Aktuality

Naši studenti Jakub Ludvíček a Kristýna Bachtíková obdrželi čestné uznání pana děkana za záchranu života. Během volejbalového turnaje ve sportovní hale Slavia Hradec Králové zkolaboval jeden z hráčů a upadl do bezvědomí. Jakub a Kristýna neváhali a okamžitě se zapojili do záchrany jeho života. Společně s dalšími svědky události pokračovali v nepřímé srdeční masáži, pomohli s použitím automatizovaného externího defibrilátoru a zasahovali až do příjezdu záchranné služby.

Kdy jste si uvědomili, že je potřeba zasáhnout?

Jakub:

Asi ve chvíli, kdy jsme stáli na tribuně haly a viděli jsme, že na hřišti leží člověk. Kolem něj se začali shlukovat lidé, a i z reproduktorů bylo slyšet: „Volejte doktora, volejte zdravotníka.“ To byl moment, kdy nám došlo, že je potřeba jednat.

Jak to bylo dál? Přiběhli jste na místo a rozdělili si nějak role?

Jakub:

Já jsem na místo běžel jako první. Když jsem přibíhal, jeden z jeho spoluhráčů už zahájil nepřímou srdeční masáž a byla tam také zdravotnice turnaje, která volala záchrannou službu. Řekl jsem, že jsem medik a že můžu resuscitovat.

Kristýna:

Pak jsem přiběhla já. Oslovovala jsem pána a snažila se zjistit, jestli je při vědomí, protože se začal trochu hýbat. Kuba mě slyšel, řekl, že jsem také medička, a pustili mě k jeho hlavě, kterou jsem mu zaklonila, aby se zprůchodnily jeho dýchací cesty.

Jakub:

Pak jsme pokračovali v nepřímé srdeční masáži. Trenér volejbalového týmu mezitím přinesl automatizovaný externí defibrilátor. Zdravotnice, která byla na telefonu se záchrannou službou, nalepila elektrody. Asi půl minuty poté přiběhli dva policisté. Řekl jsem jim, ať se připraví, že zatím masáž zvládám, a pokračoval jsem. Poté jsme se vystřídali. Odpočítal jsem 3, 2, 1 a poté začali provádět masáž oni. Krátce nato pacient dostal první výboj. A pak přijela záchranná služba. Záchranáři mu následně dali druhý výboj, který byl klíčový pro obnovení srdeční činnosti.

Kdy jste se rozhodli použít defibrilátor?

Jakub:

Hned jakmile ho trenér donesl. Říkal jsem, ať hledají „zelené srdíčko“, tedy označení AED.

Důležité je přístroj hned zapnout a nalepit elektrody. To, jestli přístroj výboj doporučí, nebo ne, už vyhodnotí sám. Připojit ho je ale v takové situaci vždy klíčové.

Jak vám pomohly zkušenosti ze studia, například ze simulačního centra?

Kristýna:

Myslím si, že to bylo zásadní. Takový základ by člověk jinde asi nezískal. Je škoda, že se první pomoc neučí více už třeba na středních školách, protože lidé kolem moc nevěděli, co mají dělat. Osvěta by měla být větší.

Jakub:

Souhlasím. Základy první pomoci by se měly učit už na střední škole. Není to složité a může to opravdu zachránit život.

Co si z této zkušenosti odnášíte?

Kristýna:

Pro mě je to velmi silný zážitek. Člověk si uvědomí, že realita nevypadá vždycky jako v učebnici. Důležité je prostě jednat a udělat maximum.

Zároveň bychom chtěli moc poděkovat všem, kteří na místě pomáhali. Především zdravotnici Petře Zitové, která komunikovala se záchrannou službou, a Robinu Šauerovi, který přinesl defibrilátor. To sehrálo v danou chvíli zásadní roli.

Co byste vzkázali ostatním?

Jakub:

Nebojte se pomoct. Nic tím nezkazíte.