Kubeckova, Katerina
Poslední změna: 31.03. 2017

Historie

Úsilí představitelů města a lékařů hradecké nemocnice o zavedení výuky medicíny bylo naplněno 25. 11. 1945, kdy zahájila činnost lékařská fakulta, ustavená dekretem prezidenta republiky E. Beneše jako první vysokoškolská instituce v regionu východních Čech. Vývoj   královéhradecké fakulty nebyl jednoduchý. Ustavena byla jako pobočka pražské lékařské fakulty Univerzity Karlovy pověřená výukou všeobecného lékařství. V roce 1951, tj. v období začátku „studené války“ byla zřízena na bázi fakulty a fakultní nemocnice Vojenská lékařská akademie, což významně ovlivnilo zejména zaměření vědeckovýzkumné činnosti, navíc přibyla výuka zubních lékařů. Po dalších sedmi letech vznikla 1. 9. 1958 civilní fakulta, která se stala opět součástí Univerzity Karlovy, a byl ustaven Vojenský výzkumný a doškolovací ústav, pro který fakulta připravovala vojenské lékaře.

Ústav lékařské fyziky patřil od samého počátku mezi základní pracoviště nově vzniklé Lékařské fakulty v Hradci Králové. Jeho prvním přednostou se stal prof. RNDr. Ing. Jaroslav Nussberger, odborník na přesná měření základních fyzikálních veličin, kterého již v roce 1950 vystřídal prof. RNDr. Vilém Santholzer.

Profesor Santholzer působil ve stejné době jako děkan nově vzniklé Vysoké školy chemické v Pardubicích, odborným zaměřením byl radiologický fyzik, byl žákem nositele Nobelovy ceny O. Hahna a L. Meitnerové, ve funkci přednosty ústavu působil celých 22 let. Pod jeho vedením se výzkum na katedře začal orientovat na dozimetrii ionizujícího záření s orientací na měření aktivity radioaktivního spadu, což byly prachové částice, které se do ovzduší dostávaly v důsledku pozemních a atmosférických jaderných výbuchů při pokusech s jadernými zbraněmi. Kromě prof. Santhlozera se této problematice věnoval doc. Jiří Macků, který po roce 1968 přešel na Farmaceutickou fakultu. Prof. Santholzer nechával svým spolupracovníkům svobodu v oblastech jejich odborného zájmu, a tak další asistent katedry doc. Kosmák spolupracoval s kardiologickou skupinou na vývoji zařízení pro měření průtoku krve pomocí barvivových dilučních metod. Zájem o vnitřní lékařství u doc. Kosmáka postupně převážil a po zrušení VLA odešel na 2. interní kliniku.

Díky podpoře tehdejšího proděkana pro výzkum prof. Vladimíra Vortela se v r. 1963 podařilo získat číslicový (tehdy se říkalo samočinný) počítač, polskou ODRU 1003. Královéhradecký Ústav lékařské fyziky se tak stal prvním takto vybaveným lékařským pracovištěm v naší republice. Od té doby se na katedře začala pod vedením tehdejšího asistenta prof. MUDr. Pravoslava Stránského rozvíjet oblast aplikací výpočetní techniky v medicíně zaměřená zejména na počítačem podporované lékařské rozhodování, zpracování nejrůznějších laboratorních údajů, zvláště z oblasti kardiologie. Byl vytvořen soubor statistických programů pro analýzu a testování dat získaných v medicínském výzkumu. V roce 1965 nastoupil na katedru MUDr. Zdeněk Grosman jako interní aspirant, téma jeho disertační práce rozšířilo oblast vědeckých zájmů katedry fyziky. Jednalo se o studium působení laserového záření na buněčné úrovni, tento výzkum byl realizován v úzké spolupráci s prof. Vladimírem Půžou z katedry biologie.

V roce 1972 byl do funkce přednosty jmenován doc. MUDr. Ivan Kosmák, který se vrátil z 2. interní kliniky. Katedra se pod jeho vedením převážně zaměřila na rozvoj aplikací neinvazivních kardiologických metod a úzce spolupracovala se skupinou prof. Lubora Vokrouhlického z katedry patologické fyziologie. Po rezignaci doc. Kosmáka v roce 1983 byl vedoucím ústavu jmenován prof. MUDr. Ivan Vodička, který také vedl celofakultní radiobiologické pracoviště a v letech 1985–1989 působil jako děkan fakulty. Prof. Vodička se věnoval především experimentálnímu výzkumu biologických účinků ionizujícího záření a otázkám jejich predikce. Pod jeho vedením se habilitoval doc. MUDr. Grosman, který následně odešel na Lékařskou fakultu UP Olomouc. Spolu s prof. Vodičkou přišel na katedru jako asistent doc. RNDr. Karel Volenec.

Po výběrovém řízení v roce 1990 vystřídal prof. Vodičku ve funkci vedoucího ústavu prof. MUDr. Pravoslav Stránský. V průběhu svého patnáctiletého působení v této pozici vykonával zároveň také 6 let funkci předsedy Akademického senátu Univerzity Karlovy, byl předsedou Rady vysokých škol a členem Akreditační komise MŠMT. Odborně je prof. Stránský zaměřen na využití informačních technologií a výpočetní techniky v medicíně, počítačem podporované diagnostické rozhodování, výukové a testovací programy. Hned po jeho nástupu do funkce vedoucího pracoviště byly vybudovány na ústavu moderní počítačové učebny, které od samého začátku fungovaly zároveň jako učebny celofakultní a volně přístupné studentům. Také sylabus biofyziky byl rozšířen o kurs výpočetní techniky.

Poslední přednosta Ústavu lékařské biofyziky, doc. ing. J. Hanuš, nastoupil do funkce v září 2006, věnuje se vývoji speciální přístrojové techniky, senzorů a tkáňových náhrad s využitím nových materiálů a technologií, v současnosti zejména materiálů s tvarovou pamětí, měření a modelování jejich fyzikálních vlastností. V oblasti informatiky se věnuje počítačem podporovanému vzdělávání. Od školního roku 2010/2011 vykonává také funkci proděkana pro technický rozvoj a informatiku.

Kalendář akcí

<říjen 2019>
poútstčtsone
30
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
Dnes: