Přítel Jiří Mareš přenáší na druhé již léta velmi zhoubnou a infekční nemoc a pro nakažené i dosud nenakažené okolí je jen dobré, že je pod kontrolou předních odborníků z oboru lékařství v práci i doma.

Jiří je totiž bacilonosičem

Nemocí, kterou škodolibě přenáší, je lenochy obtěžující pracovitost, perfekcionismus, nadhled a schopnost pronikat k podstatě věci. Aristokracie ducha se tomu myslím říká.

Je proto jen dobře, že je za zdí lékařské fakulty - neumím si představit ten fofr, kdyby například řídil (a že by to uměl) upracovanou a ubojovanou českou armádu. Dostati se do jeho mentální mlýnice znamená klásti si otázku: jak to ten člověk všechno stihne?

Dokonce v posledním vydání chaldejského snáře je pod písmenem M heslo: Mareše ve snu viděti, prací se nakaziti. I flegmatik se po takovém snu nutně musí probudit propocen a vyděšen. Až tak daleko to došlo.

Jiří je běžcem dlouhých tratí, umí si rozložit síly a u toho všeho se ještě stačí usmívat a uplatňovat smysl pro humor (a chodit se psem).

Je to velkej chlap.

55 let jsou u normálního mužského nejlepší léta - jenomže Jirka je má již dvacet let a dalších dvacet je ještě bude mít - a je to vlastně dobře. Pro něj i pro nás plebejce.

S přátelskou a proto hlubokou úctou