Ulcerózní gingivitida (syn. akutní nekrotizující ulcerózní gingivitida, nekrotizující choroba parodontu) je svým průběhem a klinickým obrazem atypickou chorobou ze skupiny plakem podmíněných parodontopatií. Podmíněna je náhlým masivním zmnožením orálních spirochet rodu Treponema, provázeným přemnožením dalších tzv. periopatogenních bakteriálních druhů ze skupiny anaerobních gramnegativních tyček (hovoříme též o fuzospirochetové infekci). Spirochety jsou schopny invaze do intercelulární hmoty epitelu a podslizničního pojiva gingivy. Společně s nedostatečnou či zcela absentující ústní hygienou a kouřením se na vzniku choroby podílí lokální iritace gingivy depozity zubního kamene a zřejmě i jiné etiologické faktory lokální a celkové povahy, snižující obranychopnost tkání parodontu či celého lidského organismu.
Onemocnění postihuje mladé jedince ve věku 17 - 25 roků. Vzniku gingivitidy nepředcházejí žádné prodromální příznaky. Během 1 - 2 dní vzniká výrazné zarudnutí marginální gingivy, následované nekrotizací mezizubních papil a marginální gingivy. Nekrotická tkáň má podobu šedobílých "čepiček", nasedajících na postižené mezizubní papily. Může však chybět, je-li postižený jedinec schopen odstranit je při hygienických procedurách. Gingivitida je provázena atypicky silnou spontánní a taktilní bolestivostí exulcerované gingivy, která navíc snadno krvácí. Typickým projevem je při větším rozsahu postižení také putridní foetor ex ore. Postižení gingivy může být provázeno regionální reaktivní lymfadenitidou, vedoucí i k mírným polykacím potížím. Celkový zdravotní stav není výrazněji ovlivněn. Onemocnění má tendenci ke spontánnímu zhojení, jemuž však obvykle brání větší depozita zubního kamene. Při řádné terapii, založené na eliminaci vyvolávajících faktorů a na podávání antiseptik (peroxid vodíku), případně i antibiotik, dochází ke zhojení gingivitidy během jediného týdne.
U neléčených jedinců se mohou nekrózy šířit na připojenou gingivu a na ústní sliznici za vzniku ulcerozní gingivostomatitidy. Může též dojít k postižení alveolární kosti, která se neobvykle rychle resorbuje. Hovoříme o nekrotizující ulcerozní parodontitidě. V ekonomicky vyspělejších zemích se onemocnění v současnosti vyskytuje jen sporadicky. Identická postižení parodontu HIV-pozitivních jedinců označujeme též jako HIV-nekrotizující gingivitidu a HIV-parodontitidu. Postižení parodontu může předcházet vzniku jiných klinických projevů HIV pozitivity. U všech pacientů s akutní nekrotizující ulcerozní gingivitidou je proto velice dobře znát jejich HIV status.
Kouření je velice pravděpodobně pouze jedním z faktorů, usnadňujících či urychlujících vznik choroby potlačením imunitní odpovědi na přítomnost virulentnějšího plaku při tomto méně obvyklém onemocnění parodontálních tkání s netypickým, akutním průběhem.