Mrázová Marie
Poslední změna: 15.01. 2015

Výsledky kvalitativního šetření

Průběh rozboru

Cílem projektu bylo popsat klima Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové z pohledu studentů.

Data byla sebrána v podobě esejí na téma „Skryté kurikulum.“

Celkem bylo osloveno 440 studentů. V prvním ročníku jsme vybrali 5 esejí, ve druhém ročníku jsme sesbírali 121 prací a ve třetím ročníku byla výtěžnost nulová. Prakticky se tedy zkoumaným souborem stali studenti druhého ročníku.

Výzkum proběhl formou kvalitativního šetření, konkrétně pomocí otevřeného kódování.

 

Hlavní popsané jevy

Skryté kurikulum studia na lékařské fakultě bylo mediky charakterizováno pomocí pěti základních kategorií, jež se dále jemněji členily. Jsou to: motivace ke studiu medicíny, vztahy mezi spolužáky i soukromé vztahy mediků, životní styl mediků, zkoušky, vztahy mezi studenty a vyučujícími.

Motivace

Většinu studentů (podle jejich esejů) vedl k podání přihlášky na lékařskou fakultu životní sen být lékařem/lékařkou. Po úspěšném přijímacím řízení, tj. při vstupu na fakultu u studentů převládal nadšení z toho, že dosáhli této mety. Během prvního a druhého ročníku studia se – vlivem nabytých zkušeností – už motivace ke studiu polarizovala. Studijní motivaci zvyšovaly studijní úspěchy, zejména u náročných zkoušek, vstřícné chování vyučujících, povzbuzování ze strany některých učitelů, ale také (do určité míry) strach z neúspěchu. Studijní motivaci naopak snižoval pocit nespravedlnosti při známkování, nejasné zadání úkolů i hledisek hodnocení, devalvování důstojnosti studentů, včetně prohlašování, že jsou na fakultě omylem.

Vztahy mezi spolužáky i soukromé vztahy mediků

Jednalo se o kategorii, které bylo v esejích věnováno nejvíce prostoru a kterou zahraniční výzkumy ponechávaly stranou. Medici konstatovali, že původní vztahy s kamarády a vrstevníky z místa bydliště se nástupem na fakultu postupně rozvolňovaly. Nebylo to způsobeno jen geografickou, ale také psychosociální vzdáleností, protože původní kamarádi už žili jiný život. Obdobně v řadě případů končily studentské lásky, vzniklé v místě bydliště.

Rodina zůstala pro studenty medicíny i nadále pevným zázemím a zdrojem pocitu bezpečí. Někteří rodiče ovšem nechápali vysoké nároky vysokoškolského studia lékařství a divili se, proč jejich dítě obětuje studiu tolik času a sil. Pokud jde o vztahy mezi spolužáky ve studijní skupině, převažoval u mediků v prvním ročníku pocit soudržnosti a spolupráce, vzájemné opory; to jim pomáhalo překonávat krize. Situace se změnila mezi prvním a druhým ročníkem, kdy ve studiu sice dále pokračovala většina ročníku, ale řada studentů skončila v „meziročníku“ (musela opakovat některé předměty) a část musela studium úplně opustit. Studijní skupiny se tím pozměnily početně i sociálně. Původní soudržnost se vytrácela a ve studijních skupinách se začaly vytvářet menší skupinky přátel. Nově se objevovala tendence hledat partnerství mezi spolužáky, neboť pomáhá (pokud jsou vztahy úspěšné) snadněji překonávat obtíže. Dvojice si lépe rozumí také v chápání nároků studia.

Životní styl mediků

Studenti prvního ročníku byli nuceni se adaptovat na novou životní situaci. Zvyknout si na jiné město, jiný způsob bydlení, na nové lidi, najít si nový způsob učení. Byli postaveni před úkol osamostatnit se, rozhodovat se a nést za svá rozhodnutí odpovědnost. Museli omezit osobní život, dosavadní kulturní a sportovní zájmy i koníčky. Zažívali přetížení studiem a žili nezdravým životním stylem (nedostatek spánku, pohybu, konzumování povzbuzujících prostředků). U některých z nich se začaly projevovat určité zdravotní problémy.

Zkoušky

Medici ve svých esejích věnovali nejvíce pozornosti zkouškám samotným, nikoli průběžnému zkoušení znalostí a dovedností. Popisovali, jak ve zkouškovém období se s blížící se náročnou zkouškou proměňovaly jejich psychické stavy: objevovalo se střídání nálad, pocit prázdnoty, dále pocit fyzického, psychického i sociálního oploštění, pocit beznaděje. Při zpětném hodnocení průběhu samotné zkoušky u studentů mírně převažovaly negativní pocity. Za nejhorší zážitek označovali medici zážitek ponižování studenta některými zkoušejícími. Určité rozpaky a pocit nejistoty v některých studentech budil i odosobněný přístup zkoušejícího. Po skončení zkoušky byly zmiňovány dva pocity: po úspěšném složení pocit satisfakce, povzbuzení do další práce; po neúspěchu u zkoušky pocit, že jedinec na studium medicíny nestačí, pocit, který někdy hraničil se zoufalstvím.

Vztahy mezi studenty a vyučujícími

Medici uváděli a na příkladech ilustrovali celou škálu zkušeností s různými učiteli fakulty. Z textů studentů 2. ročníku se však zdá, že pozitivní zkušenosti mírně převažují. Studenti si chválili případy, kdy vyučující dokázali při výuce vytvářet dobrou sociální atmosféru. Bylo toho obvykle dosaženo empatickým, vstřícným, trpělivým a kolegiálním přístupem vyučujících ke studentům. Medici oceňovali ochotu některých vyučujících poradit či přímo pomoci studentovi v nějaké problematické situaci. Kvitovali to, co by mělo být na vysokých školách samozřejmostí, že vyučujícího baví to, co dělá; že je pro svůj obor zapálený a chce své poznatky předat dál. Nejpalčivějším (a nejčastěji zmiňovaným) negativně vnímaným jevem byly domnělé či reálné útoky na studentovo sebevědomí, na studentem vnímanou vlastní zdatnost. Také učitelův arogantní přístup ke studentům nebo pocit, že vyučující má potřebu si před studenty něco dokazovat, medikům vadil. Vyvolával u nich odpor a nechuť se učit.

Ve studentských esejích byly rovněž zachyceny dva problémy, jež ztěžující komunikaci studentů s vyučujícími. Na straně studentů to byly obtíže se správným vyjadřováním a snad i určitý strach z přímého osobního kontaktu s vyučujícím. Na druhé straně pokusy mediků o komunikaci s učiteli někdy narážely na neochotu vyučujících poskytnout studentům užitečnou zpětnou vazbu.

Kalendář akcí

<říjen 2019>
poútstčtsone
30
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
Dnes: