Prof. Jan Krejsek v magazínu UK Forum ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Datum vydání: 8. června 2026 Zdroj: Forum, Magazín Univerzity Karlovy [ URL "https://www.ukforum.cz/ rubriky/academia/zdravi-neni-napsane-pouze-v-genech-telo-rozhoduje-jinak? fbclid=IwY2xjawSTZIZleHRuA2FlbQIxMABicmlkETBlNlBDcklVaU9SdURJYzZZc3J0YwZhcHBfaWQQMjIyMDM5M Autorka: Jitka Jiřičková Foto: Michal Novotný ****************************************************************************************** * Zdraví není napsané pouze v genech. Tělo rozhoduje jinak ****************************************************************************************** „Imunitní systém není jen záležitostí několika buněk, ale komplexní sítí, do které je zapo organismus a vlastně i mikrobiální svět v nás a kolem nás,“ říká profesor Jan Krejsek z Lé Hradci Králové Univerzity Karlovy. Mluví o tom, proč je zánět pro život nezbytný, jak zása životní styl i mikrobiota a proč je „větší zázrak, že většina z nás je zdravá“. Jak funguje imunitní systém a v čem se liší u jednotlivých lidí? Ta otázka je složitější, než se zdá. Imunitu si často spojujeme jen s člověkem, ale schopn na podněty mají i velmi jednoduché organismy, dokonce i bakterie nebo rostliny. I tam toti mechanismy, které v principu fungují podobně jako v lidském těle. Schopnost reagovat na oh z typických znaků všech živých organismů. Co nám tenhle evoluční pohled na imunitu vlastně říká? Ukazuje, že nejsme „jen“ potomci rodičů a prarodičů, ale neseme v sobě základy, které se v let. Krásně je to vidět na objevu z výzkumu octomilek, za který byla v 90. letech udělena za fyziologii a lékařství německé vývojové bioložce Christiane Nüsslein-Volhard. Profesork vývoj embryí octomilek a zjistila, že pokud chybí určitý gen, organismus se nevyvine správ se deformuje část, ze které vyrůstají křídla. Tento objev znamenal zásadní průlom ve vývoj Ukázalo se, že takto změněné mušky jsou zároveň výrazně náchylnější k infekcím, například Aspergillus, která napadá i člověka. Vědci si proto začali klást otázku, zda geny důležité nehrají roli i v imunitě. Výzkum se postupně přesunul od octomilek přes myši až k člověku a ukázalo se, že tyto mole i pro naši obranyschopnost. U octomilek se označují jako „Toll“, u člověka jako toll-like překvapivé je, jak jsou si podobné, mají téměř totožnou strukturu. Tyto receptory rozpozná znaky patogenů a spouštějí imunitní reakci. Najdeme je téměř ve všech buňkách těla a díky odlišit neškodné mikroorganismy, například naši mikrobiotu (nebo také mikrobiom – pozn. re skutečných hrozeb. Když se aktivují, spustí se rozsáhlá reakce, kdy se zapne přepis zhruba Tato aktivace vede k produkci látek, které podporují zánět. Zánět je ostatně jedním z vašich hlavních výzkumných témat. Jak se na něj díváte jako na k mechanismus nemocí? Je důležité říct, že zánět sám o sobě není něco špatného. Naopak, je to základní obranná r která má napravit poškození, ať už vzniklo infekcí, nebo uvnitř těla. Ve veřejném prostoru vnímá negativně, jako něco, co je potřeba potlačit. Ve skutečnosti je to jeden z hlavních tělo udržuje rovnováhu. Organismus nereaguje jen na patogeny, ale i na signály vlastního poškození – tzv. DAMP (Da Molecular Patterns), tedy molekulární vzorce vnitřního poškození. A co je zásadní: Tuto sc jen imunitní buňky, ale v různé míře téměř všechny buňky v těle. Když dnes o imunitě víme tolik, proč u lidí pořád selhává – ať už směrem k oslabení, nebo reakci? Možná je vlastně větší zázrak, že většina z nás je zdravá, alespoň relativně. Procesy, kte neustále probíhají, jsou totiž nesmírně složité, a někdy jsem až překvapený, že vůbec fung přes dospělost až do stáří. Dnes víme dvě klíčové věci. Zaprvé, do imunitní reakce se zapojuje celý organismus, nejen buňky imunity. Zadruhé, tělo dokáže cíleně spouštět zánět, aby se bránilo nebo opravovalo A ty vznikají neustále. Imunitní systém tak nepřetržitě reaguje nejen na vnější hrozby, al vnitřního poškození a snaží se udržet rovnováhu. Čím je to způsobeno? Jedním z příkladů je oxidační stres, „cena“, kterou stále platíme za to, že máme mitochond struktury vyrábějící energii. Ty jsou přitom mikrobiálního původu. Pokud se mitochondrie v vzniká poškození, na které imunitní systém reaguje. Dnes se mluví o člověku jako o holobio „čistě lidský“ organismus, ale mozaika složená i z prvků virového a mikrobiálního původu. genů, které do našich předchůdců vnesly viry, by vůbec nemohla vzniknout specifická imunit Podobně zásadní roli hraje mikrobiota – obrovské společenství mikroorganismů, které nás os jen o střevo, ale i o kůži, sliznice a pravděpodobně i další orgány. Její význam začínáme posledních letech. Mikrobiota nás ovlivňuje už před narozením a doplňuje funkce, které by genom nezvládl. Proto není cílem mít ji „silnou“, ale vyváženou – v takzvané eubióze. Jiný není izolovaný organismus, ale komplexní celek propojený s mikrobiálním světem. A právě v spočívá i fungování imunity. Tohle všechno jsou objevy posledních desetiletí. Kam se podle vás posuneme za dalších třic udělá s naším životem? Poznání se bude dál posouvat, ale zásadní budou jeho dopady. Když se podívám na vlastní zk vyrůstal jsem na vesnici před zhruba šedesáti lety a ten způsob života byl úplně jiný než několika generací jsme se přesunuli do měst, do mnohem „čistšího“ prostředí, ale zároveň j změnili životní styl. Proměnila se i strava. Dříve bylo maso spíš výjimečné, dnes je běžné průmyslově zpracované potraviny, které jsou navržené tak, aby nám co nejvíce chutnaly, čím vytváříme návyk. To všechno má přímý dopad na mikrobiotu a tím i na imunitu. Poruchy její rovnováhy jsou dn ovlivňovat nejen jednotlivce, ale i naše potomstvo prostřednictvím epigenetických mechanis které ovlivňují, jak se genetická informace v těle přepisuje, aniž by se měnila samotná DN Velkým tématem je nárůst obezity už i u dětí. Nejde jen o metabolický problém – obezita je chronickým zánětem, který organismus dlouhodobě poškozuje. A pokud tomuto stavu čelíme des se to jak do délky, tak kvality života. Lidé si tyto potíže do určité míry způsobují vlastním životním stylem – proč je ale tak tě přerušit? Je potřeba říkat otevřeně, že to má každý z nás do velké míry ve svých rukou. Máme svobodu odpovědnost za sebe i za další generace. Nelze spoléhat na to, že zdraví přijde samo, bez jak žijeme. Ten jednoduchý test je jasný: kdybych jedl a pil všechno, na co mám chuť, dlou nefungovalo. A nejde jen o jednotlivce. Dnes víme, že není všechno jen „v genech“. I s hor výbavou můžete při dobrém životním stylu fungovat dobře. A naopak i dobré geny lze nevhodn „přebít“. A tyto vlivy se mohou epigeneticky přenášet dál. Naše každodenní rozhodnutí neov ale i další generace. Dosud jsme mluvili o tom, jak imunitní systém rozpoznává nebezpečné patogeny. Jak ale doká „nepřátelské“ signály od mikroorganismů, které jsou pro nás naopak prospěšné? To je klíčová schopnost. Imunitní systém musí velmi přesně rozlišit, kdy reagovat a kdy ne byli v permanentním zánětu. Dříve se imunita vysvětlovala jako rozlišení „vlastní“ a „cizí platí, ale týká se hlavně specifické imunity, tedy T a B lymfocytů. Ty dokážou s mimořádno rozpoznávat konkrétní antigeny díky obrovské variabilitě receptorů. Nepracují ale samy. An nejprve „předložit“ jiné buňky, například dendritické, které fungují jako hlídky a vyhodno Imunitní systém tak funguje ve vrstvách. První kontakt zachytí vrozená imunita a mikrobiot případů problém vyřeší. Teprve když to nestačí, zapojuje se cílenější a silnější reakce. J strategie – postupovat od nejjednoduššího k nejsložitějšímu. Čím silnější reakci totiž spu je i riziko, že napáchá škody. Takže když imunitní systém funguje správně, člověk o něm vlastně ani neví. Je to tak? Do určité míry ano, ale spíš nepřímo. Jsme totiž neustále v kontaktu s mikroorganismy a vě „výzev“ náš organismus zvládne sám, často už na nejnižší úrovni obrany. Tu první linii tvo Pokud je v rovnováze, nepustí patogeny „k sobě“ a my o tom vůbec nevíme. Teprve když to ne se vyšší úrovně imunity – a ty už vnímáme, například jako zánět, únavu nebo horečku. Probl těchto projevů často lekáme a snažíme se je hned potlačit. Přitom bychom měli víc naslouch reakce má svůj smysl a mění se i podle věku – jinak reaguje dítě, jinak dospělý nebo senio Zásadní roli hraje také denní rytmus. Naše biologické hodiny jsou nastavené podle střídání což dnes narušuje umělé osvětlení a technologie. Z pohledu imunity je to problém, zvlášť u potřebují dostatek kvalitního spánku v první části noci. Obecně platí, že klíčem je respek potřeby organismu – pravidelný režim, spánek, stravu a schopnost vnímat vlastní limity. Každý z nás má imunitu nastavenou trochu jinak. Čím se tyto rozdíly mezi lidmi vysvětlují? Velká část těchto rozdílů souvisí s HLA molekulami. Každý člověk má jejich kombinaci jedin ony rozhodují o tom, jaké podněty imunitní systém rozpozná. Jinými slovy: co jeden organis zareaguje na to, druhý vůbec zaznamenat nemusí. To má ale i svou odvrácenou stranu. Některé varianty HLA zvyšují riziko autoimunitních one například celiakie. V takovém případě může imunitní systém reagovat na lepek pšenice tak, poškozovat vlastní tkáně. Zároveň ale v tomto případě platí, že genetická predispozice sam Nemoc se projeví jen za určitých podmínek. U celiakie hraje roli i načasování – například kojenému dítěti v přesném časovém rozmezí 4. a 6. měsícem věku, kdy se otevírá ve slizničn imunitě takzvané toleranční okénko, které nastavuje fyziologické regulace imunity. A celia v životě projevit. I na tomto příkladu se ukazuje, jak zásadní je souhra genetiky, prostředí a načasování pro nastavení imunitního systému.