První setkání

Bylo to dávno a dávno, když jsem si poprvé uvědomil Jiřího existenci. Seděli jsme u Zdenka Heluse v oddělení pedagogické psychologie Pedagogického ústavu J.A. Komenského ČSAV na poradě a já si všiml mládence, který toho moc nenamluvil, ale když něco řekl, mělo to hlavu a patu. Viděl jsem přitom, že když nemluví, tak přemýšlí - a to se mi zalíbilo.

Spolupráce s Jiřím

Jednou jsem vyjednával se Státním pedagogickým nakladatelstvím, zda by mohli vydat knihu o sociální komunikaci ve škole. Odpověď byla "ano, ale" - a to "ale" znamenalo, že tam musí být i psychologie pedagogické komunikace. A tak jsme se dostali na Jiřího. Nejen to. Práce se táhla a mně docházela trpělivost. Požádal jsem Jiřího, zda by převzal kormidlo. On to udělal, a výsledek: dvojí vydání a sláva po celé školské obci. Tu však má na svědomí daleko víc Jiří, nežli já - to přiznávám bez mučení. Ale já jsem se svezl a jsem na to hrdý, že jsem spoluautor.

Překvapení

Jiřího jsem měl za pedagogického psychologa. Pracoval v tomto oboru a protože neznám moc pedagogických psychologů, zařadil jsem si ho do čela hierarchie pedagogických psychologů. A pak najednou vidím, že je ve zdravotnictví. A tam jsem učil pány doktory já - tedy tam jsem já byl pedagogickým psychologem. Zvědavě jsem se díval, co tam bude dělat - a zjistil jsem, že to, co dělá, má dobrý smysl a že to dělá dobře. To mne potěšilo.

Co jsem dosud o Jiřím nevěděl

Věděl jsem, že je doma v pedagogické psychologii, ale nevěděl jsem, jak se tam dostal. Teprve letos - v roce 1997 - jsem se dozvěděl, že je původem matematik. A tak bych od něho očekával nějaké matematické extra kousky - např. práci s metodikou LISREL - nebo vymýšlení přístrojů - např. na objektivní měření bolesti. To kdyby udělal, dostal by Nobelovu cenu. Asi ji nechce.

Osobnost

Právě jsem se dočetl, že existuje "miriada" osobnostních rysů v psychologii osobnosti. Tak všechny nebudu vypisovat. Ale některé přece jen. Líbí se mi jeho zdrženlivost. Dovede čekat, stát v pozadí, všechno si předem promyslet, připravit a teprve potom "vyleze s tím ven". A když již vyjde na světlo, pak je dobře připraven. Ty jeho "průsvitky"! Ty by se měly ukládat do muzea. Je to velice názorné, pedagogicky výstižné a pomáhá to tak, že i já mu někdy rozumím.

Všechno jednou končí - i tohle mé psaní. A tak bych rád popřál nejen "mnohá léta", ale i dobrou míru moudrosti, zdraví a nezdolnosti. "Go on, Schorsch" (vyjádřeno alsasky).