Diskusní fórum          diskusní příspěvek č. 19      Obsah  Předchozí   Další

Homeopatie, clusterová a anthroposofická medicína
Medicína pro třetí tisíciletí?
Jiří Heřt a kolektiv, Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 1997

Recenze Prof. MUDr. Zdeňka Modra, CSc.,
která vyšla v časopise Praktický lékař č.2, 1998.
(Publikováno se souhlasem redakce i recenzenta. )

Tato kniha se zabývá kritickým hodnocením homeopatie, clusterové medicíny a medicíny anthroposofické, které jsou v ní uvedeny jako hlavní představitelé alternativní medicíny. Kromě nich jsou zde stručně probírány i některé další alternativní metody a přípravky jimi používané.
Alternativní medicína se v posledních letech stala populární i v naší republice. Mezi laiky zejména díky sdělovacím prostředkům, mezi lékaři a farmaceuty díky různým školicím akcím a řadě homeopatických publikací. Naproti tomu jsou práce, které se touto problematikou a kritickým hodnocením alternativní medicíny z vědeckého hlediska u nás zabývají, zatím jen ojedinělé. O vyplnění této mezery se pokouší tato monografie. Byla sepsána kolektivem autorů pod vedením profesora J.Heřta.
V této recenzi nelze ovšem problematiku alternativní medicíny blíže probírat. Lze však na ni upozornit, a tak zpřístupnit příslušné informace těm, kteří je potřebují. Jsou to totiž nejen lékaři a farmaceuti, kteří se s homeopatiky nebo jinými alternativními přípravky dostávají do styku, ale i laici, kteří mají podle některých současných názorů nyní sami rozhodovat o způsobu, kterým si přejí být léčeni.
První část této monografie je věnována homeopatii. Tematicky je rozdělena do dvaceti kapitol. V první z nich jsou uváděny příčiny současného rozvoje alternativní medicíny. V další kapitole pak je probírána její historie, zejména historie homeopatie. Ta totiž ukazuje, že některé homeopatické principy byly známy již ve starověku a středověku. Dále zde najdeme životopis zakladatele homeopatie Samuela Hahnemanna a vývoj homeopatie po Hahnemannovi., kdy vznikají různé od sebe se odlišující homeopatické školy, zejména škola anglo-americká a francouzská. Konkrétní pozornost je zde věnována i vývoji homeopatie v českých zemích.
Základní význam pak má kapitola shrnující teoretické principy homeopatie, tak jak je formuloval Hahnemann a jeho následovníci, zejména výše zmíněné školy. Z nich škola anglo-americká se ortodoxně přidržuje Hahnemannova učení, zatím co škola francouzská, i když většinou respektuje Hahnemannovy principy, přijala některá pravidla vědecké medicíny. Spor mezi těmito oběma školami probíhá i u nás.
V dalších kapitolách pak jsou podrobněji probírány a hodnoceny hlavní principy, o něž se homeopatie opírá. Jsou to „dynamis", duchovní životní síla, jejíž narušení vnějšími vlivy tzv.miasmaty (podle Hahnemanna svrab, syfilis nebo sykóza) vede ke vzniku většiny chronických nemocí.
Dalším homeopatickým principem je princip podobnosti (similia similibus), který porovnáváním „obrazu choroby" a „obrazu léku" umožňuje volbu vhodného homeopatického léku. Konečně sem patří i tzv. „potenciace a dynamizace" léku (zvýšení jeho účinku ředěním a třepáním), což umožňuje podávání homeopatického léku v „nekonečně malých dávkách".
Z hlediska vědecké biofyziky je pak probírána existence a charakter tzv.léčivých informací a jejich význam pro homeopatické představy o účinku homeopatik.
Vedle těchto základních principů jsou pak zde uvedeny i některé další homeopatické pojmy, jako například miasmata a jejich význam pro vznik a léčení chorob, dále individualizace homeopatické léčby, konstituce a citlivý typ, holismus, homeopatické zhoršení zásada jednoho léku v jednom čase, repertorizace aj.
Z těchto převážně teoretických údajů jsou v dalších kapitolách probírány hlavní námitky proti homeopatické diagnostice a léčení a je zpochybňována účinnost homeopatických přípravků. Dále je podrobněji vysvětlován účinek homeopatie z hlediska vědecké medicíny, která zde zdůrazňuje předeším existenci placeba a placeboreaktorů. Jsou zde také uváděny a hodnoceny pozitivní i negativní účinky homeopatik, zejména rizika spojená s jejich podáváním, což ukazuje, že homeopatika nejsou tak „absolutně bezpečné" léky, jak stoupenci homeopatie uvádějí.
Závěrečné kapitoly se pak zabývají duchovní povahou homeopatické medicíny a jejími vztahy k různým duchovním a náboženským systémům. Zvláštní pozornost je pak zde věnována vztahům homeopatie k postmodernismu a antiscientismu. Teoretické a praktické vztahy k homeopatii mají i některé další metody alternativní medicíny. Vzhledem k tomu, že některé z nich se prezentují jako metody vědecké, je zde tabulka umožňující rychlou orientaci srovnáním hlavních charakteristik vědecké i alternativní léčby.
Je třeba upozornit i na to, že různé alternativní metody využívají některé homeopatické principy, zejména potenciaci a eventuálně i princip podobnosti. Takové sdružení existuje například mezi homeopatií a bioterapií, organoterapií, gemmoterapií, litoterapií, homotoxikologií, akupunkturou, elektroakupunkturou dle Volla, psychotronikou aj.
Druhá část této knihy pak pojednává o tzv.clustrové medicíně. Její třetí část je věnována medicíně antroposofické.
Závěrem hodnocení této monografie je třeba uvést, že po obsahové i formální stránce je velmi dobře a přehledně zpracována. Z odborného hlediska je pak nutno ocenit, že je v ní citováno 178 většinou recentních publikací. To umožňuje čtenáři další studium příslušné problematiky a současně garantuje i úroveň daných informací. I to přispívá k tomu, aby v myšlení i ve skutcích byly oddělovány objektivní poznatky od subjektivního voluntarismu.
Nechci zde homeopatii soudit a svým odsudkem ovlivňovat čtenáře. Chci jen konstatovat, že v této monografii je dostatek přesvědčivých informací, které jistě postačí k tomu, aby si svůj kritický soud o homeopatii a altenativní medicíně učinil čtenář sám.

13. 11. 1997
Prof. MUDr. Zdeněk Modr, CSc.

   © Václav Kňourek                              10-IX-1999