During our internship at Liverpool Heart and Chest Hospital (LHCH) under the supervision of Dr. Kully Sandhu, one of the hospital’s primary operators for TAVI procedures. We were provided with a structured timetable outlining all planned procedures for the week. This organization ensured that every day was used efficiently, providing continuous exposure to clinical practice.
Liverpool itself is a very student-friendly city, offering a range of affordable student accommodations with direct transport links to the hospital, making daily commuting simple and accessible. LHCH is also directly connected to Broadgreen Hospital, forming a large medical complex with a high patient flow. During my stay at LHCH, I had the opportunity to rotate through different wards, each named after various types of trees. For example, patients awaiting coronary interventions or requiring monitoring for abnormal heart rhythms were primarily treated in Birch Ward, which provided a clear orientation within the hospital. We actively participated in daily clinical rounds not only as observers, but also by taking patient histories, performing physical examinations, listening to a range of heart murmurs, and presenting cases to senior doctors. This hands-on experience allowed us to engage with clinical cases that are seldomly encountered.
One of the major strengths of LHCH is its advanced interventional cardiology department. The hospital currently operates five cardiac catheterization laboratories, which offer variety and exposure to multiple interventional procedures. During the internship, we observed ASD closures, left atrial appendage closures, electrophysiological ablations, pacemaker implantations, PCIs, TAVI procedures and many other. In addition, there is a team on-call 24/7. This enabled observation of patient management and treatment from emergency admission and initial diagnostics, through procedural preparation and finally to post-procedural recovery and discharge. Witnessing the full continuum of care was both educational and inspiring. My experience with the multidisciplinary team was outstanding. The level of knowledge, professionalism, and openness was exceptional. Everyone was genuinely supportive, encouraged curiosity, and took the time to explain procedures and clinical decision-making. Being able to ask questions, explore cases in depth, and further educate ourselves was one of the most valuable aspects of the internship.
Overall, we are really grateful to be able to help set up this opportunity for students from our faculty. As first time participants of the program, we found the experience provided invaluable insight into interventional cardiology. We truly believe that this opportunity is unique and that any student who is curious, motivated, and eager to learn from one of the leading interventional cardiology centers in the UK will find this experience an excellent stepping stone for their future career.
Erasmus stáž v Turecku pro mě byla multilevelová zkušenost – osobní, medicínská i sociální. Jsem vděčná Marmara University, Faculty of Medicine za zázemí, které mi poskytla během mé čtvrťácké prázdninové praxe na odděleních všeobecné chirurgie a vnitřního lékařství.
I přes jazykovou bariéru jsem měla možnost zúčastnit se kvalitní výuky, asistovat u řady operací a získat autentický pohled do tureckého zdravotnictví. Mým největším studentským úspěchem bylo ušmiknutí kýlního vaku během operace. Istanbul jsem vnímala jako bezpečné a příjemné město plné umění a originálních kaváren. Anglicky mluvící kolektiv mi zpočátku chyběl, ale nakonec jsem ho našla díky cestovatelské aplikaci Couchsurfing.
Děkuji všem, kteří mi pomohli tuto zkušenost uskutečnit!
Prázdninová praxe pro 4. ročník na Islandu
Datum konání: 30. 6. 2025 – 3. 8. 2025
Místo: Akureyri Hospital (SAk), Akureyri, Island
30. 6. 2025 – 11. 7. 2025 – praxe z všeobecné chirurgie
Během prvních dvou týdnů mé odborné stáže na Islandu jsem byla zařazena na oddělení všeobecné chirurgie. Už první den mě překvapila nečekaná situace – moje přidělená tutorka byla nemocná a koordinátorka stáže byla zrovna na dovolené. Přesto se mě ihned po příchodu do nemocnice ujali lékaři přímo z oddělení a v tomto duchu se nesl celý průběh praxe. Každý den jsem se mohla připojit k různým týmům a aktivitám podle vlastního zájmu – ať už šlo o operační sály, ambulance nebo vizity. Přístup byl velmi otevřený, přátelský a kolegiální.
Během stáže jsem navázala kontakt zejména s mladšími lékaři, kteří mi byli velmi nápomocní. Kdekoliv jsem projevila zájem, tam jsem mohla být – ať už jako pozorovatel, nebo i jako aktivní účastník. Doktoři, sestry i ostatní personál byli ochotní se mnou sdílet zkušenosti, vysvětlovat mi zákroky a provádět mě po nemocnici. Získala jsem přístupovou kartičku, která mi umožnila pohyb po celé nemocnici, včetně přístupu na sály a do nemocničního systému, kde jsem si mohla studovat pacientské zprávy a sledovat plánované operace.
Velkým pozitivem byla i možnost stravování v nemocniční jídelně – studenti a lékaři mají k dispozici pět jídel denně (dvě svačiny, snídani, oběd a dvě večeře), což výrazně usnadňuje každodenní fungování a vytváří příjemné pracovní prostředí.
I přesto, že mi nebyla přidělena konkrétní mentorka, byla jsem aktivně zapojená do chodu oddělení a mohla jsem vidět a zažít opravdu mnoho. Asistovala jsem například při menší operaci – exstirpaci krčního lipomu – a účastnila se řady dalších výkonů na operačních sálech.
Po skončení praxe jsem využívala odpoledne k objevování okolí. Akureyri je malebné město obklopené nádhernou přírodou – podnikala jsem výlety k vodopádům, horám nebo na pozorování velryb. Region nabízí jedinečný mix severské přírody a klidného městského života, což mi poskytovalo ideální vyvážení mezi pracovními a volnočasovými aktivitami.
Z profesního hlediska pro mě byla zkušenost velmi obohacující i z pohledu porovnání zdravotnických systémů. Ačkoliv je nemocnice v Akureyri vybavená moderně a působí velmi komfortně, všimla jsem si, že lékaři zde často nemají tolik praktických zkušeností jako u nás v Česku. Mnozí z nich studovali v zahraničí a po návratu do vlasti absolvují specializační přípravu, která však může být izolovanější a méně pestrá co do spektra případů. Bylo proto pro mě velmi zajímavé sledovat rozdíly nejen v klinické praxi, ale i v přístupu ke vzdělávání mladých lékařů.
14. 7. 2025 – 25. 7. 2025 – praxe z interního lékařství
Ve třetím a čtvrtém týdnu jsem pokračovala ve stáži na oddělení interního lékařství, kde se mě obdobně jako na chirurgii ujali místní lékaři. Nejvíce jsem spolupracovala s mladou lékařkou původem z Indie, díky které jsem se rychle zapojila do denního provozu. Překvapil mě zde mezinárodní charakter nemocnice – řada lékařů pochází z různých zemí, a tak se kromě islandštiny v nemocnici běžně komunikuje i anglicky. To mi výrazně usnadnilo orientaci a umožnilo aktivní zapojení.
Každé ráno sestry připravily pro lékaře stručný tištěný souhrn o pacientech – na dvou listech formátu A4 byly klíčové informace, jako datum přijetí, stupeň akutnosti, vitální funkce, nutriční stav, přidružená onemocnění nebo důvod hospitalizace. Během směny se s těmito podklady aktivně pracovalo. Lékaři si pacienty mezi sebou rozdělili a spolupracovali s konkrétními sestrami přidělenými k jednotlivým případům. Zaujalo mě, že toto byla v podstatě jediná forma tištěné dokumentace – veškeré další záznamy byly vedeny elektronicky, bez zbytečné byrokracie.
V odpoledních hodinách jsem využívala přístup do nemocničního systému, kde jsem si mohla vyhledat plánované výkony a podle zájmu se jich účastnit. Nejčastěji jsem navštěvovala endoskopická vyšetření – zejména gastroskopie a kolonoskopie, které jsem měla možnost vidět opakovaně.
Vzhledem k letní turistické sezóně jsem měla příležitost často komunikovat s pacienty v angličtině. Mohla jsem odebírat anamnézy a hovořit s lidmi z různých koutů světa – a několikrát i s pacienty z České republiky. Oceňovala jsem otevřený přístup lékařského týmu, který mě bez váhání začlenil do každodenního provozu. Příjemná pracovní atmosféra, mladý kolektiv a jazyková otevřenost prostředí (všichni lékaři mluvili výborně anglicky) vytvořily ideální podmínky pro intenzivní a přínosnou praxi.
26. 7. 2025 – 3. 8. 2025 – cesta na letiště přes west fjordy
Pobyt na Islandu pro mě představoval jedinečnou kombinaci odborné zkušenosti a hlubšího poznání místní kultury a systému zdravotní péče. Měla jsem možnost nahlédnout do fungování nemocnice, porovnat přístup k pacientům i práci lékařů s tím, co znám z České republiky, a získat nový úhel pohledu na každodenní realitu zdravotnictví v odlehlejší části Evropy. Současně jsem využila volný čas k poznávání místní přírody a krajiny, která je v mnoha ohledech dechberoucí. Cestu zpět jsme si prodloužili přes Západní fjordy, což nám umožnilo zažít i méně dostupné, ale o to autentičtější části Islandu a vidět další velkolepé přírodní úkazy. I díky tomu pro mě byla tato zkušenost nesmírně obohacující po profesní i osobní stránce.
Na Department of Macroscopic and Clinical Anatomy, Gottfried Schatz Research Center, Medical University of Graz jsem strávil půl roku na zahraniční stáži v rámci programu Erasmus+. Bylo to od 1. října 2024 do 1. dubna 2025. Ke stáži mě nasměroval můj školitel, doc. Ing. Petr Henyš, Ph.D., který dlouhodobě spolupracuje s přednostou anatomického ústavu v Grazu, prof. Nielsem Hammerem, M.D., Ph.D. Tahle kombinace – dobré osobní vazby, silná odborná tradice a technologicky vyspělé prostředí – pro mě byla přesvědčivá. Očekávání jsem měl vysoká a upřímně: šel jsem do toho s vědomím, že to bude intenzivní, a s nadějí, že si odvezu hotové postupy, zpracované data a kontakty, které nezůstanou jen „zážitkem na Erasmu“.
Ještě před odjezdem jsem řešil praktickou stránku věci. Ubytování se mi podařilo sehnat na kolejích v těsném sousedství kampusu, takže jsem měl pracoviště v podstatě přes ulici – pravda, s každodenním výstupem do mírného kopce – ale co nás nezabije, to nás posílí. Administrativa byla Rakousky důsledná: na všechno existuje formulář, potvrzení, razítko a postup. Na druhé straně, když si tím člověk projde, systém běží hladce a předvídatelně. Tohle „nejdřív papír, pak realita“ je zpočátku únavné, no nakonec to člověk akceptuje.
Samotné pracoviště působí majestátním dojmem. Velké prostory, vlastní aula pro přibližně 500 posluchačů, která zvládá i 3D projekci s aktivní synchronizací brýlí, několik pitevních místností, z nichž dvě jsou velkokapacitní a zvládnou výuku pro celé ročníky. V budově je všechno logicky navázané: přípravny, vědecké laboratoře, samostatný vstup do auly, technické zázemí včetně prostor pro práci s těkavými látkami a vysokoprocentním etanolem, speciální vzduchotechnika v pitevnách. Když k tomu připočtu biomechanické laboratoře s aparaturami pro testování kostí i měkkých tkání, vychází z toho pracoviště, které má opravdu široký záběr – od výuky přes experimenty až po datově náročné projekty. Můj dojem byl jednoznačný: tady se výuka a výzkum nesnaží dohánět techniku, ale používají ji přirozeně, protože je po ruce, dává smysl a nikdo nestojí v cestě za poznáním.
Byl jsem zařazen přímo pod prof. Hammera. Naše „biomechanical group“ měla zhruba šest až osm lidí, složení se trochu proměňovalo podle aktuálních grantů a projektů. Středeční odpoledne patřila pravidelnému meetingu: krátké reporty, rozumná kritická zpětná vazba, vyjasnění priorit a dalších kroků. Jako Erasmus+ stážista jsem neměl tolik formálních povinností jako zaměstnanci, ale držel jsem s nimi tempo. Pracovní den začínal kolem půl deváté a končil běžně mezi šestou a sedmou večerní; seniorní akademici běžně zůstávali déle. Hlavním nástrojem byl můj notebook, z něhož jsem se připojoval na výpočetní stanice jak na LFHK, tak na Med Uni Graz.
Tématem stáže bylo hodnocení kostní radiodenzity na CT. Prakticky jsem pracoval s CT skeny hlav, segmentoval jednotlivé kostní kompartmenty a postupně jsem výzkum zaměřoval na dolní čelist. Velkou roli tu hrála AI. Na segmentaci jsem používal konvoluční neuronové sítě na uživatelské úrovni. Úspora času byla dramatická: to, co by manuálně zabralo týdny až měsíce, zvládne dobře nastavené workflow během dnů.
Život v Grazu je příjemný, a tohle město na řece Mur má krásné historické centrum a silnou univerzitní atmosféru. Nejrozumnější doprava je kolo a MHD; auto nedoporučuju, parkování je permanentní problém. Jídlo je velmi podobné jako u nás, a češtinu nebo slovenštinu je slyšet častěji, než by člověk čekal. Když jsem potřeboval něco vyřídit, narazil jsem sice na administrativní džungli, ale současně i na ochotu lidí poradit – jakmile mají úředníci i instituce „papíry v pořádku“, všechno běží jako hodinky.
Přínosy jsou přitom konkrétní. Odborně jsem se posunul v práci s AI pro medicínské obrazy a v robustním datovém inženýrství v Pythonu. Prakticky jsem se naučil lépe řídit menší výzkumný úkol sám – od plánování přes vyjednávání priorit až po prezentaci výsledků v týmu. Lidsky si odnáším kontakty, které mají smysl, a spolupráci, která pokračuje i po návratu; není to „přátelství na stáž“, ale reálné profesní vazby, které se opírají o sdílenou práci a společnou ambici.
Doporučil bych tuhle stáž dalším? Ano, ale s realistickým varováním. Je to náročné na čas i disciplínu. Kdo sem jede s jasnou mini-roadmapou, co chce za šest měsíců dokončit, dostane přesně to, pro co si přijel: dobré zázemí, funkční postupy a zkušenost, jak vypadá výzkum, když má institucionální stabilitu i technické zázemí.
Když to celé shrnu, půlroční pobyt na Department of Macroscopic and Clinical Anatomy na Med Uni Graz byl pro mě profesní „booster“. Byla to práce, často dlouhá a monotónní, prokládaná momenty, kdy se věci náhle spojí a dávají smysl. Z výzkumu kostní radiodenzity mám hotové pipeline, srovnaný dataset a rozpracovanou publikaci na které participuji společně s rakouskými kolegy. A z prostředí, kde výuka, experiment a věda jedou vedle sebe, mám jasnější představu, jak má vypadat moderní anatomické pracoviště, když je financované a organizované tak, aby se na vědu nehrálo, ale dělala se.
Koncem července jsme absolvovaly dvoutýdenní stáž ve Funchalu, hlavním městě Madeiry, v nemocnici Hospital dos Marmeleiros. Naše stáž probíhala na plicní klinice, kde se nám místní lékaři od samého začátku plně věnovali. Seznámili nás s chodem oddělení i každodenní náplní práce. Hned první den jsme měly možnost zúčastnit se bronchoskopií, následně pak spirometrických vyšetření a pletysmografie. Pravidelně jsme stínovaly lékaře v odborných ambulancích a účastnily se ranních hlášení. Navštívily jsme také oddělení denní péče a rehabilitační část kliniky, kde se personál věnuje edukaci pacientů a cvičením, která pomáhají zlepšit jejich fyzickou kondici a kvalitu života.
Během stáže jsme byly zapojeny i do péče o hospitalizované pacienty, u nichž jsme měly možnost vidět klinické případy, se kterými jsme se při studiu dosud nesetkaly.
Protože byla naše stáž zaměřena na preventivní medicínu, věnovaly jsme se také zjišťování informací o místních preventivních programech, hygienických standardech, očkování, screeningu a dostupnosti léků a vyšetření na ostrově. Dozvěděly jsme se, že u některých vyšetření je nutné, aby pacienti cestovali až do Portugalska. Zajímaly jsme se i o životní návyky obyvatel, častá onemocnění a přístupy k léčbě.
Kromě lékařských zkušeností jsme měly možnost objevovat i přírodní krásy ostrova – pokud nám to zrovna dovolilo počasí :)
Šest týdnů v Bostonu: Moje cesta na Dana-Farber Cancer institute
V březnu a dubnu 2025 jsem měla příležitost strávit šest intenzivních týdnů v Bostonu – ne jako turistka, ale jako lékařka na odborné stáži na legendárním Dana-Farber Cancer Institute. To místo je pro hematology něco jako Wimbledon pro tenisty – špička světové vědy, kde se každý den posouvají hranice poznání.
Během stáže jsem měla možnost být součástí výzkumného týmu, který se zabývá jednou z diagnóz, kterým se věnuji intenzivně ve své ambulanci zde v České republice – chronickou lymfocytární leukemií. V laboratoři jsem si vyzkoušela pokročilé techniky, jako je BH3 profilování, kdy jsem na mnoha experimentech sledovala efekt léků a jejich kombinací na buněčnou smrt leukemických buněk. Pracovala jsem s nejmodernějšími přístroji, míchala jednotlivé ingredience pro experimenty, měřila metabolismus nádorových buněk a pozorovala, jak se nápady mění ve vědecká data.
Mimo laboratoř jsem se účastnila klinického provozu, kde mě fascinovala souhra lékařů, farmaceutů, sester i studijních koordinátorů. Péče o pacienty zde byla obohacena například domácími odběry nebo videohovory s paliativním týmem.
Největším zážitkem ale byly rozhovory s odborníky na chronickou lymfocytární leukémii a lymfomy – lidmi, kteří určují směr výzkumu a přitom jsou neuvěřitelně otevření, vstřícní a inspirativní. Diskutovali jsme léčebné postupy, sdíleli zkušenosti a rozvíjeli nové nápady, které bych ráda přenesla i k nám domů.
A Boston? Skvělá atmosféra města plného univerzit, kaváren, obrovských knihoven a parků. Této příležitosti si velmi vážím. Byla to pro mě nejen cenná odborná zkušenost, ale také lidsky obohacující čas, kdy jsem měla možnost učit se od zkušených kolegů, naslouchat jejich přístupům a uvažování. Odjížděla jsem s pocitem vděčnosti a pokory a s motivací využít nabyté poznatky k dalšímu profesnímu i osobnímu růstu.
V rámci své povinné zahraniční stáže postgraduálního studia jsem si vybrala pobyt v Asan Medical Center, Seoul, v Jižní Koreji, konkrétně na Department of Plastic Surgery a Head and Neck Center. Přednostou Kliniky plastické chirurgie je prof. Choi, M.D., Ph.D., pod jehož vedením jsem stáž absolvovala.
Vzhledem k úzké spolupráci s pracovištěm Chirurgie hlavy a krku jsem měla možnost poznat celé spektrum kožních patologii a jejich chirurgický management, což je jedním z témat moji disertační práce. Konkrétně jsem se obeznámila více s Mohsovou chirurgickou technikou, která je navržená ke kompletnímu odstranění kožní léze se zachováním, co nejvíce okolní zdravé tkáně k následné rekonstrukci. Mohsova chirurgie má kurativní účinek u 99 % bazaliomů a 97 % skvamozního karcinomu a je zvláště důležitá u rakoviny lokalizované na obličeji, pokožce hlavy a jiných esteticky citlivých oblastech. Princip metody tkví v peroperačním vyšetření tenkých řezů tkáně mikroskopem až do hranice zdravých okrajů, minimalizující tak zbytečně širokou excizi. Další poznatky jsem získávala v oblasti léčby angiosarkomů, jehož výzkumu se prof. Choi věnuje. Výzkum se zabývá využitím organoidů v léčbě vysoce agresivních angiosarkomů.
Během stáže jsem svůj čas dělila mezi observací a asistencí na operačních sálech a mezi kontrolou pacientů na ambulancích. Účastnila jsem se ranních hlášení, indikačních seminářů a prezentací kliniky (např. morbidity and mortality). Během stáže v Soule proběhl i světový kongres estetické medicíny, kterého jsem se účastnila. Stáž sloužila k prohloubení znalosti chirurgického managementu kožních lézí, co využiji nejen ve svém výzkumu ale i v každodenní praxi v plastické chirurgii. Měla jsem možnost prohloubit i své znalosti v oblasti chirurgie rozštěpů obličeje, která je nyní moje hlavní specializace. Získané kontakty plánuji využít k potencionální spolupráci v budoucnu. Zahraniční stáž hodnotím velmi pozitivně, která přispěla nejenom k mému profesnímu ale i osobnímu růstu.
Od 2. do 18. března letošního roku jsme se vydali na stáž, která nás zavedla až do Spojených států, na Floridu, konkrétně do oblasti nedaleko Tampy – města s přibližně 300 tisíci obyvateli a rozsáhlou konurbací. Ikdyž celá stáž trvala jen relativně krátce, na vlastní kůži jsme si vyzkoušeli, jak obohacující může být zkušenost se stážemi v zahraničí, kdy se setkáváme nejen s moderními technologiemi a metodikou práce, ale také s novými kulturami a přístupy ke komunikaci.
Během cca 2 pracovních týdnů jsme měli možnost úzce spolupracovat v laboratoři vedené Dr. Campbellem, jenž je současně hlavním editorem impaktovaného časopisu „Alternative Therapies in Health and Medicine“ (IF = 1,9; Q3). Naším hlavním tématem byla problematika mykotoxinů, látek, které podle současných studií mohou přispívat k urychlenému stárnutí mozku, kůže a dalších orgánů a jsou spojovány s řadou zdravotních obtíží – od autismu, přes autoimunitní nemoci až po neurodegenerativní poruchy. Mykotoxiny totiž mohou fungovat jako spouštěč onemocnění u jedinců s predispozicí či v podmínkách zvýšeného stresu.
Kromě odborného přínosu stáž přinesla i řadu osobních benefitů. Pobyt v cizí zemi nám umožnil výrazně zlepšit anglické jazykové dovednosti a zdokonalit schopnost mezilidské komunikace, což je při studiu a budoucí praxi v mezinárodním prostředí neocenitelné. Měli jsme také jedinečnou příležitost poznat americkou kulturu – nejen tu vědeckou a lékařskou, ale i celkový způsob života, kdy se projevuje silné sebevědomí a efektivita. Američané nás rozhodně zaujali svou schopností několik hodin vyprávět zarytě o své práci, o její absolutní jedinečnosti („Nobody does what we do“) a nedocenitelném významu.
Tato zkušenost nás inspirovala k dalšímu výzkumu a otevřela nám nové možnosti spolupráce, které se jistě budou hodit. Navázali jsme totiž nejen profesní, ale veskrze přátelský vztah během práce i třeba na neformální večeři ve steakhousu“.
Já, Kateřina Šádková, s Adélou Petrskovskou jsme se zúčastnily Ex-Egypt Intercontinental Winter School, vzdělávacího programu zaměřeného na mezinárodní medicínskou zkušenost. Tento program je jediný svého druhu v Egyptě a umožňuje studentům medicíny z různých koutů světa získat praktické znalosti v odlišném zdravotnickém systému.
Během týdne jsme každý den docházely do místní nemocnice, která neslouží turistům, ale egyptským obyvatelům. Na urgentním příjmu jsme měly možnost sledovat široké spektrum případů, které nejsou v České republice běžné, a porovnat rozdíly v přístupu k diagnostice a léčbě. Viděly jsme nejen jinou organizaci práce, ale také to, jak místní lékaři fungují v podmínkách odlišných od našich. Zároveň jsme se zapojily do výuky a odborných seminářů vedených v angličtině. Měly jsme možnost aktivně si vyzkoušet různé klinické dovednosti a díky vstřícnosti místního personálu jsme se dostaly možnost podívat se na operační sály.
Kromě odborného programu byl součástí stáže také kulturní a poznávací program. Navštívily jsme pyramidy v Gíze, nebo také nádhernou Alexandrii, a díky studentům medicíny, kteří nás provázeli, jsme mohly poznat místní kulturu z pohledu, jaký běžní turisté nezažijí. Ochutnaly jsme tradiční pokrmy, navštívily autentické restaurace a získaly cenné poznatky o životě v Egyptě. Jeden z lékařů, který je zároveň nadšenec do historie, nám poskytl fascinující výklad nejen o medicíně, ale i o významných egyptských památkách.
Tento program nám umožnil nejen rozšířit naše odborné znalosti, ale také porozumět rozdílnému fungování zdravotnictví v jiných podmínkách. Získaly jsme cenné zkušenosti v komunikaci s pacienty z odlišného kulturního prostředí, viděly jsme jiný styl práce lékařů a navázaly mezinárodní kontakty se studenty medicíny z celého světa. Celkově byla tato stáž velmi obohacující a poskytla nám perspektivu, kterou bychom v domácím prostředí nezískaly.
Ve dnech 12. srpna až 8. listopadu 2024 jsem se zúčastnila výzkumné stáže na jednom z nejuznávanějších světových lékařských a výzkumných pracovišť – Mayo Clinic. Tato prestižní instituce, která má své pobočky na několika místech ve Spojených státech, je známá nejen špičkovou zdravotní péčí, ale také průkopnickým výzkumem. Měla jsem tu čest strávit tři měsíce ve městě Rochester ve státě Minnesota, kde byla samotná klinika před více než 150 lety založena.
Tuto jedinečnou příležitost jsem získala díky spolupráci mezi naší lékařskou fakultou a Mayo Clinic, konkrétně prostřednictvím výběrového řízení organizovaného kolegiem děkana. Součástí přijímacího procesu byl také pohovor s panem prof. Zelalem Temesgenem, lékařem oddělení infekčních nemocí na Mayo Clinic, který mi pomohl zajistit stáž na oddělení Pulmonary and Critical Care Medicine.
Během stáže jsem pracovala pod vedením dr. Gustava Cortes Puentes a podílela se na dvou hlavních projektech:
1. Retrospektivní studie transgender pacientů, zaměřená na vliv hormonální substituční terapie ovlivňující pohlaví na výsledky testů plicních funkcí. Tento projekt byl nejen odborně obohacující, ale i společensky relevantní, protože se dotýká specifických potřeb a výzev, kterým čelí transgender komunita.
2. Případová studie pacientky s dušností nejasné etiologie, která po letech vyšetřování, testů a nesprávných závěrů, byla diagnostikována jako důsledek stařecké sarkopenie.
Tato práce mi umožnila zdokonalit své schopnosti v oblasti analýzy klinických dat, práce s pacientskými databázemi a přípravy vědeckých článků. Kromě toho jsem získala přehled o celém procesu publikování výzkumných prací, včetně schvalování etickou komisí.
Kromě vědecké činnosti jsem se zapojila do širokého spektra klinických i vzdělávacích aktivit. Pravidelně jsem se účastnila poledních přednášek z interních oborů, které vedli přední lékaři Mayo Clinic i hosté z jiných institucí. Tyto přednášky pokrývaly aktuální trendy a pokroky v medicíně a umožnily mi nahlédnout do výzkumu a praxe na světové úrovni.
Dále jsem navštěvovala semináře oddělení Pulmonary and Critical Care Medicine, které zahrnovaly jak prezentace zajímavých případů, tak přednášky zaměřené na specifická témata, jako jsou nové diagnostické a terapeutické přístupy, ale také témata týkající se péče o zdraví lékařů, například prevence syndromu vyhoření. Tento komplexní přístup byl velmi inspirující a poskytl mi cenné znalosti i mimo rámec oboru.
Také jsem strávila několik dní na jednotce intenzivní péče v Saint Mary’s Hospital, kde jsem se účastnila vizit s multidisciplinárním týmem lékařů a následných odborných seminářů. Pod vedením dr. Kaisera Lima jsem se seznámila s hodnocením výsledků testů plicních funkcí, přičemž jsem získala větší povědomí o nejmodernějších diagnostických metodách a technologiích používaných v této oblasti. Jedinečným zážitkem byla možnost absolvovat výkonnostní testy přímo na sobě, což mi umožnilo lépe pochopit, jak náročné tyto procedury pro pacienty mohou být. Krátce jsem se také připojila k dr. Misbah Baqir, s níž jsem sledovala ambulantní vyšetřování pacientů, což mi poskytlo další vhled na práci lékařů na klinice.
Stáž na Mayo Clinic pro mě byla nejen profesní, ale i osobní zkušeností, která výrazně přispěla k mému dalšímu rozvoji. Setkala jsem se s lékaři, kteří byli neobyčejně ochotní, otevření a trpěliví. Každou mou otázku zodpovídali s respektem a podporovali mě v dalším vzdělávání. Měla jsem možnost zažít pracovní prostředí, kde panuje atmosféra spolupráce, důrazu na detaily a neustálé inovace. Během svého pobytu jsem navázala přátelství nejen s dalšími studenty z naší lékařské fakulty, ale i s lékaři a studenty z celého světa. Společně jsme objevovali krásy Minnesoty, od jezer a parků až po místní kulturní zajímavosti. Tento čas strávený společně nám pomohl sdílet zkušenosti, vzájemně se inspirovat a vytvořit nezapomenutelné vzpomínky. Jedním z milých okamžiků mé stáže bylo také setkání s prof. Zelalem Temesgenem, který nás pozval společně se svou dcerou na brunch. Toto setkání bylo velmi inspirativní a motivující, protože jsme měli možnost s panem profesorem otevřeně diskutovat nejen o odborných tématech, ale i o jeho pohledu na lékařskou profesi a její budoucnost.
Stáž na Mayo Clinic byla pro mě mimořádně přínosná. Získané zkušenosti, znalosti a motivace mě budou provázet nejen v dalším studiu, ale i v mé budoucí lékařské praxi. Jsem nesmírně vděčná za tuto příležitost a za podporu, kterou jsem obdržela jak od naší fakulty, tak od lékařů a mentorů na Mayo Clinic. Tento pobyt mi umožnil nahlédnout do medicíny na špičkové úrovni a dal mi pevné základy pro další rozvoj mé profesní dráhy.
Na podzim 2024 jsem absolvovala doktorskou praxi/stáž v elektrofyziologické laboratoři na Oční klinice v Lublani (Eye Hospital – spadá pod University of Lubljana). Tuto instituci jsem si vybrala na podkladě jimi projeveného zájmu o vyzkoušení našeho nového přenosného přístroje VEPpeak. Můj školitel prof. Kuba i další mí kolegové se s některými pracovníky Oční kliniky dlouhodobě znají, a tak jsem této skutečnosti využila a požádala pracoviště o možnost u nich tuto měsíční stáž absolvovat. Elektrofyziologická laboratoř v Lublani se zabývá vyšetřováním a výzkumem nejen zrakových evokovaných potenciálů, ale i dalšími metodami, např. elektroretinografií, s nimiž jsem se musela seznámit. Díky tomu jsem měla možnost získat nové teoretické znalosti i praktické dovednosti.
Co se mé pracovní náplně týče, zprvu byla zejména observačního rázu. Posléze jsem obdržela teoretické podklady k vyšetřením, která pro mě byla nová. Nastudovala jsem si tyto informace a následně sama interpretovala elektrofyziologické nálezy a zpracovávala zprávy z vyšetření reálných pacientů. Dále jsme začali připravovat mini pilotní studii zaměřenou na srovnání našeho přenosného přístroje a tamějšího standardního laboratorního vybavení. Jednalo se o poněkud zdlouhavý proces, díky němuž jsem však získala mnoho technických znalostí i komunikačních dovedností. Srovnávací měření jsem nakonec provedla u sedmi zdravých dobrovolníků (kvůli absenci schválení Etickou komisí bohužel nebylo možné vyšetřovat pacienty za výzkumnými účely). Díky tomu jsem si osvojila práci s elektrofyziologickým vybavením Espion. Data plánuji statisticky zpracovat a výsledky sdílet s českými i slovinskými kolegy, a případně také zahrnout do své disertační práce.
Stáž měla sloužit i k získání námětů na vylepšení přístroje VEPpeak a k němu náležejícího softwaru. Těchto dat jsem získala opravdu mnoho a hodlám je prodiskutovat s mými kolegy z LF HK.
V rámci stáže jsem rovněž získala možnost odprezentovat téma mého doktorandského výzkumu (přednáška se konala 17. října 2024). Pro tento účel jsem zpracovala data poloviny zamýšleného počtu subjektů vyšetřených v rámci mé doktorandské studie. Domnívám se, že tato zkušenost mi napomůže se zvládnutím budoucích aktivních přednesů. Rovněž jsem si uvědomila limitace naší současné studie, takže mám i náměty k vylepšení metodiky do budoucna.
Souhrnně mohu napsat, že tato zkušenost mi byla a je benefitem v mnoha ohledech: viděla jsem, jak se elektrofyziologické vyšetření provádí jinde a uvědomuji si, co by se u nás dalo zdokonalit; získala jsem nové znalosti a dovednosti; mám kontakty pro potenciální budoucí spolupráci; a v neposlední řadě jsem si procvičila angličtinu a získala pro mě zcela novou zkušenost. Na závěr bych chtěla vyjádřit vděčnost své mentorce doc. Šuštar Habjan, která mi věnovala spoustu svého cenného času a jako člověka si jí moc vážím. Zůstáváme v kontaktu mimo jiné i kvůli zamýšlené budoucí spolupráci.
V termínu od 16. do 29. října jsem pobýval na stáži v rakouském Štýrském Hradci (Graz). Návštěva, která se uskutečnila na pozvání přednosty místního anatomického ústavu prof. Nielse Hammera, mi dala možnost zúčastnit se výuky místních studentů medicíny i nahlédnout do probíhajícího projektu Dynamic HIP-II. Cílem tohoto projektu je sestavení robotického chirurgického simulátoru s využitím virtuální reality. Štýrský Hradec je krásné historické město se spoustou kulturního i sportovního vyžití a určitě stojí za návštěvu.
Svou šestiměsíční stáž absolvuji v hlavním městě Slovenska, ve společnosti MultiplexDX, kde jsem součástí týmu renomovaných specialistů z oblasti biochemie, biologie a biofyziky s působností v předních světových farmaceutických společnostech a výzkumných institucích jako jsou Rockefeller University či National Cancer Institute.
MultiplexDX je jednou z nejinovativnějších biotechnologických společností, která byla vytvořena s cílem přinést revoluční technologie na trh personalizované molekulární diagnostiky. Posláním MultiplexDX je eliminovat chybnou diagnostiku rakoviny vytvářením spolehlivých, 100% přesných, kvantitativních a cenově dostupných diagnostických testů. V MDX kombinují vizualizační a sekvenační technologie pro kvantifikaci sedmi, nebo více markerů rakoviny, aby každé diagnóze poskytly specifický „čárový kód“, který bude indikovat nejen typ rakoviny, ale také dobu trvání personalizované léčby.
Řezno (Regensburg) se řadí mezi města zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO. Je to zásluhou zejména řady významných památek a historických objektů. Bohatá historie města sahá až do 12.–13. století. Za zmínku stojí také poměrně mladá univerzita, která zde dala, ve spojení s fakultní nemocnicí, vzniknout mezinárodně uznávaného centra pro výzkum a výuku. Zde ve fakultní nemocnici na pracovišti klinické chemie a laboratorní medicíny absolvuji tříměsíční stáž, kde pod odborným vedením získávám nové zkušenosti s využitím a vývojem analytických metod pro stanovení lipidů. Vysoká úroveň pracoviště činí stáž velmi přínosnou, stejně tak jako návštěva tohoto krásného kulturně a památkově bohatého města.
Jako student 4. ročníku doktorského studia jsem díky naší fakultě a profesoru Temesgenovi mohl vyrazil na stáž do nejproslulejší nemocnice na světě – Mayo kliniku v Rochesteru, MN, USA. Své místo jsem našel na zdejším oddělení patologie, mým školitelem se stal prof. Graham, který se věnuje nemocem zažívacího traktu. Jakožto patolog ve specializační přípravě je pro mě stáž neskutečným zdrojem nových poznatků a zkušeností. Každý den mám možnost chodit na odborné semináře a konference nebo si prohlížet zajímavé a velmi vzácné bioptické případy. Mou hlavní náplní je pak práce s umělou inteligencí, kterou učíme rozpoznávat různé druhy tkání a buněk na digitalizovaných preparátech.
Stáž na Mayo ale není jenom o práci. Rochester je velmi příjemné, multikulturní a bezpečné město, plné akcí, přírodních parků, jezer a cyklostezek. Za návštěvu stojí i zdejší galerie umění a řada restaurací a kaváren. Nedaleko kliniky také působí dobrovolnická organizace, která zdarma pomáhá lékařům z cizích zemí zlepšit si angličtinu.
Jde o jedinečný zážitek se vzpomínkami a zkušenostmi na celý život, díky kterému jsem poznal řadu nových lidí. Pokud se vám naskytne možnost na Mayo vyrazit, určitě tuto příležitost využijte!
V průběhu studia jsem měla možnost strávit 9 měsíců na studijní stáži na Fakultě přírodních věd Univerzity Utrecht. Zde jsem měla příležitost pracovat s výzkumnou skupinou prof. Akhmanové, zabývající se především mikrotubulárním cytoskeletem buňky, a pracovat na místním zobrazovacím centru, díky čemuž jsem se dostala k práci s různými mikroskopickými technikami.
Výzkumná skupina prof. Akhmanové vznikla v roce 2001 v Erasmus Medical Center na Univerzitě v Rotterdamu a v roce 2011 se přestěhovala na Univerzitu v Utrechtu. Zabývá se především cytoskeletální organizací a procesy buněčného trasportu. V rámci této stáže jsem měla příležitost využít zkušenosti a techniky této výzkumné skupiny pro práci na projektu, kterým se zabývá Ústav lékařské biologie a genetiky jakožto mé vysílající pracoviště, a zabývat se strukturou a organizací mikrotubulárního cytoskeletu v glioblastomoých buňkách a možnostmi jeho ovlivnění. Díky této stáži jsem měla možnost vyzkoušet si mnoho nových mikroskopických technik a získat cenná data. Vysoká úroveň pracoviště a jiná primární orientace vedeného výzkumu učinila tuto stáž vysoce přínosnou a otevřela nové možnosti pro další výzkum, velmi přátelský a otevřený přístup všech členů výzkumného týmu, bohatá historie a krása města zároveň vedla k velmi příjemnému a zábavnému pobytu a celkové zkušenosti.
Utrecht je čtvrté největší město Nizozemska a zároveň významný železniční uzel země. Je také střediskem církevní správy a domovem největší univerzity v zemi – Utrecht University. Utrechtská univezita byla založena v roce 1636 a řadí se tak mezi nejstarší univerzity na území Nizozemského království. Mezi její absolventy patří mimoděk 12 držitelů Nobelovy ceny a univerzita se pravidelně umisťuje v žebříčku 100 nejlepších univerzit světa.
Vedle mobility studentů je jednou z klíčových aktivit evropského výměnného programu Erasmus+ i mobilita zaměstnanců jak akademických, tak i neakademických. Tahle forma internacionalizační strategie Univerzity Karlovy má za cíl rozvoj vztahů se zahraničními univerzitami, prohlubování spolupráce za účelem společné projektové činnosti, propagaci dobrého jména UK doma i v zahraničí, získávání mezinárodních zkušeností s výukou v zahraničí a v neposlední řadě taktéž zvyšování odborné kvalifikace zaměstnanců UK. Druh pobytu pod název „školení zaměstnanců“ Programu mobility poskytnul ideální krytí pro můj 5denní školicí pobyt na neurochirurgickém pracovišti Boloňské univerzity.
Boloňská univerzita (Alma Mater Studiorum Università di Bologna) je nejstarší univerzita na světě. Většina pramenů datuje její založení do roku 1088. Historicky je především známa pro výuku světského a kanonického práva. Na konci 13. století se Boloňská univerzita stala nejoblíbenější institucí v Evropě pro studium medicíny, přitahující studenty z celé Itálie a mnoha dalších zemí. Status Boloně byl dále posílen, když jí papež Nicolas II v roce 1292 udělil bulu, umožňující všem absolventům medicíny vyučovat po celém světě. Průkopnické snahy nakonec vyvrcholily první oficiálně schválenou systémovou pitvou člověka, kterou předvedl Mondino de Liuzzi v roce 1315 v Boloni (viz fotky z Teatro anatomico, Palazzo dell'Archiginnasio).
Úzká vazba „Istituto delle Scienze Neurologiche di Bologna“ (ISNB, Institut neurologických věd v Boloni) na samotnou univerzitu umožňuje školení zaměstnanců v rámci programu Erasmus+. Nicméně hlavním motivačním prvkem pro výběr tohoto školícího pobytu byl tzv. Programma di Neurochirurgia dell'Ipofisi. Jedná o multioborovou (neurochirurgie, otorinolaryngologie, endokrinologie, patologie, neuroradiologie) pracovní skupinu, která má rozsáhlé znalosti na poli endoskopické endonazální operativy nejrůznějších patologií spodiny lebeční. Neurochirurgové prof. Diego Mazzatenta s dr. Matteo Zoli, otorinolaryngolové prof. Ernesto Pasquini s dr. Giacomo Sollini mi umožnili ve velice přátelské atmosféře nahlédnout do jejich umění a zejména si rozšířit znalosti. Endoskopicky řeší i rozsáhlé patologie spodiny lebeční a zdokonalují techniku zavírání defektů, které vznikají při výkonech tohoto typu. Úspěšná plastika spodiny je alfou a omegou ke snížení výskytu nežádoucího pooperačního úniků mozkomíšního moku, který může vézt k různým formám zánětu CNS. Obdržel jsem spoustu dobře míněných rad a zejména navázal přátelství, které věřím, že bude možné rozvíjet v budoucnu minimálně formou dalších studijních pobytů. Snad nejdůležitějším poselstvím jejich pracovní skupiny je nutnost rozvoje multioborové spolupráce nejen v teoretické, ale i praktické rovině! Dr. Zoli mi umožnil taktéž vstup na přednášky z anatomie, kde přednáší předmět neuroanatomie, které je dedikován celý další semestr (v rámci 3semetrální anatomie). Jinými slovy, pro chirurga a anatoma je potěšující vidět, že se klade důraz na poskytnutí dostatečného prostoru pro studium předmětu, kteří tvoří jeden z pevných základů oboru medicíny.
Lékařská fakulta v Hradci Králové
Univerzity Karlovy
Šimkova 870
500 03 Hradec Králové
IČO: 00216208 DIČ: CZ00216208
Tel.: 495 816 111
E-mail:
