Vliv kouření na hojení extrakčních a operačních ran v dutině ústní je identický s negativním působením kouření při chirurgické i nechirurgické terapii parodontitidy a s problémy u kuřáků v dentální implantologii. Kromě déletrvajícího hojení extrakčních ran se v souvislosti s kouřením diskutuje nejčastěji o jeho vlivech při vzniku alveolární ostitidy neboli suchého lůžka.

Alveolární ostitida (suché lůžko)
Alveolární ostitida čili suché lůžko (též alveolitis sicca, dry socket) je častou postextrakční komplikací. Vzniká zejména po extrakcích dolních 3. molárů. Podkladem jejího rozvoje je ve většině případů předčasná ztráta krevního koagula, dále též zhmoždění měkkých tkání či přehřátí kostní tkáně během chirurgického výkonu, vyšší virulence orální mikroflóry při nedostačující ústní hygieně a přítomnosti zánětlivých parodontopatií, účinek kouření.
Postižení se obvykle vyvíjí za 1 - 2 dny po chirurgickém zákroku. Změny postihují pouze povrch kosti exponovaný do dutiny ústní. Histologicky na povrchu obnažené kosti prokazujeme okrsky nekrotické kostní tkáně, přítomnost baktérií (aktinomycety, fuzobaktéria, peptostreptokoky, stafylokoky). Extrakční rána je prázdná, obnažená kost je krytá šedavým detritem. Prázdné lůžko je silně bolestivé při dotyku i spontánně, bolesti jsou často vystřelující. Okolní gingiva a alveolární sliznice je zarudlá, někdy i edematózní Submandibulárně lze u části pacientů nalézt na postižené straně zvětšené a bolestivé regionální mízní uzliny, tj. reaktivní lymfadenitidu. Léčba spočívá v lokální aplikaci antiseptik, analgetik a prostředků k dočasnému překrytí či arteficiálnímu vyplnění prázdného zubního lůžka, eliminaci kouření.