Aktuality

Na posledním dubnovém zasedání Akademického senátu LF HK UK byl kandidátem na funkci děkana naší fakulty pro období 2026–2030 zvolen prof. MUDr. Petr Hejna, Ph.D. Jaké hlavní úkoly má před sebou nové vedení fakulty v následujícím období? A kdo všechno bude tvořit tým kolegia děkana? Nejen na to se ptal v rozhovoru student 5. ročníku Všeobecného lékařství Ctibor Bělohrad, který je členem předsednictva akademického senátu.

Dobrý den, pane profesore, moc děkuji, že jste přijal pozvání k tomuto rozhovoru. Začnu hned takovou velmi složitou otázkou – kdo je to Petr Hejna?

Dobrý den, děkuji za pozvání k rozhovoru. K odpovědi na vaši první otázku: Petr Hejna je bývalým studentem Lékařské fakulty v Hradci Králové, jejím absolventem a v současné době soudním lékařem, který působí na pracovišti soudního lékařství naší fakultní nemocnice a lékařské fakulty od roku 2003 až do současnosti. Zároveň je od roku 2018 členem kolegia děkana Lékařské fakulty v Hradci Králové, v němž zastává funkci proděkana pro vědeckou činnost. Petr Hejna je hrdým a spokojeným obyvatelem Královéhradeckého kraje, respektive někdejšího Východočeského kraje. Narodil se v roce 1979 v Chrudimi a prakticky celý svůj život prožil v tomto krásném regionu, zejména v Polici nad Metují, Jaroměři a Hradci Králové. Vedle své odborné činnosti se aktivně podílí na popularizaci témat souvisejících s kriminalistikou a soudním lékařstvím a dlouhodobě spolupracuje s orgány činnými v trestním řízení v Královéhradeckém kraji.

Už jste zmínil to soudní lékařství, což bezpochyby je Vaší hlavní pracovní náplní. Byla touha po spravedlnosti to, co vedlo k rozhodnutí, že se stanete soudním lékařem?

Domnívám se, že úplně na začátku tomu tak nebylo. Myšlenka věnovat se soudnímu lékařství sahá až do mého dětství. Už na druhém stupni základní školy jsem si začal uvědomovat, že by mohlo jít o obor, pro který mám určité předpoklady a snad i talent. Právě možnost tyto vlohy smysluplně využít byla mou prvotní motivací. Hodnoty, které zmiňujete – tedy nestrannost, smysl pro spravedlnost a fair play – se do mého uvažování promítly až později.

Soudní lékařství je zcela jistě velmi široký obor. Je nějaká část tohoto oboru, která je Vaším, řekněme, profesním koníčkem, která Vás baví nejvíc a o kterou se nejvíce zajímáte?

Na tuto otázku jsem vlastně již odpovídal už před mnoha lety, když jsem v Hradci Králové přebíral ocenění za studentskou tvůrčí a vědeckou činnost. Myslím si, že mezi mou profesí a osobními zájmy existuje řada zajímavých průniků. Jedním z témat, která mě dlouhodobě fascinují, je působení fyzikálních extrémů na člověka – například vliv nízkých či vysokých teplot, změn atmosférického tlaku nebo různých forem přetížení. Právě tato problematika úzce souvisí i s mými zálibami, jako jsou kupříkladu horská turistika či bushcrafting. V těchto aktivitách jsem často propojoval odborné znalosti se svými osobními zkušenostmi. Podobně tomu bylo i v oblasti sportovní střelby. Zde jsem mohl využít znalosti fungování střelných, resp. palných zbraní, které souvisejí s jednou z mých odborných specializací – soudnělékařskou balistikou. Dodnes si nejsem jistý, co bylo dříve: zda mé volnočasové zájmy ovlivnily směr mé odborné profilace, nebo zda odborné zaměření formovalo i mé záliby. Spíše se domnívám, že se oba světy vzájemně obohacovaly a přirozeně prolínaly.

Velmi divácky oblíbeným žánrem jsou detektivky a kriminálky. Je vůbec možné, aby se soudní lékař díval na detektivky?

Působí to zvláštně, ale je to možné a svým způsobem je to někdy i obohacující. Při sledování detektivek nebo čtení kriminálních příběhů člověk automaticky porovnává, co je jen zkratkou, co je nereálné a co bylo do děje zařazeno především pro zvýšení jeho atraktivity. Na druhé straně si všímá i toho, co skutečně odpovídá realitě každodenní práce soudních lékařů, kriminalistů a dalších profesí, které se podílejí na objasňování trestných činů. Mohu tedy zcela otevřeně říci, že jde o žánr, který je mi blízký. Kromě odpočinku v něm občas nacházím také inspiraci, zajímavé podněty k zamyšlení nebo pohled na známé věci z trochu jiné perspektivy.

Teď se už lehce odkloním od soudního lékařství směrem k vědecké práci, která zcela bezpochyby tvoří výraznou část Vaší pracovní náplně. Jste na lékařské fakultě proděkanem pro vědeckou činnost. V čem vidíte teď hlavní cíle, kde by lékařská fakulta měla zabrat ve vědě, nebo kde naopak se nám daří dobře?

Obrovskou příležitostí pro další akceleraci vědeckého výkonu představuje bezesporu nový kampus. Možná už to zní jako klišé, ale fyzické propojení našich dvou klíčových institucí odstraní řadu bariér, které byly zčásti reálné a zčásti možná pouze vnímané v důsledku jejich vzdálenosti. Jsem přesvědčen, že přiblížení obou institucí přinese do vědecké spolupráce větší bezprostřednost, novou dynamiku a intenzivnější komunikaci mezi jednotlivými týmy. Současně půjde o významný zdroj vzájemné inspirace a motivace. Lékařská fakulta i fakultní nemocnice mají společný zájem na rozvoji vědy, výzkumu a dosahování kvalitních výsledků. Jsou na sebe přirozeně navázány a jejich úspěch je do značné míry společný. Jsem rád, že se tato skutečnost začíná stále více promítat nejen do každodenní spolupráce, ale také do výsledků hodnocení tvůrčí a vědecké činnosti.

Zároveň se dostáváme do těsnějšího kontaktu s dalšími významnými partnery a institucemi, které v této lokalitě působí. Vedle Farmaceutické fakulty v Hradci Králové, s níž budeme sdílet nový kampus, je zde Vojenská lékařská fakulta Univerzity obrany, kampus Univerzity Hradec Králové, ale i základna Zdravotnické záchranné služby Královéhradeckého kraje. Vzniká tak mimořádně inspirativní prostředí, které nabízí prostor pro nové formy spolupráce, sdílení zkušeností a vznik mezioborových projektů. Každá z uvedených institucí disponuje specifickými silnými stránkami a vědecko-výzkumným zázemím. Můžeme se vzájemně inspirovat, učit se jeden od druhého a rozvíjet oblasti, ve kterých máme potenciál dosáhnout společně ještě lepších výsledků. Právě tato synergie může být jedním z největších přínosů nového kampusu.

Myslím si, že v posledních letech se daří významně prohlubovat spolupráci mezi teoretickými obory na lékařské fakultě a klinickými pracovišti. Obory, jako jsou lékařská biofyzika, biologie, biochemie, farmakologie, fyziologie, anatomie, histologie nebo preventivní lékařství, nacházejí stále více společných témat s klinickými týmy napříč nemocnicí. Velmi dobře se kupříkladu rozvíjí spolupráce v oblasti onkologie, neurověd, imunologie, hepatologie, kardiologie, pneumologie, radiologie nebo stomatologie. Jsem přesvědčen, že tento trend bude v následujících letech dále sílit. Některá klinická pracoviště budou mít v novém kampusu vlastní výzkumné základny a další budou úzce propojena s týmy teoretických ústavů. To vytvoří ještě lepší podmínky pro vznik společných projektů, rychlejší přenos poznatků do klinické praxe a rozvoj moderního biomedicínského výzkumu.

Další oblastí, ve které vnímám výrazný posun, je změna orientace vědecko-výzkumných výstupů směrem ke kvalitě. Postupně se daří prosazovat princip, že hlavním cílem není co nejvyšší počet publikací, ale především jejich odborná úroveň, mezinárodní relevance a publikování v prestižních vědeckých časopisech. Tento posun podporuje také systém hodnocení vědy v obou institucích. Stejnou filozofii odráží i systém odměňování za vědecké výsledky, stejně jako kritéria využívaná při akademických řízeních nebo hodnocení doktorského studia. Za důležitý považuji také fakt, že se daří stále lépe slaďovat vědecko-výzkumné strategie lékařské fakulty a fakultní nemocnice. Obě instituce dnes v této oblasti postupují jako partneři se společnými cíli. Místo vzájemného soupeření nebo paralelních aktivit vzniká prostředí založené na spolupráci, které prospívá jak vědě samotné, tak dalšímu rozvoji obou institucí.

Pokud bych měl zmínit oblasti, ve kterých se můžeme dále zlepšovat, pak je to především úspěšnost při získávání externích grantových prostředků a finanční podpory z národních i mezinárodních zdrojů. Přestože jsme v posledních letech zavedli řadu mechanismů, které podporují přípravu grantových projektů a oceňují i kvalitně připravené návrhy, jež nakonec podporu nezískaly, musíme nadále hledat cesty, jak naše týmy motivovat k větší aktivitě v této oblasti.

Druhou významnou výzvou je další rozvoj mezinárodní spolupráce a internacionalizace napříč lékařskou fakultou i fakultní nemocnicí. V dnešní době je špičková věda stále více založena na mezinárodních partnerstvích, sdílení zkušeností a zapojení do rozsáhlých výzkumných sítí. S tím úzce souvisí také doktorské studium. Naším cílem je nejen podporovat kvalitu doktorských projektů, ale také vytvářet podmínky pro to, aby doktorandi své studium dokončovali v přiměřené době. Je to jedna z nejdůležitějších investic do budoucnosti vědy na naší fakultě.

Vy jste už zmínil stavbu nového kampusu. Ten samozřejmě nepřinese pouze zlepšení spolupráce na vědecké činnosti a na vědecké úrovni. Později se k tomu ještě dostaneme. Nicméně jedním z těch důvodů, proč dnes děláme rozhovor, je to, že jste byl v nedávné době zvolen kandidátem na funkci děkana Lékařské fakulty v Hradci králové. To bezpochyby přináší celou řadu nových úkolů, které nemůže řešit jednotlivec, ale je k tomu zapotřebí tým. Přemýšlel jste už o složení Vašeho budoucího kolegia?

Samozřejmě je to téma, které mě nyní provází prakticky každý den a které postupně dozrává. Je zřejmé, že tým, který bude pečovat o naši lékařskou fakultu a vytvářet podmínky pro studium, vědecko-výzkumnou činnost i každodenní fungování instituce, musí být sestaven velmi promyšleně. Měl by být složen z osobností z různých oborů a se zkušenostmi jak z čistě akademického, tak z klinického prostředí. Zároveň musí fungovat jako dobře komunikující a spolupracující celek, který bude důstojně reprezentovat fakultu vůči našim nejbližším partnerům, vedení Univerzity Karlovy i dalším akademickým institucím. Moje osobní vize, kterou jsem představil již během volební kampaně, vychází z modelu širšího kolegia s větším počtem proděkanů. Na lékařských fakultách je to ostatně poměrně běžné, protože rozsah činností a odpovědností je mimořádně široký a vyžaduje vysokou míru odbornosti v jednotlivých agendách.

Velmi důležitou oblastí je studium. S ohledem na počet studijních programů je logické, že zde musí působit více proděkanů. Za oblast zubního lékařství by měl odpovídat prof. MUDr. Jakub Suchánek, Ph.D., za výuku preklinických oborů prof. MUDr. Otto Kučera, Ph.D., za výuku v klinických oborech MUDr. Pavel Póczoš, Ph.D., za nelékařské studijní programy Mgr. Eva Vachková, Ph.D., a za doktorské studijní programy prof. MUDr. Martina Řezáčová, Ph.D. Oblast specializačního a celoživotního vzdělávání bych rád svěřil doc. MUDr. Stanislavu Plíškovi, Ph.D., který v současnosti zastává funkci předsedy Koordinační rady specializačního vzdělávání.

Přijímací řízení do studijních programů v anglickém jazyce, která vyžadují rozsáhlou zahraniční prezentaci fakulty a dlouholeté zkušenosti s náborem studentů, bych rád svěřil prof. PharmDr. Emilu Rudolfovi, Ph.D. Péče o zahraniční studenty během jejich studia však podle mého názoru nemůže spočívat pouze na jednom člověku a musí být přirozeně rozdělena mezi více členů vedení, kteří jsou přímo spojeni s jednotlivými studijními programy a znají jejich každodenní potřeby i specifické problémy. Velký význam přikládám také oblasti péče o studenty napříč všemi studijními programy, práci s alumni a podpoře našich zaměstnanců. Tuto agendu by měla mít na starosti prof. MUDr. Hana Langrová, Ph.D.

V oblasti strategického rozvoje a internacionalizace bych rád spolupracoval s doc. MUDr. Davidem Astapenkem, Ph.D. Oblast IT, digitalizace a umělé inteligence by měl podle mého názoru zastřešovat prof. Ing. Jan Kremláček, Ph.D. Funkci proděkana pro vědeckou činnost bych rád svěřil prof. MUDr. Janu Lacovi, Ph.D., a oblast vnějších vztahů, akademických kvalifikací a současně roli statutárního zástupce děkana prof. MUDr. Viktoru Chrobokovi, CSc., Ph.D. Významnou roli vidím také pro současného děkana prof. MUDr. Jiřího Manďáka, Ph.D., který by se jako člen kolegia mohl věnovat zejména otázkám spojeným s novým kampusem. Jeho zkušenosti získané během období přípravy a realizace této mimořádné investice považuji za velmi cenné.

Samozřejmou součástí kolegia děkana bude paní tajemnice Ing. Milena Hudská, Ph.D., a ředitel Fakultní nemocnice Hradec Králové MUDr. Aleš Herman, Ph.D. Mým přáním je rovněž zapojit do práce kolegia zástupce studentů, ideálně reprezentanta Studentské komory Akademického senátu, a dalšího zástupce z vedení Akademického senátu. Jsem přesvědčen, že vedení fakulty by mělo naslouchat všem skupinám, které tvoří její akademickou obec.

Z pohledu studentů zcela jistě zásadní problematikou, která před námi stojí, je nové kurikulum. Kurikulum je řekněme i nástroj, který může velmi posloužit fakultě jako PR nástroj. Považujete tvorbu nového kurikula za zásadní krok, který čeká na Váš tým?

Určitě ano. Prvním, respektive nultým úkolem, který musíme zvládnout, je přestěhování do nového kampusu, jeho zabydlení, oživení a plné zprovoznění. Současně bude potřeba nastavit podmínky našeho společného fungování se sesterskou Farmaceutickou fakultou. Již nyní proto probíhají pravidelná setkání vedení obou fakult, na kterých se postupně nastavují pravidla vzájemného soužití. Je důležité, abychom po nastěhování nemuseli řešit základní otázky týkající se provozu kampusu, sdílených služeb nebo financování jeho chodu.

Prvním velkým úkolem po zvládnutí této etapy bude nové kurikulum. Jde o prioritní oblast, na které již bylo odvedeno obrovské množství práce. První diskuse a návrhy začaly vznikat ještě před pandemií covidu-19. Cílem je vytvořit kurikulum, které bude odpovídat současnému vývoji medicíny, potřebám společnosti a zároveň bude konkurenceschopné v porovnání s jinými lékařskými fakultami doma i v zahraničí. Kurikulum je dnes navíc do určité míry i vizitkou fakulty. Uchazeči o studium se zajímají nejen o renomé školy, ale také o to, jakým způsobem je výuka koncipována. Vzpomínám si, že když jsem se před mnoha lety hlásil na lékařskou fakultu, vnímal jsem velmi progresivní změny kurikula na 3. lékařské fakultě. Přesto jsem si vybral Hradec Králové a nikdy jsem ani na okamžik nezapochyboval, že to byla správná volba. Zároveň ale vím, že podobné změny dokážou upoutat pozornost uchazečů a mohou být jedním z faktorů, které ovlivňují jejich rozhodování.

Myslím si, že v následujícím období bude potřeba ještě intenzivněji komunikovat připravované změny se všemi garanty výuky, využívat zkušenosti našich studentů i absolventů a hledat co nejširší odbornou shodu. Současně musíme přijmout skutečnost, že nové kurikulum bude vyžadovat určitou míru změny od nás všech. Nemůžeme požadovat změny u ostatních a současně tvrdošíjně trvat na tom, že právě náš předmět nebo náš obor zůstane nedotčen.

Jsem také přesvědčen, že jedním z cílů musí být určitá kondenzace výuky zejména v prvních ročnících studia. Zátěž studentů byla v minulosti často mimořádná a mnohdy oddalovala jejich kontakt s klinickou medicínou. Nové kurikulum by mělo pomoci vytvořit lepší rovnováhu mezi teoretickými znalostmi a praktickou zkušeností. Stejně důležité bude další propojování teoretických a klinických oborů. Do kurikula by se měla výrazněji promítnout témata, jejichž význam v současné medicíně roste, například paliativní medicína, onkologie, psychosomatická medicína, urgentní medicína a další oblasti, které dosud neměly prostor odpovídající svému významu.

Za promarněnou příležitost považuji skutečnost, že se na celostátní úrovni dosud nepodařilo jednoznačně definovat profil absolventa lékařské fakulty. Právě ten by měl být základním vodítkem při tvorbě kurikula a měl by jasně říkat, jaké znalosti, dovednosti a kompetence má absolvent medicíny mít. I bez takového vodítka si však můžeme definovat vlastní představu o tom, jakého absolventa chceme vychovávat. A právě k naplnění této představy by mělo nové kurikulum směřovat.

S dovolením na to navážu otázkou, která s tím do jisté míry souvisí. Jedním ze zásadních problémů, který by měl být řešen v rámci nového kurikula, jsou praktické dovednosti absolventů. Když se podíváme například na webové stránky pomedine.cz, kde probíhalo dotazníkové hodnocení absolventů různých lékařských fakult, tak u naší fakulty je mnohdy zmiňováno, že absolventi pokulhávají právě v těch praktických dovednostech. Bude na to pomýšleno v rámci tvorby toho nového kurikula, tedy na akcentaci opravdu těch praktických dovedností absolventů?

Musí být. I já registruji určité nedostatky nebo nenaplněná očekávání v oblasti praktických dovedností absolventů. Nemyslím si ale, že by šlo pouze o problém naší fakulty. Posilování praktické výuky je dnes zřejmým trendem napříč všemi lékařskými fakultami. Souvisí to s rozvojem simulační medicíny, s proměnou způsobu výuky i se snahou zvýšit atraktivitu studia. Zároveň žijeme v době, kdy jsou informace dostupnější než kdykoliv předtím. Jsme svým způsobem v postinformační době. Prakticky každý student si dokáže obstarat kvalitní informace z různých zdrojů, včetně těch ověřených. Naším hlavním úkolem proto už není být pouze předkladateli informací. Měli bychom být spíše průvodci, mentory nebo kouči, kteří studentům pomáhají orientovat se v tom, co je skutečně důležité, a vedou je ke kompetenčnímu způsobu vzdělávání. Takovému, ve kterém se co nejvíce setkávají s reálnými situacemi a mají možnost ověřovat si své praktické dovednosti.

Myslím si, že pokud chceme v této oblasti uspět, musí každý začít sám u sebe. Každý z nás by si měl položit otázku, jak může svou výuku obohatit o praktické aspekty a jaké konkrétní dovednosti může studentům nabídnout. Teprve uvědomění si tohoto určitého deficitu a ochota hledat cesty ke zlepšení jsou předpokladem k tomu, abychom se jako fakulta dokázali shodnout na tom, jak výuku dále transformovat.

Současně je to podle mého názoru i záležitost určité identity nebo značky fakulty. Musíme si odpovědět na otázku, čím chceme být charakterističtí a jak se chceme prezentovat navenek. Já osobně se domnívám, že jedním z hlavních pilířů by měla být právě kvalitní klinická příprava studentů. Časná klinická zkušenost, důraz na praktické dovednosti a připravenost pro reálnou medicínskou praxi. Vedle toho bychom měli zachovat důraz na vědecko-výzkumnou činnost pro ty studenty, kteří mají o tuto cestu zájem. A samozřejmě k tomu připočtěme studium v ultramoderním kampusu, zázemí špičkové fakultní nemocnice, která poskytuje mimořádné podmínky pro výuku i výzkum, a to vše v kulisách krásného města Hradec Králové.

Tak budeme moc doufat, že se to Vašemu týmu povede vše prosadit. Je jasné, že na téma kurikulum a na téma nového kampusu by se dalo zcela jistě hovořit dlouho. Nicméně na závěr, abychom to lehce odlehčili, a vy už jste to na začátku taky nastínil, prozraďte nám, jak trávíte svůj volný čas?

Volného času není nikdy dost a musím říci, že se mi ho příliš nedostává. Je to svým způsobem jeden ze základních zákonů leadershipu – zákon oběti. Pokud má člověk určitou vizi, ambice nebo vnitřní volání něco budovat a posouvat vpřed, bývá dosažení profesních a akademických cílů spojeno i s určitými osobními oběťmi. Na druhou stranu si myslím, že není dobře obětovat úplně všechno. Člověku by vždy měl zůstat prostor pro to nejdůležitější, co v životě má, a tím je rodina. Právě rodina proto tvoří nejdůležitější součást mého volného času. Snažím se vracet alespoň část toho, co mi moji blízcí po celý život dávají, a vážím si každé příležitosti strávit čas společně – ať už při výletech, návštěvách nebo během obyčejných každodenních okamžiků.

Zároveň pociťuji, a je to i nezbytná součást psychohygieny, že je dobré být občas sám a pobývat v prostředí, které člověka tak trochu léčí a vrací mu energii a sílu. Pro mě je tím místem les. Bezcílný pohyb krajinou, kdy nemusím s nikým soutěžit ani komunikovat, mi pomáhá získat odstup od každodenních povinností a načerpat nové síly. Většinou mě na těchto téměř každodenních toulkách doprovázejí naši lovečtí ohaři. Jsou to věrní společníci, kteří nevyžadují nic víc než společně strávený čas. Jejich výchově a výcviku se věnuji nepřetržitě od roku 1993 a práce s nimi dodnes patří mezi mé největší celoživotní záliby. Jsem také dlouholetým příznivcem literatury faktu i klasické literatury a zajímají mě také cizí jazyky, ale na další postup v jejich studiu mi už energie ani čas nezbývá.

Úplně na závěr, protože jste vystudoval lékařskou fakultu, víte na vlastní kůži, jaké to je být medikem. Co byste vzkázal studentům medicíny?

Lékařská fakulta v Hradci Králové je podle mého názoru mimořádná instituce. Nabízí studium v kulisách krásného historického města a současně si zachovává přátelskou, vstřícnou a do značné míry až rodinnou atmosféru. Právě tato kombinace kvalitního akademického prostředí a blízkých mezilidských vztahů patří podle mého názoru k jejím největším přednostem. Fakulta je zároveň místem, kde působí řada výjimečných osobností. Mnohé z nich spojuje společný cíl – pomáhat studentům růst, rozvíjet jejich potenciál a podílet se na jejich budoucím úspěchu.

Studentům bych na závěr rád vzkázal, aby ke studiu přistupovali s nadšením, zvídavostí a určitou dávkou vášně. Bylo by škoda vnímat studium pouze jako sérii povinností, které je třeba splnit. Dříve či později se totiž promění v jejich profesi a často i v jejich poslání. Jsem přesvědčen, že způsob, jakým člověk přistupuje ke studiu, do značné míry předznamenává jeho budoucí profesní dráhu. Zároveň se často promítá i do dalších oblastí života. Platí jednoduché pravidlo, že jak člověk přistupuje k věcem dnes, tak k nim zpravidla přistupuje i v budoucnu. Proto samozřejmě dává smysl studovat poctivě, s respektem a s opravdovým zájmem již od samého začátku.

Mockrát děkujeme, děkujeme i za rozhovor a držíme palce, aby se Vám a Vašemu týmu povedlo docílit a provést všechny ty úkoly, které před vámi nepochybně stojí. A díky za dnešní rozhovor.

Já děkuji za milý rozhovor a těším se na další spolupráci.