Letos jsme u příležitosti Mezinárodního dne žen a dívek ve vědě oslovili dvě vědkyně působící na naší fakultě, jejichž práci bychom vám tak rádi představili.

PharmDr. Olga Lenčová, Ph.D., Ústav farmakologie

Dr. Qianli Meng, Ph.D., Ústav lékařské biofyziky

PharmDr. Olga Lenčová, Ph.D.

„Jsem přesvědčená, že ženy do vědy jednoznačně patří: často přinášejí jinou perspektivu a cit pro detail.“

Co Vás původně přivedlo k vědě a k Vašemu oboru? Byl to dlouhodobý sen, nebo spíš souhra okolností?

Spíš souhra okolností – ale zpětně vidím, že velmi šťastná. Po ukončení studia na Farmaceutické fakultě UK jsem se rozhodla pokračovat v doktorském studiu a zaujalo mě téma vypsané prof. Vladimírem Geršlem na Ústavu farmakologie LF HK UK. Vědecká práce mě postupně pohltila hlavně tím, že neustále objevujete něco nového a díváte se na problémy z různých úhlů.

Čemu se ve své vědecké práci aktuálně nejvíce věnujete a proč je toto téma důležité?

Už více než dvacet let se věnuji kardioonkologii – interdisciplinárnímu oboru, který hledá způsoby, jak minimalizovat poškození srdce způsobené protinádorovou léčbou.

V týmu CardioTox Hradec Králové se zaměřujeme především na kardiotoxicitu antracyklinových cytostatik, která jsou nedílnou součástí některých chemoterapeutických režimů. Jejich závažné nežádoucí účinky na srdce se mohou projevit i s velkým časovým odstupem, někdy až roky po úspěšném ukončení onkologické léčby. U části pacientů může postupně dojít až k rozvoji srdečního selhání a v nejzávažnějších případech je jediným řešením transplantace srdce. I proto považuji tento výzkum za mimořádně důležitý.

Studujeme molekulární mechanismy vedoucí k této kardiotoxicitě a zároveň hledáme možnosti kardioprotekce – tedy strategie, jak poškození srdce předcházet. Právě propojení základního výzkumu s hledáním prakticky využitelných řešení považuji za jeden z hlavních přínosů naší práce.

Na jaký profesní nebo vědecký úspěch jste dosud nejvíce hrdá?

Za svůj profesní úspěch považuji především to, že mohu být součástí týmu CardioTox Hradec Králové. Je to tým, který propojuje různé obory – od chemické syntézy přes analýzu biologického materiálu až po in vitro a in vivo experimenty – a právě ta mezioborovost mi dává velký smysl. Jsem hrdá na všechny naše společné výsledky, ale pokud mám zmínit jeden konkrétní, je to naše publikace v prestižním časopise Nature Communications v loňském roce.

Setkala jste se během své kariéry s nějakými specifickými výzvami spojenými s tím, že jste žena ve vědě?

Věda je náročná na čas i soustředění a někdy je potřeba umět si říct o podporu, ale i prostor. Zároveň vnímám, že se podmínky pro ženy ve vědě postupně zlepšují.

Co Vám na práci vědkyně přináší největší radost – a co je naopak nejtěžší?

Nejtěžší jsou momenty, kdy se věci nevyvíjejí podle plánu a člověk narazí na slepé uličky. Na druhou stranu právě takové momenty nás posouvají dál: nutí nás přemýšlet jinak, vylepšovat metody, znovu ověřovat výsledky a hledat lepší vysvětlení. Největší radost mám pak ve chvíli, kdy vše do sebe „zapadne jako skládačka“ a dlouhodobé úsilí se promění v publikaci s jasným přínosem.

Jak se Vám daří (nebo dařilo) skloubit vědeckou kariéru s osobním a rodinným životem?

Tohle je možná otázka spíš pro moji rodinu – ale doufám, že se mi to daří. Velký dík patří mému manželovi Jurajovi, který má pro moji práci pochopení. Sám je vědec, takže dobře ví, co tato práce obnáší. Myslím, že klíčem je najít rovnováhu a mít doma i v práci prostředí, kde se dá otevřeně komunikovat a vzájemně si vycházet vstříc.

Vnímáte, že se postavení žen ve vědě v posledních letech mění? Pokud ano, jakým směrem?

Ano, vnímám posun k větší otevřenosti a k tomu, že se víc mluví o podmínkách, které ženám umožňují ve vědě zůstat. Ve svém okolí znám mnoho úspěšných vědkyň, které dokázaly skloubit vědeckou práci i rodinný život – chce to odhodlání, pracovitost a trpělivost, ale je to možné. A jsem přesvědčená, že ženy do vědy jednoznačně patří: často přinášejí jinou perspektivu a cit pro detail.

Jakou radu byste dala dívkám nebo mladým ženám, které o vědecké kariéře teprve uvažují?

Určitě bych je povzbudila. Věda je pestrá práce bez stereotypu – člověk se neustále učí, objevuje nové věci a posouvá se dál. Důležité je nebát se ptát, mít kolem sebe dobré mentory a prostředí, kde se cení spolupráce a poctivá práce. A také se nenechat odradit, že něco neumím.

Co by podle Vás pomohlo, aby se více žen nebálo vstoupit do světa vědy a výzkumu?

Myslím, že nejvíce pomáhá konkrétní podpora a dobré podmínky – nejen „na papíře“, ale skutečně v praxi. Například dostupná dětská skupina nebo školka, flexibilnější možnosti po návratu z rodičovské dovolené nebo jasná kariérní pravidla. Velkou roli hraje i sdílení příběhů vědkyň, kterým se podařilo uspět u nás i v zahraničí – protože to ukazuje, že vědu lze skloubit s osobním i rodinným životem.

Dr. Qianli Meng, Ph.D.

„Inkluzivní a spolupracující prostředí je nezbytné. Umožňuje skloubit vědeckou práci s rodinným životem a udržet si dlouhodobou kariéru ve vědě.“

Co vás původně přivedlo k vědě a k vašemu oboru výzkumu?

Moje cesta k vědě byla ovlivněna spíše dlouhodobou zvědavostí než jedním rozhodujícím momentem. Vždy mě zajímalo, jak mozek zpracovává informace a jak vnímání formuje naše chápání světa. Během studia biologie a neurobiologie se zrak stal přirozeným výchozím bodem pro tyto otázky.

Kromě experimentální vědy mě ovlivnila také logika a filozofie, které mi pomohly jasněji uvažovat o vědeckých otázkách, předpokladech a vysvětleních. Tato kombinace mě postupně přivedla ke kognitivní neurovědě, kde se přirozeně setkávají empirické metody a koncepční myšlení.

Na co se zaměřuje vaše současné výzkumné úsilí a proč je toto téma důležité?

Můj současný výzkum se zaměřuje na porozumění dynamice mozku a neuronové konektivitě pomocí neinvazivní stimulace mozku a neurofyziologických záznamů. Kombinací transkraniální magnetické stimulace (TMS) s elektroencefalografií (EEG) studuji, jak kortikální sítě reagují na narušení a jak lze měřit neuronovou plasticitu v reálném čase.

Tato práce je důležitá, protože pomáhá propojit základní neurovědu a klinický výzkum a nabízí nástroje pro lepší pochopení neurologických a psychiatrických stavů, u nichž hraje ústřední roli dysfunkce na úrovni sítí.

Na který profesní nebo vědecký úspěch jste dosud nejvíce hrdá?

Jsem obzvláště hrdý na svůj přínos k porozumění smyslovému zpracování a dysfunkci neuronových sítí u různých skupin obyvatelstva, včetně dětí s vývojovými poruchami a dospělých s poruchami čtení. Díky integraci behaviorálních metod s neurozobrazováním a elektrofyziologií jsem se mohl těmito otázkami zabývat z různých úhlů pohledu.

Důležitým milníkem byla také moje postdoktorandská výzkumná stáž ve Spojených státech, která mi poskytla cenné mezinárodní zkušenosti a pomohla mi navázat dlouhodobou vědeckou spolupráci.

Co vám ve vaší práci vědce přináší největší radost a co považujete za nejnáročnější?

Největší radost ve vědě přinášejí okamžiky, kdy se komplexní data najednou spojí do souvislého obrazu. Tyto okamžiky často přicházejí po dlouhém období nejistoty a pečlivého uvažování, což je činí obzvláště uspokojivými.

Nejnáročnější je naučit se žít s nejistotou. Vědecký výzkum vyžaduje trpělivost, vytrvalost a smíření se s tím, že pokrok je často spíše postupný než okamžitý.

Setkala jste se s výzvami souvisejícími s tím, že jste žena ve vědě?

Skloubení profesního rozvoje s osobním a rodinným životem je výzvou, které čelí mnoho žen ve vědě. Práce v různých zemích a akademických systémech situaci ještě více zkomplikovala, ale také posílila mou nezávislost, přizpůsobivost a schopnost zvládat více povinností najednou.

Měla jsem štěstí, že jsem mohla pracovat s podporujícími mentory a kolegy, což posílilo mé přesvědčení, že inkluzivní a spolupracující prostředí je nezbytné. Takové prostředí umožňuje skloubit vědeckou práci s rodinným životem a udržet si dlouhodobou kariéru ve vědě.

Jakou radu byste dala dívkám nebo mladým ženám, které uvažují o kariéře ve vědě?

Povzbudila bych je, aby následovaly svou zvědavost a nenechaly se odradit dočasnými neúspěchy nebo stereotypy. Věda těží z rozmanitých pohledů a na začátku je vytrvalost často důležitější než sebevědomí.

Rozvoj silného analytického myšlení – ať už prostřednictvím vědy, logiky nebo filozofie – může poskytnout pevný základ pro naplňující vědeckou kariéru.

Dr. Qianli Meng, Ph.D.

• Vystudovala biologii na Hebei Normal University v Číně, kde v roce 2004 získala titul.

• Dokončila magisterské a doktorské studium v oboru neurobiologie na Ústavu biofyziky Čínské akademie věd a absolvovala další školení na Kunming Institute of Zoology.

• Pracovala jako výzkumná asistentka ve Státní klíčové laboratoři pro výzkum mozku a kognitivních věd Čínské akademie věd, kde využívala psychofyziku, EEG, sledování pohybu očí, TMS a fMRI.

• V letech 2019 až 2024 byla postdoktorandkou na University of Delaware (USA), kde se zaměřovala na neuronové sítě podmiňující smyslové zpracování a poruchy čtení.

• Od roku 2024 je postdoktorandkou na Ústavu lékařské biofyziky Lékařské fakulty v Hradci Králové Univerzity Karlovy.

• Její současný výzkum kombinuje transkraniální magnetickou stimulaci (TMS) a elektroencefalografii (EEG) ke studiu kortikální excitability, konektivity a plasticity.