny pane, videl jszm vasi www stranku. Obracim se na Vas s dotazem, proc pan Simek ve sve vsezahrnujici kritice ignoruje clanek, ktery jsem publikoval v zari 1996 v Casopise lekaru ceskych. Jsou tam diskutovany mnohe problemy, ktere ho trapi.“

Vážený pane doktore,

dovolte mi, abych tímto dopisem konečně zareagoval jak na Váš e-mail poslaný panu Kňourkovi (a citovaný v záhlaví), tak, především, na Váš článek ze září 1996 uveřejněný v ČLČ a týkající se prokázanosti homeopatie. Omlouvám se zároveň za svou dlouhou odmlku, ale nakonec se ukázalo, že jsem měl ještě daleko méně času, než jsem zpočátku myslel. A tak jsem se dosud nedostal ani k té Vámi avizované nové knížce prof. Heřta o homeopatii. Tento dopis však mám již přes měsíc zhruba napsaný. K jeho urychlenému dokončení a odeslání mne však konečně donutilo uveřejnění Vašeho článku na stránce pana Kňourka.
Já Vás podle jména již delší dobu znám, neboť se o Vás občas zmiňovali mí dřívější spolupracovníci dr. Kovářů a dr. Fišar. Získal jsem tak dojem, že jste exaktní vědec „každým coulem“ a že tedy vše, co řeknete máte důkladně promyšlené a zdůvodněné. Proto jsem byl nemile zklamán Vaším výkonem v televizní Aréně, kde jste se svými nekonkrétními výroky opírajícími se o neznalost problému zařadil mezi ostatní velmi slabé protivníky dr. Rýce. Tento svůj dojem jsem ale nepřeceňoval, neboť nevím, jak já sám bych se cítil před televizní kamerou a co bych tam zplodil za „myšlenky“. Více jste mě ale zklamal svým krátkým dotazem na pana Kňourka z 22. října 97. Nijak jsem se ovšem nepozastavil nad zkomolením svého jména - jsem na to jednak zvyklý a za druhé by bylo malicherné se tím pohoršovat. Dotkla se mě však Vaše ničím nepodložená ironie, se kterou jste mé příspěvky na diskusní stránce označil za „všezahrnující kritiku“. Pokud jako autor vím, nikde v oněch čtyřech příspěvcích ani nenaznačuji, že bych je považoval za všezahrnující. Naopak, na několika místech tam výslovně zdůrazňuji, že jde pouze o vyjádření mého soukromého názoru na některé případy tzv. kritiky AM (a hlavně homeopatie), že si nečiním žádný nárok na neomylnost svých tvrzení a že příspěvky mají být považovány pouze za výchozí text pro budoucí, tentokrát již zasvěcenou, diskusi na dané téma. Příspěvky si rovněž ani v nejmenším nehrají na vědeckou práci, jsou jen polemickou úvahou týkající se pouze toho, na co jsem zatím narazil, a proto jsem ani nepovažoval za nezbytné provádět nějakou důkladnější rešerži. A tak jsem Váš článek „neignoroval“, jak mne neprávem osočujete, pouze jsem na Váš článek nenarazil a tak jsem se o něm ani nemohl zmínit. To se nyní pokusím napravit. Myslím však, že jeho význam značně přeceňujete, když tvrdíte, že „v něm jsou diskutovány mnohé problémy, které“ mě „trápí“. Onen článek mi v podstatě dal odpověď na jedinou otázku, která mne však příliš netrápila - na otázku, za jakého vědce Vás mám zatím považovat a jak to souhlasí s mou dřívější představou o Vás. Ostatně i ona zbytečná ironie Vašeho kratičkého dotazu mi napovídá, že se asi dosud nemůžete zbavit oné - v naší zemi bohužel tak rozšířené - intolerance ke každému, kdo má jiný názor než Vy sám, a že tedy asi budete i dobrou živnou půdou pro dogmatismus.
Nyní však k onomu Vašemu článku. Výslovně zdůrazňuji, že mé následující vyjádřené názory jsou čistě osobní, sám je rozhodně nepovažuji za všezahrnující a nečiním si žádných nároků ohledně jejich vědeckosti a neomylnosti. Podobně by také měly být brány i mé případné výtky a "odsudky" - tedy ne jako kárání a kázání moralisty, ale jako popíchnutí k úvahám na dané téma (třeba i etické). Opět tedy je mým úmyslem hodit rukavici do arény všem, kteří mají k tomu co říci a kteří mají chuť a odvahu skutečně diskutovat. A ještě formální poznámka: jelikož jste článek nepsal sám, většinou beru v potaz i Vaši spoluautorku a příslušné zájmeno potom začíná malým písmenem. Není to tedy výraz neúcty k Vaší osobě.
Když jsem začal číst váš článek, nejprve jsem zajásal. Konečně tedy opravdová kritika! Velmi exaktně a podrobně diskutujete možná ovlivnění výsledků klinického pokusu D.T.Reillyho a spol. Má spokojenost a "bezadrenalinový" stav však velmi rychle zmizely, když jsem si přečetl, že skutečnost vyloučení 36 pacientů (ze 144) z hodnocení (např. pro vynechávky v jejich denících) vás "vede k podezření na snahu publikovat pouze výsledky, které podporují hypotézy autorů". Máte snad k tomuto "podezření" nějaké pádnější důvody? Jestli ano, proč jste je neuvedli? Pokud je však nemáte, jakým právem si dovolujete veřejně a navíc ve vědeckém článku podezřívat autory původní práce z falzifikace výsledků? Patrně se Vám tedy líbí pseudopolitické praktiky některých našich představitelů, kteří svými "kufříky" a právně nenapadnutelnými veřejně trousenými "podezřeními" sledují své osobní cíle bez ohledu na to, jaké zlo to může přivodit a jak dalece to odpovídá (nebo odporuje) (případně i jim známé) pravdě. Tímto způsobem však rozhodně u rozumných lidí v ceně nestoupnete a pouze si zašpiníte své svědomí. O to více, když víte, že autoři v publikaci uvedli počty oněch statisticky dále nezpracovávaných pacientů i s důvody jejich vyloučení. Nemyslíte, že pokud by autoři chtěli data "upravit", bylo by logičtější a jednodušší příslušné "nepohodlné" pacienty prostě nepřiznat? A hned vzápětí ukazujete, jak navrácení pouhých tří pacientů s "nijak výjimečným zhoršením 60 mm" v použité stupnici do homeopatické skupiny může změnit výsledek ze statisticky významného na nevýznamný. A já mám opět dotazy. Které tři konkrétní vyloučené pacienty jste si vybrali? Vždyť autoři jejich výsledky v článku neuvádějí! (Vy ovšem tvrdíte, že váš příklad "vychází z publikované tabulky původních, statisticky nezpracovaných dat". Která že to tabulka je???) Co jste mysleli oním "nijak výjimečným zhoršením 60 mm", když takovéto (a vyšší) zhoršení z homeopatické skupiny nevykazuje ANI JEDINÝ pacient (a pouze 2 z placebo skupiny), jediný potom vykazuje zhoršení 50 mm (a opět 2 z placebo sk.) a další 3 nejhorší vykazují zhoršení 30 mm ?!?. Odkud tedy pochází a jak je náhodný tento váš výběr? Není dokonce zcela vymyšlený? Není náhodou tato vaše spekulace pokusem o hrubou a pravdě odporující deformaci cizích výsledků a nemá tím podpořit Vaši hypotézu? Nebylo by dokonce možné označit tuto část vašeho článku za účelovou demagogii uvedenou s předpokladem, že si většina vašich čtenářů původní publikaci nepřečte a tak vám bude věřit? Vaše "podezření" je o to nesolidnější, že sám jistě velmi dobře víte, že vyloučení určitých měření, která očividně nesplňují požadavky na jistou standardnost provedení (např. nepořádně vedené záznamy z nichž hodnocení přímo vychází, jiné onemocnění pacienta během sledovaného období, léčba jinými homeopatiky a co já vím co ještě) je u malých souborů sledovaných objektů (jako zde pouhých 144) daleko méně napadnutelné, než jejich bezmyšlenkovité zahrnutí do celkového hodnocení. Vždyť byl sledován pouze rozdíl mezi placebem a zkoumaným homeopatikem a nikoli např. vliv nepořádnosti pacienta nebo vliv jeho dalších onemocnění či jiných hom. léků na tento rozdíl! Stejně tak mne zaráží, proč vás natolik překvapil určitý nevelký rozdíl mezi zastoupením pacientů s květnovými a červencovými obtížemi v kontrolní a léčené skupině. Samozřejmě, že počátek obtíží může mít vliv na celkové výsledky a mělo by se to diskutovat, vy však problém předkládáte opět jako víceméně jisté podezření. Mohl byste mi však říci, jak byste technicky zajistili současné splnění takových důležitých kriterií, jako je např. minimalizace ovlivnění výsledků zásahy experimentátora (přiřazení do skupin snad kvůli tomu znal jen lékárník) a zároveň rovnoměrného rozložení pacientů ve skupinách z výše uvedeného hlediska? A co když by to zase vedlo k výraznějšímu porušení rovnováhy z jiných hledisek (např. zastoupení mužů a žen, zastoupení věkových skupin apod.)? Zdá se mi, že od autorů chcete nesplnitelné a účelově ignorujete objektivitu praktických obtíží při provádění takovýchto experimentů.
Takovéto důkladné spekulativní rozpitvání výsledků pokusů však má ještě další - tentokrát daleko obecnější - rozměr. Na místě je totiž otázka, do jaké míry jsou vlastně statistické metody používané běžně v klinických výzkumech spolehlivé. Zda ve většině případů (kdy počet sledovaných biologických objektů nepřesahuje řekněme tisíce a nezahrnují se přitom nejrůznější vnější podmínky) nejsou výsledky pouze naznačením možné účinnosti či účinků studované látky? Zde se asi shodneme. Myslím, že pro člověka s vyvinutějším exaktním myšlením je většina prováděných jednotlivých biologických experimentů jako průkaz nějakého tvrzení nedostatečná (byť statisticky významná) a je nutné příslušné závěry potvrdit dalšími a dalšími výsledky. Praxe, a zvláště pak klinická, však ukazuje, že většinou tak přísní být nemusíme. Přesto si však obvykle cením daleko více závěrů metaanalýz (jako např. Kleijnenovy), než výsledků jednotlivých, byť velice pečlivě provedených pokusů. Ale ani závěry oněch metaanalýz nemusí být, samozřejmě, nezvratné a správné.
V závěrečných odstavcích diskutované kapitoly "Klinické pokusy" napadáte jiný článek D.T.Reillyho a spol. ("Is evidence for homeopathy reproducible?"). S vašimi kritickými závěry jsem zpočátku naprosto souhlasil. Bohužel však jen do chvíle, než jsem si originál onoho článku přečetl. Nyní nevím, zda jste onen článek vůbec prostudovali celý a dostatečně porozuměli anglickému textu a nebo zda používáte "sysifovské" metody kritiky, kdy bez ohledu na kontext vytrhnete jen ty údaje, které jsou pro kritiku vhodné a zcela ignorujete ty ostatní (včetně např. vysvětlujícího textu apod.). Tak vaše tvrzení o nepřípustnosti malého počtu pokusných osob (24) by bylo zcela na místě, kdyby se jednalo o samostatný experiment. Ale již v úvodu (a poté i na dalších místech článku) se dočteme, že tento pokus je třetí v řadě a jeho význam tkví v potvrzení reprodukovatelnosti kladných výsledků obou předchozích, rozsáhlejších testů. Současně je zahrnut i do "minimetaanalýzy" všech tří pokusů (a to už máme celkem 202 pacientů). Proč jste tato fakta "opomněli" uvést a hodnotíte výsledky daného testu zcela izolovaně? Demagogie takovéhoto typu se velmi výrazně ukazuje ve větě: "Pro Reillyho a spol. z toho vyplývá závěr: buď homeopatie opravdu funguje, nebo jsou vadné běžně používané statistické metody". Jak působivé! Ale jen do okamžiku, než soudný čtenář vaší kritiky zjistí, že k onomu závěru Reillyho nevedly výsledky sledování pouhých 24 pacientů, ale výsledky všech tří testů jeho skupiny (202 pacientů) a současně i výsledek Kleijnenovy metaanalýzy více než sta různých klinických studií homeopatik ze 77% průkazně kladných. Dále uvádíte, že "za snížení průměrné hodnoty VAS v homeopatické skupině vděčíme ze 44% výraznému zlepšení stavu jednoho z jedenácti pacientů". Není až tak důležité, jak spekulativně jste dospěl k číslu 44%, zaráží mne však, že vůbec nediskutujete v této souvislosti fakt, že z 11 pacientů homeopaticky léčených vykazovali zcela nepatrné zhoršení pouze 2 a 9 jich mělo nepatrné až výrazné zlepšení, zatímco u skupiny placeba byla situace prakticky opačná. To vše je velmi názorně uvedeno na obr. 2, ze kterého nepochybně sami vycházíte. A přesto jste byli schopni napsat, že "stejně tak málo četné fluktuace převládly v průměrné změně VAS v kontrolní placebo skupině". Vysvětlení tohoto tvrzení by mne velmi zajímalo. Za čirou demagogii však považuji vaši poslední větu kapitoly "Klinické pokusy". Zdá se mi totiž naprosto přirozené, když pacient (a jeho lékař) odhadne léčbu skutečným lékem, pozoruje-li nějaké zlepšení stavu choroby. Opačně, nedojde-li ke změně nebo dokonce zhorší-li se stav, hádal bych osobně (jako pacient či lékař) "léčbu" placebem. Vy to však považujete za "narušení sleposti pokusu". Proč? Vždyť ke stejnému "narušení" musí nutně dojít vždy, když je lék účinnější než placebo a pacient (a lékař) je schopen příslušné zlepšení pozorovat! Nebo má snad tato věta znamenat vaše další "podezření" např. z úmyslného prozrazení přidělení léku a placeba již při podání? A proč neuvádíte hlavní důvod publikování informace o úspěšnosti odhadu lék/placebo? Že by vám nebyl vhod výsledek naznačující lepší odhad homeopatů (a pacientů) ve srovnání s "nehomeopatickými" lékaři?
S prvním odstavcem následující kapitoly nemohu polemizovat, neboť nemám dostatečné další informace a k vámi uváděným již přistupuji po předchozích zkušenostech s poněkud menší důvěrou. Třetí odstavec mě však popudil a osobně jej považuji za hanebný a vědce nedůstojný. Nejprve v něm snižujete vážnost výzkumů v homeopatii pouze na základě faktu, že většina z nich není publikovaná v tzv. renomovaných časopisech. Já tuto problematiku trochu rozvádím ve svém www-příspěvku AM-MRA a tak k tomu již mnoho nedodám. Opravdu si však myslíte, že práce publikovaná v "méně významném" časopisu je apriori bezcenná nebo alespoň pochybná a nemůže přinést nic, co by stálo za pozornost? A hned mne napadla další otázka. Jak renomovaný a nadnárodní je Časopis lékařů českých, ve kterém jste publikoval mnou diskutovaný článek? Za vrchol podlosti však považuji následující poznámku o tom, že "je zajímavé, že 76% z celkového počtu prací, které zachytili autoři meta-analýzy, ..., bylo vyprodukováno francouzskými výzkumnými týmy, v zemi firmy Boiron". Co jste tím chtěli říci? Vždyť na takto utrousenou "zajímavost" již nijak dále nenavazujete. Chcete tedy snad ve vědeckém článku podsouvat případným čtenářům názor, že firma Boiron autorské vědecké týmy podplatila a že příslušní výzkumníci jsou úplatní a nečestní? Máte pro to závažné argumenty? Pokud ne, jde o nepřímou veřejnou pomluvu a to by si, dle mého, vědec dovolit neměl. Osobně se divím, že Vám editor právě kvůli této poznámce článek nevrátil k přepracování. Snižuje to totiž nejen Vaši osobní prestiž coby nezaujatého vědce, ale i věrohodnost ČLČ jako vědeckého časopisu.
Další kapitola věnovaná představám o mechanismu účinků homeopatik vcelku odpovídá i mým názorům. V každém případě jste si zde však měli odpustit své čistě soukromé názory na důvody určitého chování kritizovaných badatelů. To do vědecké publikace nepatří (nanejvýše pak do diskuse) a můžete tak vzbudit dojem, že tím chcete ovlivňovat názor nezasvěcených čtenářů. Rovněž nepovažuji za příliš na úrovni rozepisovat se o "podřadnosti" časopisu, v němž byla jedna z prací o fyzikálních vlastnostech homeopatických roztoků publikována. Uvádíte dokonce, že tento časopis měl v r. 91 IF "jen" 0.061. Dovolte, abych Vám sdělil, že ČLČ není a nebyl SCI sledován vůbec a tudíž žádný IF ani nemá. Přesto v něm svůj kritický přehledný článek publikujete. Má to snad apriori něco vypovědět o kvalitě vaší práce?
Nicméně vřele vítám, že v této kapitole také velmi konkrétně diskutujete nepodloženost až nesmyslnost představ některých příznivců homeopatie, kteří je často navíc uměle roubují na dnešní vědecké (ne)poznatky. Sám jsem v době psaní svých 4 www-příspěvků narazil na vámi citovanou práci MVDr. Chmelaře a byl jsem v šoku nejen z jeho odborné nezpůsobilosti v oblasti, kterou v argumentaci používá, ale hlavně z toho, že jako jediný zdroj svých fyzikálních znalostí uvádí populárně vědeckou knížku pro mládež. Tenkrát jsem nenapsal do příslušného časopisu (Fol.Homeopat.Bohem.) velice kritickou glosu jen a jen proto, že by to bylo příliš opožděné (o více než rok). Osobně se totiž domnívám, že takovíto "homeopaticko-vědečtí" nadšenci poškozují homeopatii v očích vzdělaných lidí daleko více, než všichni "skeptici" dohromady. Vcelku však nepochybuji o alespoň relativně dobrém úmyslu autora a o jeho laickém nadšení.
Poslední kapitolou vašeho článku je Závěr. Začíná slibně v tom smyslu, že v prvním odstavci shrnujete hlavní odborný obsah článku. Zaráží mne ovšem, že zde výrazně opouštíte přísná kriteria na přesnost a důslednost ve vyjadřování, kterou víceméně požadujete od ostatních. První věta druhého odstavce obsahuje váš dohad, pro který v článku neuvádíte žádné argumenty. Do závěru by tedy patřit neměla, na to jste měli použít spíše diskusi, když už musíte své nepodložené (a nepodložitelné) domněnky zveřejňovat. Druhému odstavci by navíc rozhodně prospělo, kdyby neobsahoval onu poznámku o firmě Boiron. Nemohu si pomoci, ale kdybych měl váš článek považovat za opravdu vědecký, příslušná poznámka by působila přinejmenším rušivě. Navíc však, kromě jiného, může též vést k domněnce, že veškeré studie někým sponzorované jsou poplatné. Kdyby to byla pravda, obávám se, že naprostou většinu klinických studií léků bychom museli považovat za nevěrohodnou. A kdo by potom ony studie měl financovat? Pokud byste vyhověl mým požadavkům na 2. odstavec, vlastně by z něj nic nezbylo. A přitom, co se týká oněch Vámi kritizovaných teorií, je z článku co shrnovat! Třetí odstavec obsahuje velice aktuální a oprávněné otazníky pro vědu a vědce. Zde si Vás dovolím jen upozornit na fakt, že ve spisovné češtině je plurál od slova homeopat "homeopaté" a nikoli "homeopati", jak píšete vy. Váš výraz by mohl někoho uvést v omyl (doufám), že se laciným způsobem snažíte homeopaty veřejně zesměšňovat komolením názvu. Tím můj mírný nesouhlas s touto kapitolou (kromě Poznámky) však končí. Zbylé čtyři odstavce Vás, pro mne zcela jednoznačně, staví na úroveň všech mně dosud známých diletantských a nenávistných odpůrců homeopatie. Budu se však snažit být stručný (prakticky vše jsem již diskutoval ve svých www-příspěvcích) a proto své připomínky napíši víceméně telegraficky.
4.odst.: Máte nezvratný důkaz o tom, že se všichni homeopaté dopouštějí podvodu? Samozřejmě, že úmyslného, neboť "nevědomý podvod" je nesmysl - to by nebyl podvod. Pokud nemáte, musím Vás považovat za nestoudného nactiutrhače. ...
Které Hahnemannovo tvrzení považujete za 200 let starý omyl a jaké nezvratné důkazy oné omylnosti můžete uvést (z obsahu článku totiž nikterak nevyplývají!)? ...
Máte statisticky (nebo jinak) podloženo tvrzení o tom, že nejčetnější skupinu homeopaticky úspěšně léčených pacientů tvoří lidé s "chorobami psychosomatické povahy"? Můžete takové choroby konkrétně jmenovat nebo alespoň exaktně definovat a tak je odlišit od ostatních? Patří mezi ně také třeba chřipka, angína, plané neštovice, záněty všeho druhu, odřeniny, proleženiny, zhmožděniny atd. atd., časté a velice úspěšně léčené cíle akutní homeopatické léčby? Nicméně s vámi souhlasím do té míry, že u nemocí, se kterými si po dlouhodobé neúspěšné terapii již běžní lékaři nevědí rady a zařadí je poté mezi tzv. "choroby psychosomatické povahy", je obvykle konstituční homeopatie jediným běžně známým a navíc mimořádně úspěšným východiskem. Z tohoto hlediska je tato vaše poznámka pro existenci homeopatie velkým plus. ...
Máte statisticky prokázáno, že procentuální rozdíl spontánního zlepšení až samovolného vyléčení chronicky nemocných mezi pacienty neléčenými a úspěšností léčby homeopaticky léčených pacientů (s týmiž chorobami) je nevýznamný nebo je nanejvýše na úrovni placebo-efektu? Nepatří věta týkající se tohoto případu spíše jen mezi Vaše ostatní osobní a zcela nepodložené názory v článku uvedené? ...
5.odst.: - vyplývá z naprosté neznalosti homeopatické kazuistiky, a to i přes fakt, že se na ni v 3. odstavečku odvoláváte. Jak a co Vám tedy mám věřit? Blíže k tématu viz můj www-příspěvek VkAM. ...
6.odst.: - celkově opět nesmysl, který odporuje praktickému pozorování i "filosofii" homeopatie a vyplývá jen z vaší naprosté neznalosti problému. Blíže diskutováno opět v mých www-příspěvcích (které byste si snad už konečně mohl pořádně přečíst). ...
Když už ale stavíte na podobnou úroveň homeopatii s psychoterapií, zdají se Vám ony pilulky spolu s nezbytným vyšetřením opravdu tak drahé ve srovnání s "lácí" psychoterapie a léků tam používaných? ...
Ona zmínka o konzumně orientovaných osobnostech, pro které je homeopatie "ideální", ta je učiněna jen proto, že odsuzovat konzumnost je módní, že? Nebo snad Vás mám podezřívat z toho, že homeopatické pacienty (myslím tím statisticky dostatečně reprezentativní vzorek) neznáte a to i přes fakt, že v závěru homeopatii (a případně i její pacienty) tak relativně široce posuzujete? ...
7.odst.: Nemyslíte, že by o aktuální terapii měl spíše rozhodovat příslušný lékař (který má k tomu dostatečné vědomosti a je za zdraví pacienta v podstatě odpovědný), než třeba biofyzik, jako jste Vy? Koho tedy tímto odstavečkem varujete či na koho apelujete? ...
Celkem souhlasím s obsahem oné vámi uvedené parafráze ze zprávy A.A.Skolnicka. Nechápu však onu sebevědomou jistotu autora i vás, když onu proklamovanou neúčinnost hom. léků považujete za již prokázanou. A to přesto, že naprostá většina zatímních klinických studií homeopatik ukazuje přesně naopak, tedy na jejich objektivní účinnost.
Na samotný závěr mé pseoudorecenze si dovolím ještě vyjádřit několik dojmů vyplývajících pro mne z celkového ladění a koncepce vašeho článku:
Článek je ve svých částech, které lze nazvat odbornými, přínosný a ukazuje, jak ošidné a složité je "důkazní řízení" účinnosti léků. Dal by se tedy částečně označit za velice přísnou oponenturu případných přeceňujících závěrů z výsledků vámi kritizovaných dvou prací. Otázkou však zůstává, zda byste byl(i) tak přísný(í) a důkladný(í), kdyby se nejednalo o experimenty s homeopatiky. Značný přínos vidím v kritice pokusů o "vědecké" vysvětlení mechanismu účinků homeopatik. Zde bych uvítal, kdybyste se tomuto tématu věnoval podrobněji a kritizoval dále - ovšem teď už bez onoho s vědou nesouvisejícího balastu, který tam vyplouvá na povrch.
Větší část článku však, bohužel, musím označit za vysoce neodbornou a za nepřípustnou ve skutečně vědeckém příspěvku. A právě tato část (rozlezlá i do té odborné) celý článek znehodnocuje a řadí Vás (jako hlavního autora) mezi pseudokritiky sisyfovského typu. Čemu nebo komu mají sloužit vámi uváděná "podezření"? Proč jste se dopustili onoho evidentního faulu s "nijak výjimečným zhoršením 60 mm" a dalších "nepřesností a opomenutí" v interpretaci kritizovaných článků? A jaká je vlastně koncepce vašeho Závěru? Pokud jsem pochopil, odbornému obsahu vašeho článku odpovídá (s výhradami) pouze první odstavec, třetí by potom spíše patřil do diskuse. Zbytek však je jen nepodložené napadání homeopatie bez souvislosti s předchozím textem a nutně nastoluje otázku, co vlastně bylo hlavním důvodem napsání onoho článku.
Na dvou místech jmenujete firmu Boiron v souvislostech, ve kterých přímo či nepřímo zpochybňujete výsledky výzkumu homeopatik sponzorováním touto firmou. Nejste ovšem originální. S tímto "argumentem" jsem se již několikrát setkal. Opět však mám otázku. Proč konečně farmaceutické firmy, farmaceutické společnosti nebo i akademická pracoviště nějakým rozsáhlým a objektivním výzkumem (např. podobným mnou navrhované epidemiologické studii ve VkAM) neskoncují s homeopatií jednou provždy? Alespoň tedy pro vědeckou komunitu, když už obyčejní lidé jsou tak hloupí a za to placebo stále více a více platí a riskují tím své zdraví a snad i životy, jak se můžeme v různých obměnách dočíst ve varováních různých (bio)fyziků, chemiků, matematiků, farmaceutů, ... Neříkejte, že by např. větší farmaceutické firmy na takový výzkum neměly finance. Vždyť kolik milionů je musí stát všechny ty mnohdy stupidní (a často lživé) reklamy jen v ČR! Takto by však získaly více - odrovnaly by stále větší a větší konkurenci firem vyrábějících homeopatika (pro Vaši informaci, firma Boiron sice patří mezi ty největší, zdaleka však není jediná). Že by si tedy odpovědní pracovníci těchto firem či institucí nebyli jisti výsledkem? To je ovšem v rozporu s naprostou jistotou jejich protihomeopatických výpadů. Pokud však nemohou (resp. nemůžete) poskytnout věrohodné negativní výsledky svých vlastních prací, je výše zmíněná "argumentace" sponzorováním firmou Boiron přinejmenším nesolidní.
A konečně vlastně to první. Název vašeho článku je otázkou. Jasnou jednoznačnou odpověď však neformulujete (ano, ne nebo zatím nemůžeme rozhodnout). Ostatně velmi omezený obsah odborné části napovídá, že název je zvolen značně neskromně. Nicméně styl vaší argumentace - tj. deformování závěrů vámi zpochybňovaných dvou prací, různá vaše osobní "podezření" a nepodložené výpady - mne vedou k domněnce, že se čtenáři snažíte vsugerovat názor, že základ homeopatické léčby nemůže být nic jiného, než placebo-efekt. Já se Vás však ptám: proč si vysvětlujete homeopatii, jejíž mechanismus působení se teprve hledá a kterou navíc prakticky ani neznáte, jevem, o jehož mechanismu také nic moc nevíme? Nebo někdo již vědecky objasnil, jakými konkrétními pochody (až třeba na molekulární úrovni) placebo na pacienta působí? A není on účinek placeba (vědou dnes již uznávaný, nebylo tomu však vždy!) potenciálně dalším naznačením faktu, že dosavadní, víceméně mechanistický, přístup současné vědy ve Vašem pojetí je pro vysvětlení všech dnes prokazatelných jevů poněkud nedostatečný a že je tedy na místě daleko větší skromnost, než jakou projevujete vy "skeptici" při svých suverénních "vědeckých" vysvětleních čehokoli?
Nicméně o Vaší odborné erudovanosti (myslím biofyzikální, statistické apod.) nepochybuji a doufám, že na oplátku podrobíte své kritice i mé ostatní www-příspěvky. Nejlépe opět na diskusní stránce pana Kňourka.

Zdraví Vás a poznání pravdy Vám (i sobě) přeje
Pavel Šiman.

   © Václav Kňourek                              10-IX-1999