Zvláštním klinickým typem orální leukoplakie je exofyticky rostoucí proliferující verukózní leukoplakie. Vyvíjí se na podkladě mnohem běžnějších, plochých leukoplakií, někdy se vyskytujících na její periferii. Postihuje téměř výhradně jedince starší 60 let, častěji ženy. Její vztah ke kouření a konzumaci alkoholu je nejistý. Nejasné jsou i její vztahy k infekci vyvolané lidskými papilomaviry. Klinicky a histopatologicky identické slizniční změny se vyskytují také ve faryngu.
Po značně dlouhé době trvání leukoplakie obvyklého homogenního vzhledu dochází k její postupné přeměně v prominující, verukózní bělavou plochu až květákovitě vyhlížející exofytický útvar, pomalu se dále plošně zvětšující. Afekce se vyskytuje nejčastěji na bukální sliznici a v oblasti dolního alveolárního výběžku. Je nebolestivá, nevýrazně obtěžující, mírně tužší konzistence. Její klinické odlišení od verukózního karcinomu není možné.
Spolu s klinicky patrným plošným růstem dochází k histopatologickým změnám ve smyslu tzv. verukózní hyperplázie, charakterizované výraznou hyper(orto)keratózou - přítomností silné vrstvy bezjaderných rohových hmot na povrchu, a hyperparakeratózou - obdobné rohové hmoty jako výše, jejich buňky však obsahují svráštělá jádra, dále proliferací orálního epitelu s tvorbou rohových čepů a s různě závažnými dysplastickými změnami epiteliálních buněk. Výsledkem této transformace je buď verukózní karcinom či typický karcinom dlaždicobuněčný. Terapie proliferující verukózní leukoplakie je chirurgická, spočívá v jejím úplném odstranění. I po totální excizi však může recidivovat.
Verukózní karcinom je méně obvyklou a méně agresívní formou dlaždicobuněčného karcinomu kůže a sliznic. V dutině ústní vzniká vždy na podkladě proliferující verukózní leukoplakie, od níž jej nelze makroskopicky odlišit. Vyskytuje se za identických podmínek. Častější je podle některých autorů u mužů holdujících žvýkání tabáků.
Verukozní karcinom roste exofyticky, ve spodině však invaduje do hlubších tkání. Má tužší konzistenci, nedosahuje však tuhosti dlaždicobuněčného karcinomu. Prognóza je zřetelně lepší při srovnání s prognózou ostatních typů dlaždicobuněčných karcinomů ústní sliznice. Může však recidivovat a vzácně i metastazovat (recidivy jsou udávány přibližně u 80 % lege artis léčených jedinců).
Léčba spočívá v excizi nádoru s lemem zdravé okolní tkáně. Histopatologicky jsou často v okolí nádoru současně zastiženy okrsky zcela benigní hyperkeratózy, verukózní hyperplázie orálního epitelu s dysplastickými změnami, verukózní karcinom a někdy i struktury typického, různě diferencovaného dlaždicobuněčného karcinomu.