Rod Nicotiana L. z čeledi lilkovitých (Solanaceae) zahrnuje přibližně 60 druhů tabáku pocházejících z tropických a subtropických oblastí Jižní a Střední Ameriky, několik druhů pochází z Austrálie. Jsou jednoletými letničkami či rostlinami vytrvalými, polokeřovitými nebo i keřovitými. Některé z nich se pěstují jako rostliny užitkové (Nicotiana tabacum, Nicotiana rustica) a okrasné (Nicotiana alata, Nicotiana forgentiana, Nicotiana x sanderae). Do současné doby byly již rozšířeny do celého světa. Latinské pojmenování rostliny a alkaloidu nikotinu bylo odvozeno od jména francouzského botanika Jeana Nicota, který první popsal rostlinu tabáku selského.

Tabák selský (Nicotiana rustica L.)
Tabák selský (N. rustica L.) je původní druh pocházející ze Střední Ameriky a ze severní části Jižní Ameriky. Jde o jednoletou bylinou dosahující výšky 1 m, s velkými, vejčitými, střídavými listy, z nichž spodní jsou řapíkaté. Lodyha a listy jsou porostlé žláznatými chloupky. Květy s krátkou korunou mají baňkovitý tvar, žlutozelenou barvu, tvoří latovitá květenství. Plodem je dvoupouzdrá, kulovitá tobolka, za sucha pukající. Četná semena jsou síťovaně dolíčkovaná. Jako kulturní rostlina využívaná pro požitkové a omamné účinky je tabák selský pěstován mnohem řidčeji než tabák virginský (N. tabacum). V současnosti se zpracovává zejména na žvýkací tabák.

Tabák virginský (Nicotiana tabacum L.)
Tabák virginský (N. tabacum L.) je pravděpodobně mezidruhovým křížencem jihoamerických (argentinských) horských druhů N. silvestris a N. otophora. Je to jednoletá bylina o výšce až 3 m, s velkými, podlouhle vejčitými až kopinatými, téměř přisedlými, ve spodní části lodyhy krátce řapíkatými listy. Listy i lodyha jsou žláznatě chlupaté. Květy jsou nálevkovité, dlouze trubkovité, růžové až červené barvy, tvořící latovitá květenství. Plodem je vejčitá, dvoupouzdrá tobolka s četnými drobnými semeny, uvolňujícími se puknutím zralého suchého plodu. Tabák virginský se pěstuje od počátku 17. století pro listy, z nichž se sušením a fermentací vyrábí tabák, využívaný původně ke kouření v dýmkách a ke žvýkání. Později se začal drtit na prášek užívaný jako šňupací tabák. Ještě později se začaly používat suché tabákové listy svinuté do ruliček v podobě doutníků. Historicky nejmladší, avšak v současnosti nejrozšířenější formou tabákových výrobků jsou cigarety.
V Severní Americe začali tabák pěstovat kolonisté anglického původu v dnešní Virginii (J. Rolfe, Jamestown 1612). Mnohem později tabák pronikl do Evropy, v níž se rozšířil spíše jako rostlina okrasná a léčivá, a též do Afriky a Asie. Sklizené tabákové listy obsahují 75 - 95 % vody, organické kyseliny, nikotinamid, 3 - 13 % nikotinu, éterické oleje. Obsah karboxylových kyselin a nikotinu při sušení a fermentaci tabákových listů klesá.

Okrasný tabák
Pro okrasné účely se pěstují jako vyšší letničky zejména křížence N. x sanderae s vonícími květy bílé, růžové, karmínové či purpurové barvy. Ve dne jsou trvale otevřeny, na rozdíl od druhů rodičovských s květy otevírajícími se až večer. Okrasný tabák vyžaduje humózní půdu, dostatek slunečního záření a tepla, pravidelnou zálivku. Dosti často trpí virovými a houbovými chorobami.