Vaše sdělení o pětapadesátinách Doc.PhDr. Jiřího Mareše mne hodně překvapilo - považuji ho za zkušeného odborníka, ale že by už takové jubileum? A do rozpaků jste mne přivedli námětem formulovat, odkdy a jak se známe. Patří k těm lidem, které považuji za součást svého nejbližšího okolí, bez ohledu na vzdálenost a časové intervaly mezi setkáními. Takže mám dojem, že jsme kamarádi a přátelé odjakživa. To je ovšem subjektivní percepce, ale víme, že právě subjektivní prožívání je důležité.

Myslím, že jsem doc. dr. Jiřího Mareše poznal nejprve z jeho publikací. Řekl jsem si hned na začátku, tohle je člověk, který dělá pedagogickou psychologii moc dobře. Škoda jen, že není na naší katedře. Požádal jsem ho o nějaký separát, on ochotně vyhověl a pak mi sám soustavně posílal separáty i knížky - to bylo pro mne velmi užitečné a milé, mohl jsem jeho výsledky citovat v přednáškách a zejména v učebnici z roku 1993.

Když jsme se pak setkávali na odborných setkání, vždy jsem si velmi vážil jeho sdělení o výsledcích výzkumu i způsobu jeho vystoupení: věcného, kooperativního, vážného a přitom se smyslem pro jemný humor. Zvlášť jsem si považoval jeho referátu o hodnocení učitelů studenty (1989/90) před naplněnou velkou posluchárnou naší fakulty a pak jeho řízení diskuse na prvním setkání České asociace pedagogického výzkumu.

Byl bych ho rád přivítal na katedře psychologie FF UK v Praze, a to pokud možno ve vedoucí funkci. A nebyl jsem sám, kdo by měl to přání. Co dělat, jeho vazba na Hradec Králové byla a je silná a museli jsme to respektovat.

Myslím, že pro příslušníka starší generace je velkou radostí, když se setká v mladší generaci s někým, koho si váží odborně i lidsky. A pro každého člověka je asi velkou radostí najít nového přítele. Doc. dr. Mareš, Jirka je pro mne takovým člověkem.

Asi před rokem jsem byl vyzván k přípravě podstatně přepracovaného vydání učebnice Psychologie výchovy a vyučování. Přijal jsem návrh s tím, že požádám někoho o spoluautorství. Od začátku mi bylo jasné, že o spoluautorství požádám jen toho, kdo se důkladně zabývá problematikou učení a vyučování a přitom je kooperativní. S kým nebudou problémy, jaké jsem měl se skupinou spoluautorů kdysi tak před třiceti lety a od té doby raději psal sám. Od začátku mi bylo jasné, ze jediným spoluautorem může být doc. dr. Jiří Mareš. Požádal jsem ho o spolupráci, s napětím jsem čekal na jeho reakci - přijal nesnadný úkol. Je to pro mne velká radost, že mohu spolupracovat na učebnici s tím, koho považuji za nejkompetentnějšího pro danou problematiku v naší zemi. Navíc s tím, s kým je dobrá, přátelská spolupráce. Takže se těším a přeji oslavenci hodně zdraví a štěstí, elánu, dobrých výsledků v práci jako dosud, vše dobré.