V čísle 11 zpravodaje „Výchovné poradenství"1997, str.49-66 byla uveřejněna první část rozsáhlého koncepčního materiálu s výše uvedeným názvem, který na objednávku MŠMT zpracoval Institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR koncem roku 1996. Materiál byl v květnu 1997 projednán poradou vedeni MŠMT ČR, která vzala na vědomi jeho informativní část a uložila postupně realizovat všechna navržená opatření.
V čísle 12 „Výchovného poradenství" 1997 na s.35-55 vyšla druhá, nejobsáhlejší kapitola materiálu, nazvaná „Instituce poradenství". Z ní vybíráme úvodní pasáž věnovanou poradenství na úrovni školy.

5. INSTITUCE PORADENSTVÍ

5.1. Školy

Současné školské předpisy definují jako jedinou instituci poradenství na škole výchovného poradce. Vzrůstající potřeba poradenství na školách vede v současnosti některé školy ke zřizování funkce školního psychologa, případně i školního speciálního pedagoga. Odborné pedagogicko-psychologické poradenství vykonávané výchovnými poradci, školními psychology a školními speciálními pedagogy navazuje na poradenské činnosti poskytované žákům a jejich rodičům učiteli (zejména třídními) a vychovateli.

Je v duchu trendů v poradenství, plní-li učitel poradenské úkoly v přirozeném kontextu činností, které probíhají v rámci školní výuky. Specificky poradenskou činnost v rámci svých kompetencí vykonává učitel i v době mimo výuku, v rámci nepřímé výchovně vzdělávací činnosti. To platí zejména o třídních učitelích. Podle nařízení vlády č. 503/1992 Sb. mají třídní učitelé k plnění svých úkolů započítánu 1 hodinu týdně (v l. roč. základní školy 2 hodiny týdně) do své přímé vyučovací povinnosti.

Odbornou pomoc učitelům poskytují na škole výchovní poradci, případně školní psychologové a školní speciální pedagogové, s nimiž by měli učitelé konzultovat své postupy a jimž by měli předávat k další odborné péči náročnější případy. Specializovanější odbornou pomoc pak poskytují učitelům pracovníci poraden, případně pracovníci center a středisek.

Úloha učitelů, jakožto prvosledových pracovníků, je v poradenském systému nezastupitelná. Je třeba proto pedagogicko-psychologické složce vzdělání učitelů věnovat značnou pozornost již v pregraduální přípravě na vysokých školách. Dosavadní vzdělání učitelů v této oblasti povětšinou nedostačuje pro úkoly, které současná práce s žáky vyžaduje. Rovněž je třeba zvážit, zda poradenskou úlohu učitele nedefinovat explicitně v legislativních předpisech zabývajících se poradenstvím ve školství. Dosud tomu tak není.

Funkce výchovného poradce je zřizována podle § 34 zákona ČNR č. 76/1978 Sb. (ve smyslu pozdějších změn) na všech základních a středních školách. Je-li to účelné může být na jedné škole ustanoveno i více výchovných poradců. Ustavení poradenských služeb na vyšších odborných školách není zákonem stanoveno, školy však byly v září 1996 vyzvány dopisem IPPP, aby se otázkám pedagogicko-psychologického poradenství po vzoru vysokých škol věnovaly. IPPP pro zájemce připravil příslušné možnosti vzdělávání.

Výchovný poradce je pedagogický pracovník (zpravidla učitel), ustanovený do této funkce ředitelem školy. Podle nařízení vlády č.503/1992 Sb. se za výkon funkce výchovného poradce započítává učiteli do úvazku 1 až 3 hodiny přímé vyučovací povinnosti (rozsah je stanoven podle počtu žáků školy).

Předpokladem pro výkon funkce výchovného poradce je podle vyhlášky MŠ ČSR č.59/1985 Sb. odborná a pedagogická způsobilost učitele příslušného stupně školy, nejméně 3 roky praxe a absolvované nebo po jmenování nastoupené specializační studium výchovného poradenství.

Výchovný poradce odpovídá za svojí činnost řediteli školy. Odbornou pomoc mu poskytuje příslušná pedagogicko-psychologická poradna.

Vyhláška MŠ ČSR č.130/1980 Sb. vymezuje poměrně široce, avšak pouze všeobecné, úkoly výchovného poradce v oblasti profesní orientace a péče o zdravý psychický a sociální vývoj žáků na škole. Specificky stanoven v současné době na většině škol obsah činnosti výchovného poradce není. Většina výchovných poradců plní, v návaznosti na činnost učitelů (zejména třídních) a ve spolupráci s nimi a s rodiči žáků, úkoly pedagogického poradenství v oblasti výchovy, vzdělávání a profesní orientace. Působení výchovného poradce je svým charakterem zaměřeno i do oblasti prevence negativních jevů a školního selhávání.

V oblasti výchovy výchovný poradce soustřeďuje pozornost především na žáky s poruchami chování a se znaky sociální nepřizpůsobivosti, na žáky trpící vnitřními konflikty (např. úzkost či porušené sebepojetí) a na žáky v náročných životních situacích a vývojových krizích (např. týráni; rozvod nebo úmrtí rodičů, problémy ve vztazích mezi rodinou a školou, se spolužáky apod.) Ve spolupráci s třídními učiteli a s rodiči koordinuje preventivní a výchovné postupy v práci s těmito žáky na škole. Ve složitějších případech, které přesahují výchovnou kapacitu školy, je úkolem výchovných poradců zprostředkovat odbornou péči poradny, případně jinak specializované instituce, o tyto žáky a podílet se na realizaci závěrů a doporučení této instituce. Vedle těchto aktivit zaměřených na prevenci všeobecně (nespecifická prevence) by součást práce výchovného poradce měly tvořit aktivity specificky zaměřené na prevenci kriminality a prevenci zneužívání návykových látek. Pozornost v této oblasti by měl výchovný poradce věnovat také žákům schopným pozitivního působení na vrstevníky.

V oblasti vzdělávání je výchovný poradce zaměřen především na žáky s výukovými obtížemi či rizikem školní neúspěšnosti (působení směřující k prevenci školního selhání), na žáky talentované a na zdravotně postižené individuálně integrované žáky. Součástí jeho činnost i v této oblasti musí být spolupráce s učiteli a rodiči těchto žáků, případně s poradnou při zjišťování příčin výukových obtíží a jejich nápravě. Ve spolupráci s poradnou či s centrem by měl výchovný poradce dále garantovat rozsah a kvalitu péče poskytované individuálně integrovaným zdravotně postiženým žákům. Podle zjištění ČŠI působí výchovní poradci jako koordinátoři integrace cca na 1 /3 základních a středních škol. Mimořádně nadaným žákům by měl pomáhat vytvářet podmínky pro rozvoj talentu ve škole.

V oblasti volby vzdělávací cesty výchovný poradce poskytuje metodickou pomoc učitelům při zjišťování, sledování a rozvíjení individuálních dispozic žáků, které mohou být významné pro volbu jejich studijní a životní dráhy, a tak umožňovat žákům a jejich rodičům, aby se vyvarovali chybné volby. Ve složitějších případech (např. u žáků zdravotně či sociálně handicapovaných, u žáků talentovaných, u žáků s výchovnými či výukovými obtížemi apod.) je pak úkolem výchovného poradce zprostředkovávat žákům a jejich rodičům pomoc poradny při této volbě.

Úkolem výchovného poradce v této oblasti je také shromažďovat informace o možnostech dalšího studia a praxe a poskytovat je individuálními i skupinovými formami žákům, jejich rodičům a učitelům školy, na které působí. Jako účinná se přitom jeví spolupráce s informačním poradenským střediskem úřadu práce.

Některé školy a školská zařízení zřizují v současné době funkci školního psychologa. Reagují tak na potřebu řešení nových úkolů spojených s větším akcentem na rozvoj osobnosti žáka a na otázky prevence sociálně patologických jevů. Školní psycholog je samostatným pracovníkem školy, resp. školského zařízení. Pokud neplní současně vyučovací povinnost, nemá statut pedagogického pracovníka a je obvykle zaměstnáván ve vedlejším pracovním poměru. Svoji činnost vykonává přímo ve škole, resp. ve školském zařízení, a zodpovídá za ni jejímu řediteli.

Kvalifikačním předpokladem pro činnost školního psychologa je absolvování oboru psychologie na vysoké škole.

Hlavními spolupracovníky školního psychologa jsou, vedle ředitele školy, třídní a ostatní učitelé školy, dále pak pracovníci příslušné poradny, centra, případně střediska. Úkoly školního psychologa může plnit i učitel školy s příslušnou kvalifikací nebo psycholog poradny, navštěvující školu.

Obsah činnosti školního psychologa se na různých školách liší. Někde je jeho činnost zaměřena výhradně na optimalizaci vzdělávacího procesu z hlediska psychosociálních podmínek života a rozvoje žáků ve škole, tj. především na zlepšování vyučovacích metod, vztahu mezi učiteli a žáky a působení na mentálně hygienickou atmosféru školy. Jinde je činnost školního psychologa více orientována na minimalizaci výchovných a vzdělávacích problémů žáků prostřednictvím individuální pedagogicko-psychologické diagnostické, poradenské a terapeutické péče. Někteří školní psychologové spojují ve své činnosti obě zaměření - jejich činnost tak nahrazuje činnosti požadované školami od psychologů pedagogicko-psychologických poraden. Ve výjimečných případech také vykonává školní psycholog funkci výchovného poradce.

Z práce „Úloha školního psychologa na základní, zvláštní a střední škole", která v rámci resortního výzkumu MŠMT ověřovala v r.1995 - 96 působení psychologů na škole vyplynulo, že činnost školního psychologa nelze izolovat od činnosti ostatních odborníků školy (pedagog, speciální pedagog). Je proto lépe uvažovat o komplexní pedagogicko-psychologické školní službě, která je schopna zajišťovat primární prevenci nebo snižování rizika vzniku výchovných a výukových problémů u dětí, zaměřenou depistáží vyhledávat symptomy rizikových situací a v případě nutnosti bez časových prodlev poskytovat komplexní péči podle svých možností nebo zprostředkovat návaznost na další kompetentní pracoviště.

Funkce školního psychologa je dosud zřizována pouze ojediněle. Důvodem je jednak nedostatek pracovníků s kvalifikací v oboru psychologie, a1e také skutečnost, že tato funkce dosud není ustanovena ve školské legislativě. O ustanovování a úloze školních psychologů, zvláště ve vztahu k úkolům výchovných poradců a poraden, se vedou mezi odborníky diskuse.

Zavedená je funkce školního psychologa ve speciálních školách pro zrakově a pro sluchově postižené a speciálních školách při zdravotnických zařízeních. Jeho úkolem je poskytovat žákům ve spolupráci s lékaři léčebně preventivní péči. V současnosti existuji nejasnosti, zda mají být tyto služby hrazeny jako zdravotnické (tj. z prostředků zdravotního pojištěni) nebo jako školské (tj. z prostředků školského rozpočtu).

Zaměstnáváním školního speciálního pedagoga vyjadřují některé školy potřebu zvýšené péče o žáky se speciálními vzdělávacími potřebami přímo na škole. Funkce školního speciálního pedagoga jako poradenského pracovníka na nespeciální základní nebo střední škole je však v současné době v České republice spíše výjimečná. Vyhláška MŠMT ČR č.35/1992 Sb., o mateřských školách, § 4, odst. 6 umožňuje funkci speciálního pedagoga v mateřské škole, kde je integrováno nejméně 6 dětí se zdravotním postižením.

Školní speciální pedagog se podílí na depistáži žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Předkládá zákonným zástupcům těchto žáků a pedagogickým pracovníkům nebo řediteli školy návrhy na péči poradny nebo centra o tyto žáky a koordinuje ji se vzdělávací činností školy. Poskytuje žákům s těmito potřebami psychokorektivní péči, pedagogickým pracovníkům školy pak metodickou pomoc při vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a odborné informace ze speciální pedagogiky. Navrhuje a pomáhá realizovat opatření, která směřují ke zkvalitnění vzdělávací práce školy se žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.

Kvalifikačním předpokladem pro činnost školního speciálního pedagoga je absolvování oboru speciální pedagogika na vysoké škole. Pokud neplní přímou vyučovací povinnost neměl by být školní speciální pedagog zařazen jako pedagogický pracovník; legislativně tento problém není specificky řešen.