Dlaždicobuněčným karcinomem rtu rozumíme karcinom vycházející z retní červeně včetně ústních koutků (retních komisur). Patří mezi nejčastější maligní nádory v oblasti hlavy a krku, mezi nimiž tvoří 12,5 % všech maligních nádorů. Jejich počet trvale narůstá.
Dlaždicobuněčný karcinom rtu postihuje častěji muže než ženy, jejich zastoupení mezi pacienty s tímto postižením se však zvyšuje. Vyskytuje se zejména ve věku 50 - 80 roků, průměrný věk pacientů v současnosti stoupá. Výrazně častější je jeho výskyt na dolním rtu (85 - 95 %), kde je obvykle lokalizován v jeho střední třetině. Necelá polovina těchto nádorů vzniká na podkladě abrazivní cheilitidy či jiných premaligních změn retní červeně, které nemají etiopatogenetický vztah k abuzu tabáku.
Histopatologicky se obvykle jedná o dobře diferencovaný dlaždicobuněčný karcinom. Nejčastějším klinickým nálezem je nehojící se vřídek či vřed retní červeně či ústního koutku, nebo mírně prominující hyperkeratotický tuhý útvarek vzhledu veruky, trvající řadu týdnů či měsíců. Spodina vředu či exofytického výrůstku je tužší, indurovaná. Většina těchto karcinomů není větší než 2 cm v průměru, avšak i dnes se můžeme setkat s rozsáhlými, mutilujícími, do okolních tkání prorůstajícími, exulcerovanými nádory. Metastázy se tvoří v ipsilaterálních podčelistních a krčních mízních uzlinách. Nacházíme je u 10 - 15 % pacientů.
Terapie je ovlivněna lokalizací a rozsahem nádoru, postižením regionálních mízních uzlin a celkovým zdravotním stavem. Její součástí je radiální chirurgický zákrok. Recidivy karcinomu nejsou časté, vyskytují se u 5 - 20 % pacientů, obvykle do 2 let po terapii. Prognóza těchto nádorů je relativně dobrá, k pětiletému přežití dochází u 90 % pacientů. Výrazně horší je prognóza nemoci u pacientů s nádorem větším než 2 cm, u karcinomů lokalizovaných v ústních koutcích a na horním rtu, u pacientů s metastázami v regionálních mízních uzlinách a u nádorů diagnostikovaných ve věku do 40 let.